Praha - Lidí, kteří se nedožijí své penze, na niž si celý život přispívali, může v nejbližších letech přibýt.

Reformátoři penzí sice předpokládají, že ani nejnovější zvýšení důchodové hranice na 67 let po roce 2040 nezmění nic na vyhlídce, že se penze nedožije pětina mužů stejně jako dnes, avšak tento předpoklad nemusí vůbec vyjít.

Samotný odklad důchodu a delší pracovní povinnost může totiž někomu život zkrátit. Statistiky varují, že v posledních letech umírají muži mezi šedesátkou a sedmdesátkou čím dál častěji.

Konec dlouhověkosti

Od pádu komunismu se život Čechů prodlužuje, u mužů zatím o šest let a u žen o rok méně. Donedávna se to týkalo všech věkových skupin a starších lidí stále přibývalo.

V roce 2004 reagovala vláda tím, že začala zvyšovat hranici pro odchod do důchodu. Zdůvodnila to tím, že se s prodlužováním života prodlužuje také schopnost pracovat. Stavěla na předpokladu, že lidé si užijí penze stejně jako jejich předchůdci, i když půjdou do důchodu později.

Rok poté se však začaly mužům ve věku 63 až 65 let (tedy těsně po nástupu do důchodu) vyhlídky na dožití kazit.

A data statistického úřadu ukazují, že se od té doby jejich situace dál zhoršuje.

Loni přibývalo úmrtí ve věkové skupině 63-70 let. Muži po nástupu do důchodu tak mají najednou menší šanci dožít se sedmdesátky nebo osmdesátky, než měli jejich vrstevníci počátkem století.

Trend dlouhověkosti se tak obrátil u mužů, kteří se narodili během druhé světové války a těsně po ní a na které zároveň jako první dopadl odklad penzí.

Pravidlo Milady Emmerové

Před tím, že prodloužení pracovní aktivity státním nařízením může zkracovat život, varují sociální demokraté a odboráři.

Například bývalá sociálnědemokratická ministryně zdravotnictví Milada Emmerová upozorňuje, že se prodlužováním průměrného věku dožití neodkládá nástup stáří.

I když se tedy lidé dožijí vyššího věku, v šedesáti či pětašedesáti nemusí být schopni pracovat, stejně jako toho nebyli schopni v minulých desetiletích. Velká námaha a stres se pak může podepsat na jejich zdraví.

"Při zvyšování důchodového věku musí být zohledněn celý komplex faktorů. Například jaká pracovní schopnost zůstala u daného jedince v pětašedesáti letech a jaká je v tomto ohledu perspektiva," doporučila Emmerová ve sněmovně.

Kolegové ve sněmovně její názor nekomentovali a přistoupili ke konečnému hlasování o reformě.

Utahování šroubu

Vyhlídky šedesátníků na dožití se začaly zhoršovat po roce 2004, kdy vláda Vladimíra Špidly prosadila první důchodovou reformu.

Koalice sociálních demokratů, lidovců a Unie svobody tehdy začala s prodlužováním penzijního věku mužů nad dosavadních 60 let a u žen nad hranici, která se podle počtu dětí pohybovala mezi 53 a 57 lety. Dnes se muži dostali k důchodovému věku 62 let, ženy jsou na úrovni 55-60 let.

Zároveň se nastavila přísnější pravidla pro předčasné odchody do penzí. Kdo šel například dříve o dva roky, přišel o sedm procent důchodu, na který do systému odvedl peníze.

Levicoví reformátoři z roku 2004 zavedli jako konečnou pro prodlužování důchodového věku hranici 63 let, pravicová vláda Mirka Topolánka ovšem prodloužila termín na 65 let a současná reforma počítá, že se v roce 2044 bude do penze odcházet v 67 letech. Poté se bude důchodový věk prodlužovat podle toho, jak se změní prognóza dožití.

Nečasův kabinet nastavil ještě přísnější pravidla pro předčasné penze. Kdo požádá o důchod o dva roky před termínem, tomu se sníží o deset procent.