Praha - Senát chce upravit zkrácení nároku zaměstnanců na nepřetržitý odpočinek mezi směnami o jednu hodinu na 11 hodin, což v novele zákoníku práce schválila sněmovna.

Horní komora navrhla, aby se zkrácení netýkalo zaměstnanců mladších 18 let. Předlohu, jejímž hlavním cílem je znovu umožnit uzavírat pracovní poměr na dobu určitou opakovaně bez časových omezení, ve čtvrtek Senát vrátil k opětovnému posouzení poslancům.

Zkrácení nároku na odpočinek mezi pracovními směnami prosadil v dolní komoře poslanec ODS Miroslav Bernášek. Senátor této strany Miloš Vystrčil ale ve čtvrtek upozornil, že ustanovení je v rozporu s evropskou směrnicí.

Úpravu uvítal Svaz průmyslu a dopravy ČR

Senátní sociální výbor původně navrhoval je z předlohy zcela vypustit. Horní komora ale přijala značnou většinou hlasů návrh Petra Víchy (ČSSD), který zkrácení nároku na odpočinek zužuje a evropským předpisům vyhovuje.

Bernášek svůj návrh zdůvodnil tím, že "povinnost přesně dodržovat v současné době platná obecná pravidla o minimálních dobách nepřetržitého odpočinku mezi směnami je v podmínkách nepřetržitých provozů mnohdy obtížně udržitelná". Už nyní podle něho platí výjimky v zemědělství, zdravotnictví nebo v dopravě.

Možnost takzvaného řetězení pracovních smluv na dobu určitou, jak to novelou navrhli senátoři ODS a ČSSD, má platit jen pro určitý okruh pracovníků. Podmínkou má být také dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací. Zaměstnanci na dobu určitou by také měli být příjemci všech výhod, které zaměstnavatel poskytuje.

Nová pravidla umožní například zaměstnávání sezonních zaměstnanců, aniž by musela být dodržena tříletá lhůta od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou. Využít by to mohly například zemědělské podniky a stavební firmy.

Úpravu uvítal Svaz průmyslu a dopravy ČR, který ji dojednával s odbory i v Senátu. Poukazuje na to, že se firmy potýkají několik let s poklesem zakázek a změna přispěje k větší flexibilitě trhu práce.

Novela zákoníku platná od loňského ledna stanoví, že pracovní smlouva na dobu určitou by neměla přesáhnout tři roky, dříve maximální doba činila dva roky. U stejného podniku by se neměla opakovat víc než dvakrát po sobě.