Praha - Přesně před týdnem se ve sněmovně odehrála tato scéna.

Premiér Jan Fischer žádající sněmovnu o důvěru a jeho ministr financí Eduard Janota varují před vysokými mandatorními výdaji. Pokud se nesníží, nepůjde vládní dluh zvládnout, říkají.

Reakce sociálních demokratů je dramatická a premiérovy úvahy odmítá i ODS.

Hlavní část mandatorních výdajů tvoří důchody, letos na ně padne 353 miliard korun. A ČSSD chce získat starší voliče v říjnových volbách příslibem, že penze reálně zvýší nejméně o desetinu.

Česko by se tak zařadilo mezi země s nejnákladnějším penzijním systémem.

Náš vzor Slovensko

"Situace seniorů se stále zhoršuje a naši senioři právem nechtějí nic víc a nic méně, než aby žili stejně důstojně, jako žijí důchodci v ostatních zemích Evropské unie," prohlásil předseda Jiří Paroubek v neděli při jednání o důvěře Fischerově vládě.

Naznačil tak, že se před volbami nespokojí se slibem, že vláda koncem roku vyplatí každému penzistovi mimořádný důchod ve výši 2 400 korun a zatíží tak rozpočet jednorázově 6,5 miliardami.

Podle něj zaručuje důstojný život starých lidí pouze opatření, které penze v průměru zvýší nejméně o deset až dvacet procent. Takové opatření by stálo v příštích letech desítky miliard.

"Náhradový poměr starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě u nás loni činil 39,8 procenta. Je výrazně nižší nejen oproti starším demokraciím, například v Rakousku a ve Francii jsou na 55 procentech. Ale i v Polsku činí náhradový poměr 45 procent a na Slovensku, se kterým jsme sdíleli společnou minulost, dokonce 47 procent," popsal neveselou situaci českých důchodců a dodal: "Ve Francii, Rakousku, Polsku či na Slovensku vědí, co to je mezigenerační soudržnost a obyčejná lidská slušnost."

Pro svůj výklad použil srovnání čistých důchodů s hrubou mzdou.

Důchody rychlejší než mzdy

Paroubek tím připomněl, že reálné příjmy penzistů loni vlivem reformy veřejných financí a globální inflace stagnovaly a oproti příjmům zaměstnancům relativně poklesly.

Letos se však karta obrací. Ministr financí Janota předvídá naopak stagnaci mezd, přitom průměrný důchod se oproti loňsku zvyšuje reálně o nebývalých osm procent a překročí hranici 10 tisíc korun měsíčně.

Pozici českých důchodců také srovnává s vrstevníky, kteří využívají výhod jiného typu penzijních systémů, než funguje v České republice.

Diskriminace po anglicku

Světové penzijní systémy se dělí na dva základní typy. První z nich používají především anglosaské země. Tamní důchodci dostávají od státu zhruba stejně vysoké penze a nezáleží na tom, kolik předtím do systému odvedli.

Příjmy zaměstnanců s vyššími příjmy se proto například ve Velké Británii, Kanadě a Spojených státech při odchodu na odpočinek významně snižují, pokud si neplatili soukromé pojištění.

Evropský model naopak přihlíží k tomu, kolik zaměstnanci do systému zaplatili, a podle toho jim stanoví výši důchodu.
Průměrné náhrady evropského modelu bývají vyšší, než v anglosaském systému. Lépe situovaní zaměstnanci věří příslibům vysokých důchodů, a evropské země typu Švédska či Francie si tedy mohou dovolit vybírat vyšší pojistné.

Také Paroubek využívá ve své argumentaci příklady zemí, které využívají evropský systém. Češi však zvolili anglosaský. 

Spravedliví Maďaři

Ze všech zemí, které zvolily anglosaský model, je český systém už dnes nejvíc nákladný, pokud se nepočítá jižní Korea.

Zároveň je nejméně spravedlivý k lidem s vyššími příjmy. Zatímco lidé, kteří vydělávali polovinu průměrné mzdy, dostávají jako penzi stejnou částku, kterou dříve vydělávali, zaměstnanci s dvakrát vyšším platem než je průměr, dostávají jen 40 procent své mzdy.

Stejně strmé přerozdělování je zvykem pouze v Kanadě, na Novém Zélandu a ve Velké Británii.

Češi s podprůměrnými příjmy berou vyšší důchody než v zemích, které využívají evropský model. Ti, kdo berou průměrný, anebo dokonce nadprůměrný plat jsou na tom zpravidla hůře než vrstevníci v zemích zmíněných Paroubkem.

Sociálnědemokratické tažení za zvýšení penzí podle evropského vzoru si přitom nevybralo vhodnou dobu. Relativně nejvyšší penze vypláceli v roce 2007 Maďaři, ti je však po krachu státního rozpočtu museli o desetinu nominálně snížit.

Během krize strhávají státní rozpočet pod vodu také nákladné penzijní systémy v Itálii, Španělsku i v Paroubkem citovaném Polsku a na Slovensku.