Praha - Jenom desetina Čechů je přesvědčena, že se v letošním krizovém roce jejich osobní život zlepší.

Společně s Němci, Litevci, Portugalci a Maďary tak hledí do budoucna s největší skepsí. Ukazují to podrobná data prosincového Eurobarometru.

Německo je přitom už čtvrté čtvrtletí v recesi, Litva zažívá v posledních měsících strmý ekonomický pád, Portugalsko a Maďarsko se z ekonomických potíží nemohou dostat už několik let.

Naopak Česko patřilo ještě ve třetím čtvrtletí loňského roku k pěti zemím Evropy s největším ekonomickým růstem. Se zlepšením o 4,3 procenta HDP proti roku 2007 se mohou měřit pouze Slováci, Poláci, Rumuni a Bulhaři.

Nedůvěra k vrchnosti

"Ve výsledcích Eurobarometru se projevil náš tradiční pocit, že si máme postěžovat a být obezřetní. Za několik posledních století jsme opravdu zažili mnoho případů, kdy jsme se nemohli spolehnout na to, co říkají oficiální instituce, proto dost nedůvěřujeme například ani národní bance," vysvětluje tuzemskou skepsi Jan Herzmann, který je ředitelem společnosti Factum Invenio a řídil českou část evropského výzkumu.

Svá špatná očekávání na rok 2009 ovšem Češi přehánějí.

"Krize nebude pro naší zemi tak špatná, jako pro některé z těch dalších, například pro země, které žily dlouho na dluh, nebo se v Evropské unii ještě nezabydlely. To není náš případ," míní Herzmann.

Dodává, že existuje řada příkladů, kdy se špatná očekávání Čechů nenaplnila. Naposledy před rokem 1999, kdy očekávali hlubokou krizi, později se však ukázalo, že ekonomika nastoupila na cestu nevídaného růstu.

Dobrá minulost, snesitelná přítomnost

Minulost ani přítomnost přitom Češi tak špatně nevidí.

Ze všech národů Evropy nejraději vzpomínají na pád železné opony, aktuální stav ekonomiky hodnotí zcela realisticky. V dobré kondici je zdejší hospodářství podle dvou pětin Čechů, přitom lidé ve čtrnácti členských státech EU to vidí hůř, mezi nimi i Francouzi, Španělé a Britové.

Při hodnocení současné kvality života, životních nákladů a cen energie jsou Češi na evropském průměru a zpravidla prokazují větší sebevědomí než ostatní postkomunistické státy, Portugalci a Řekové.

Ekonomika špatně, všechno špatně

Na dně jsme právě při hodnocení ekonomické budoucnosti: pouze každý desátý Čech si myslí, že se v příštích dvanácti měsících zlepší jeho postavení v práci nebo finanční situace jeho domácnosti.

Také v tomto směru jsou víc pesimistické jen ty národy, kteří tvrdost ekonomické krize už poznali, vedle Litevců, Portugalců a Maďarů ještě Řekové a Irové.

A když nic nepůjde v práci, tak se nezlepší ani soukromý život, míní 90 procent Čechů. Tuto zdánlivě logickou úvahu s nimi sdílí málokdo. Očekávané ekonomické potíže v zemi nebrání Francouzům, Španělům ani Italům, aby nečekali zlepšení v soukromém životě po finanční i osobní stránce.

Irové a Řekové dokonce připouštějí, že se jejich domácnosti budou mít ekonomicky hůř. Přesto očekávají, že se v osobním životě budou mít lépe.

Severní a jižní optimismus

Ředitel Herzmann upozorňuje, že hluboká skepse na český způsob není v Evropě pravidlem.

Přeborníky v optimismu jsou skandinávské země, kde ekonomika stagnuje, budoucnosti se však bojí minimum Švédů, Dánů i Finů.

"Ve Skandinávii je opravdu stabilizovaná situace. Zdá se, že nadále funguje systém sociálního státu, který skandinávské země nastartovaly a se kterým se veřejnost smířila, i když to znamená vysoké zdanění," potvrzuje ředitel Herzmann.

Obdobný pohled na svět mají také lidé v Estonsku a Lotyšsku, tedy v zemích se stejným protestantským základem jako Skandinávie.

Z jiného důvodů se starostmi o budoucnost se nezatěžují středomořské národy od Španělska po Kypr. "Jsou státy, které mají opravdu vážné problémy a jejich obyvatelstvo to nevnímá, protože pluje na hladině toho, co se děje. Sem patří třeba Řecko, i když na tom pokud jde o zadlužení není právě nejlépe," vysvětluje Herzmann.

Skryté sebevědomí

Dobře vidí své šance ještě Nizozemci.

"Holandsko je zvláštním státem na okraji Evropy, který má spíše anglosaský charakter. Tamější lidé si hodně zakládají na svých osobních schopnostech a možnostech. Méně si slibují od státu, více sami od sebe a proto se také méně bojí toho, co přijde," popisuje Herzmann třetí typ evropského optimismu.

Holandský postoj sdílejí Poláci, kteří jsou také národem obchodníků, optimismus Nizozemců by nemusel být podle Herzmanna vzdálen ani Čechům.

"V Česku vládne dlouhodobá ostražitost, při níž si lidé myslí, že se musí spolehnout sami na sebe. Je tady i hodně lidí, kteří by se dobře uplatnili v Americe v době gründerství, protože chtějí spoléhat sami na sebe," říká expert.

Tito lidé se ovšem podle něho zatím neprosadili: "Nechtějí své sebevědomí přiznat před ostatními a radši čekají, co udělá stát. Zůstanou u svých pesimistických očekávání, místo aby se těšili na to, co bude," dodává.

Zamračená střední Evropa

Češi tak zůstávají představiteli chmurného pohledu na svět, který je vlastní střední Evropě od Maďarska po Belgii.

Jejich naprostá skepse směrem do budoucnosti je přitom i v rámci střední Evropy výjimečná. Například Němci i Rakušané spoléhají na to, že jejich ekonomika má bezpečné základy.

Jediným konkurentem v hloubce národního pesimismu jsou po třech letech trvalé krize Maďaři, kde se podíl optimistů pohybuje v rámci statistické chyby. Například jen dvě procenta Maďarů se domnívají, že se stav jejich ekonomiky může srovnávat s evropským průměrem.