Praha - Vinou globální krize klesá ekonomická produkce nejrychleji v poválečných dějinách. Důsledkem krize je také paradox, že lidé nakupují nejvíc v historii.

Útratu za občany, kteří méně produkují, zaplatí jejich děti. Zatím se neví, kolik to bude.

Zvýšení životní úrovně je důsledkem poklesu cen a také toho, že vláda Mirka Topolánka v čele s ministrem financí Miroslavem Kalouskem pro letošní rok prosadila státní výdaje, které počítají s pětiprocentním ekonomickým růstem.

Tento rozpočet dosud platí.

Když to rozjel NERV

V únoru přišel vládní tým NERV s protikrizovými opatřeními. Spočívalo v tom, že se  výdaje rozpočtu včetně důchodů nebudou krátit navzdory tomu, že růst nebude takový, jak počítal rozpočet.

Tím poslal NERV do ekonomiky 80 miliard korun navíc.

Další protikrizový balíček, jehož spoluautory byli lidé z NERVu, dosáhl téměř ke 40 miliardám - v součtu obou opatření se tedy stát zadluží o další procento HDP.

Mezitím se odhady změnily k horšímu. Experti Patria Finance, kteří dosud měli nejpřesnější předpovědi, očekávají letos místo pětiprocentního růstu stejně velký ekonomický pád.

Do ekonomiky tak míří dalších 80 miliard, na které si lidé nevydělali.

Víc než chtěl Sobotka

Podle očekávání expertů v čele s novým ministrem financí Eduardem Janotou tak český stát v krizovém roce 2009 napumpuje do ekonomiky 150 až 200 miliard nekrytých daňovými příjmy.

Většinu této částky spolknou výdaje na důchody, platy státních zaměstnanců, zdravotnictví a veřejné investice.

V příštím roce bude nutné zadlužit stát stejně vysokou částkou, pokud se splní předpoklad, že ekonomika dál nebude klesat.

Stát tak překonal i smělé plány sociálních demokratů.

Jejich finanční expert Bohuslav Sobotka žádal podpořit především příjmy občanů, aby ekonomice pomohli svým utrácením: „V rámci podpory domácí poptávky a také exportu je potřeba zvýšit veřejné výdaje, ale maximálně do limitu tříprocentního deficitu veřejných rozpočtů," doporučil rovněž v únoru.

Ministr Janota dnes považuje pětiprocentní schodek rozpočtu za úspěch.

O pětinu méně daní

Výdaje občanů v supermarketech, nemocnic za drahé léky a různých veřejných institucí za nové silnice, mosty a tunely brání hlubšímu ekonomickému pádu, do státního rozpočtu se ale peníze vracet nezačaly.

Největší pokles je u daní z příjmu, protože průmyslovým podnikům padá zisk a nemocnice žádný zisk tradičně nevykazují. I když stát zvýšil mzdy svým zaměstnancům, žádné daně z příjmu neplatí nezaměstnaní.

Utrácení občanů udrželo výnos spotřebních daní i daně z přidané hodnoty jen na loňské úrovni. Lidé sice nakupují víc, využívají však příznivých cen prakticky veškerého zboží a stát na tom nevydělá o desetinu navíc, jak optimisticky počítá ve svém rozpočtu.  

Proti plánům se tak v květnu vybralo o pětinu daní méně. Přitom výdaje jsou jen o dvě procenta nižší, než se předpokládalo.

Státní investice do stavebnictví jsou o patnáct procent vyšší, než loni. O novostavby však vinou těžko dostupných úvěrů nemají zájem lidé ani podniky. Proto se staví o něco méně než loni.

„Škrtejte v penzích a zdravotnictví"

„Mám tři děti a nerad bych je nechal ve společnosti, za kterou budou léta nejen oni, ale i jejich děti zalepovat dluhy," říká Pavol Lukša, jeden z lídrů nové strany TOP 09 založené exministrem financí Miroslavem Kalouskem. „Nemáme právo zadlužit nezvratně naše děti," říká i další s Kalouskových souputníků Pavel Severa.

Rekordní růst penzí a zdravotnických výdajů či vyšší platy státních zaměstnanců však někdo bude muset zaplatit.

Podle často citovaného úvodníku týdeníku The Economist z minulého týdne to nutně nemusí být naše děti. Britský list nabízí zadluženým vládám dvě možnosti: zvýšit daně, anebo ve výdajích přece jen škrtat.

„Ovšem jednoduše zvýšit daňové sazby není nejlepší odpověď," míní nejvlivnější ekonomický týdeník Správnou odpovědí na vysoké schodky je rozpočtová reforma s přísnější kontrolou výdajů.

The Economist navrhuje „kontrolovat výdaje" ve třech oblastech, které shodou okolností tvoří největší část povinných výdajů také v případě českého státu. Stát by měl okamžitě zvýšit věk odchodu do důchodu, zvýšení nemusí být rozloženo do několika desetiletí (jako v případě Česka).

Může se také omezit podpora stavby soukromých domů a příspěvky státu na zdravotnictví.