Praha - Kdo si chce být skutečně jistý, že jeho rozhovor nikdo neodposlechne, buď si musí zaplatit drahá protiopatření, nebo vyrazit do lesa.
Poslední dva týdny to v Česku vypadá, že nejlukrativnější živností se stává špiclování, sledování a odposlouchávání. Takových praktik skutečně v republice přibývá, avšak jen ve světě velkého byznysu či politiky. Zkrátka tam, kde jsou peníze.
"Myslím, že normálního člověka se to až tak netýká, pokud se nebavíme o případech nevěrného manžela či manželky. O profízlovaném státě bych nemluvil, jsou to věci, které se dějí i v kulturnějších zemích na Západ od nás, ostatně odtud to k nám přišlo. Akorát že tady si z toho politici snaží vytlouct politický kapitál a povětšinou se to dělá tak idiotsky, že to nakonec praskne," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz bezpečnostní expert a bývalý šéf rozvědky Karel Randák.
I Randák byl po odchodu ze služeb státu obviňován, že si na sledování a odposlouchávání postavil novou živnost. Spojován byl zejména s pořízením fotografií politické elity a byznysu v italském Toskánsku. On sám to ale vždy popíral a trvá na tom, že naposledy se takových věcí účastnil ještě v dresu tajné služby.
ABL a politika
Současnou "odposlouchávací psychózu" v Česku vyvolalo několik případů, které souvisejí s vládní krizí, lídrem strany Věci veřejné Vítem Bártou a jeho někdejší bezpečnostní agenturou ABL.
- Už v prvních měsících Nečasovy vlády přinesl deník MF Dnes podezření, že ABL sledovala nelegálně politiky v Praze 11.
- V počátcích nynější vládní krize pak někdejší Bártův spoluzakladatel Věcí veřejných Jaroslav Škárka uvedl, že něco podobného se dělo i v Praze 1.
- Tento týden pak poslankyně Kristýna Kočí uvedla, že našla ve svém pronajatém bytě v centru Prahy za skříní odposlouchávací zařízení. Kočí podobně jako Škárka několik dní před tím opustila Věci veřejné a Bártu obvinila z uplácení.
- Dva dny poté byla zveřejněna v médiích tajně pořízená nahrávka, v níž poslankyně Kočí hovoří o tom, že za vládní krizí je několik měsíců chystaný puč organizovaný lidmi v ODS.
- Další den přináši deník MF Dnes informaci, že Bártova ABL sledovala předního manažera splečnosti ČEZ, který býval důstojníkem BIS.
- Podobnou informaci přinesl i server motejlek.com - tentokrát šlo o sledování manažerů Aero Vodochody.
Jděte do lesa
A.cz: Když nechci, aby mé rozhovory někdo slyšel a aby viděl, s kým se scházím, kam mám jít?
Do lesa. To myslím vážně. V noci, do lesa. A lidi to tak dělají. Třeba jezdí do klánovického lesa v Praze. Uznávám, že už je to těžká paranoia, ale je to nejspolehlivější. Samozřejmě, pokud vás sledují, musíte se nejprve zbavit sledky. Pak vypnout telefon a ještě lépe ho nechat na jiném místě, aby nebylo možné podle něj vystopovat, kde se právě pohybujete.
Pokud jde ale o velké firmy či podnikatele, ti mají své budovy a kanceláře proti odposlechům zabezpečeny a pravidelně si to nechávají kontrolovat.
A.cz: Jednu dobu bylo v Praze kromě lesů oblíbené místo podzemní garáže luxusních hotelů či bytového komplexu v pražské Vodičkově ulici...
To sice ano, ale to je výstřelek jen určité skupiny lidí. Obecně to není zvlášť bezpečné. U garáží musíte mít jistotu, že máte pod kontrolou kamerový systém, tedy jste napojen na bezpečnostní agenturu a můžete si případně daný záznam vymazat. Jinak obecně do garáží třeba v Tescu na Smíchově bych fakt nešel. (Právě v těchto garážích Randák před lety odhalil, že ho sleduje BIS, a díky tomu vyšlo najevo, že tajná služba ztratila citlivé informace - pozn. red)
Šest set na hodinu
A.cz: Kdybych se o někoho zajímala a chtěla mít skutečně detailní přehled, co dejme tomu příštích čtrnáct dní bude dělat, s kým se bude scházet, kolik bych si na to musela připravit peněz?
Na takové detailní zmapování počítejte 500 až 600 korun na člověka a hodinu. Lidí potřebujete šest až osm, raději osm. K tomu dvě až tři auta, což znamená půjčit si je v půjčovně nebo si to rovnou objednat v rámci zakázky. Ve městě se vyplatí i moped. Sledovací dobu máte dejme tomu od sedmi do desíti večer, takže vás to celé vychází na 45 tisíc za den plus ta auta.
A.cz: A kdybych k tomu ještě požadovala třeba majetkové poměry, informace o případných potížích s policií či finančním úřadem...
Pak je to samozřejmě ještě mnohem víc. Je to zkrátka setsakramentsky drahá věc, pokud vám někdo z lásky neudělá cenu. Co se týče státní správy, tak jsme vždycky pracovali s čísly, že plné nasazení sledky na jednoho člověka stojí 250 tisíc na den, ale to je kompletní servis. V soukromé sféře to máte tak na těch 70 až 80 tisíc denně.
A.cz: Stejné je to s odposlechy?
Odposlouchávací zařízení seženete už za pár korun, rozhovor si můžete nahrát i sama. Ale aby to za něco stálo, je lepší si na odposlouchávání najmout profíky a cena těch sofistikovaných nahrávacích zařízení se pohybuje kolem 150 tisíc korun. Na první pohled velké peníze, ale musíme si uvědomit, kdo to vlastně využívá. Normální člověk ne. A pro velkou firmu nebo politickou stranu takovéhle peníze jsou v podstatě drobné.
Z policie to dostanete
A.cz: Když jste mluvil o informacích z policejních či jiných databází, automaticky mi z toho vychází, že soukromá očka musejí mít kontakty ve státní správě. Tím spíš, že většina z nich prošla policií nebo tajnými službami.
Bez toho se to neobejde. A pokud chcete třeba výpisy z účtů, počítejte i s kontakty v bankovní sféře.
A.cz: Je to běžné?
Co se týče třeba policie, tak bych řekl, že to je běžná praxe. Kdysi jsem mluvil s nejrůznějšími lidmi z bezpečnostních agentur, kteří po mém odchodu z rozvědky chtěli, abych pro ně pracoval, a z těch rozhovorů jasně vyplynulo, že každý z nich má svého člověka na ÚOOZ, BIS, v bance a tak dál.
A.cz: Když to všichni vědí, proč se s tím nic nedělá? Vždyť je to zneužívání státní správy k soukromému byznysu?
Protože to přece všichni dělají a všichni využívají....
Platí se v keši
A.cz: Kolik je v Česku agentur nebo lidí, kteří poskytují skutečně ty nejlepší služby v oboru?
Na té špičkové úrovni jich moc není. Dost často je to tak, že jde o skupinky lidí, kteří se dávají dohromady na nějakou akci a pak jdou zase každý po svém.
A.cz: Využívání databází policie, sledování, odposlechy, bavíme se o věcech, které jsou na hraně, většinou už ale za hranou zákona. Jak se takové věci třeba promítnou v účetnictví těch agentur či lidí?
Nijak. Skutečně diskrétní služby se platí výhradně v hotovosti. Nemáte to jak dát do účetnictví.
Dejte jim to do vozu
A.cz: V Procházkově Uchu se hlavní hrdinové bavili o tom, že do kuchyně a na toaletu štěnice ani StB nedávala. Pak je tam samozřejmě našli. Jak je to dnes?
Je to různé, záleží na tom, proč toho dotyčného chcete sledovat.
A.cz: Když tedy poslankyně Kočí tvrdí, že našla odposlech v ložnici, co z toho lze vyčíst?
Z tohoto konkrétního případu kromě inteligence a charakteru paní Kočí nic. Není jasné, kdo to tam dal a zda to tam nedala ona sama. Každopádně když chci potvrdit nebo vyloučit nevěru manželky, tak tu štěnici do ložnice asi dám. Když chci poslouchat jiné hovory, zjistím si nejdřív, kde dotyčný člověk nejčastěji doma sedává, kde nejčastěji telefonuje, a podle toho se odposlech umístí. V bytech to bývá nejčastější obývací pokoj.
Ale osobně preferuji dát to do auta. Spousta lidí mívá takové ty rychlé schůzky v autech, kdy si k nim někdo přisedne a oni mají pocit bezpečí.
A.cz: Má laik možnost sám odhalit, že je třeba odposlouchávaný?
V zásadě moc ne, pokud tu štěnici sám náhodou nenajde. Že vám divně chrčí v telefonu, ještě nic nemusí znamenat. Ani to auto, co parkuje už druhý týden před vašim domem, nemusí s odposlechem souviset. A je to stejné se sledováním. Pokud člověk není vyškolený v tom, aby kolem sebe dělal nějaká protiopatření a protistrana neudělá nějakou školáckou chybu, "normální občan" na to nepřijde.
