Praha - Nový ministr zdravotnictví Leoš Heger opustil motivaci reformátorů z Julínkovy éry. Ti tvrdili, že bez reformy zdravotnictví finančně zkolabuje.
Heger přichází z převratným postojem. Zdravotní systém se nemusí zadlužit, i když se velké reformy dělat nebudouvelké reformy, říká muž, který se mimo jiné proslavil tím, že čtrnáct let udržel bez dluhů královéhradeckou nemocnici.
„Pokud se zdravotnictví uklidní a systém bude dobře regulován, tak se nezadluží," prohlásil Heger v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kdo je Leoš Heger
- Jeden z bývalých sympatizantů ODS, kteří na sklonku éry Mirka Topolánka posílili politickou konkurenci z TOP 09.
- Letos mu bylo dvaašedesát let a většinu dosavadní politické a pracovní kariéry prožil v Hradci Králové.
- Je vystudovaný lékař a v životopise na svých stránkách píše, že čtyři roky lékařské kariéry strávil v cizině (v USA, v Kuvajtu a bývalé NDR).
- Posledních čtrnáct let byl ředitelem fakultní nemocnice v Hradci Králové a patři ke kritikům reforem, které v Topolánkově vládě připravoval ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.
- Leoš Heger byl v roce 2002 zvolen na kandidátce ODS do královéhradeckého zastupitelstva a v roce 2008 v barvách stejné strany neúspěšně kandidoval do Senátu.
Cena za zázrak
A.cz: Je vůbec možné udržet výběr pojistného na současné úrovni, kdy se platí 13,5 procenta z hrubé mzdy? Například v Německu se už platí 15,5 procenta a navíc se pojistné rozděluje na dvě složky. První je jako u nás, kde se odvádí určité procento z hrubé mzdy a nad tím je stejná nominální sazba pro každého. Pojišťovny ji přitom mohou zvýšit, pokud nemají dost peněz.
Matematická konstrukce, která odvozuje pojistné od výdělku, je technická záležitost. Pojistné se může zvyšovat i tak, jak je nastaveno u nás. V tom problém není. Problém je v tom, že lidé obecně nechtějí vyšší daně.
A.cz: Udržet zdravotnické výdaje je tedy nemožný úkol?
Když si vezmete historii zdravotnictví od druhé světové války, neděje se nic jiného, než že do něho jde víc a víc peněz. A není to dáno í dáno zlotřilostí zdravotnictví, ale tím, že technologie toho umí víc a víc a jde s nimi zachraňovat víc a víc pacientů.
I když vymyslíte sebelepší preventivní systém, tak stejně pacienti dospějí třeba o deset let později do stadia, kdy jsou nemocní a kdy si ještě chtějí zdraví a život prodloužit. Tomu se nikdy žádný systém nevyhne. Když jsou velké možnosti, tak bude poptávka narůstat.
Před patnácti lety se uváděl hrůzostrašný příklad Spojených států, kde stálo zdravotnictví 12 procent HDP, dnes tam jsou na sedmnácti a těch dvanáct je ve Švýcarsku a v Německu už pomalu také.
U nás jsme byli koncem socialismu na třech procentech a teď před krizí jsme byli na sedmi. Tomu se systém nevyhne.
Jako mladý lékař jsem zažil v Čechách rozvoj koronární chirurgie. Na ni je navázáno spousta vyšetření, složitého rentgenování, koronografe. To posunulo výdaje na zdravotnictví podstatně a přestože tenkrát byla velmi restriktivní doba a výdaje byly vázány objemem devizových prostředků, přesto se peníze našly.
A.cz: Musíme se prostě smířit s tím, že úplně každý nový objev v medicíně zamíří na trh a tam se bude masově využívat? V tom žádná regulace neexistuje?
Když přijde technologie, která je účinná, přes všechny tenze si peníze na sebe najde. Kde se přešlapuje, to jsou ty obory, kde je křivka užitku velmi ohnutá. Když je za obrovské peníze velmi malý užitek, politici a bossové pojišťoven se drží zuby nehty a říkají, že to nemá smysl. Jsou obory, kde zvýšení peněz nevede k výsledku. Kdyby třeba operační roboty byly tak zázračné jak jsou drahé, tak už byly výdaje o dvě procenta HDP navíc.
Podmínkou je důvěra
A.cz: Nehrozí při takovém přístupu, že se vrátíme na počátek desetiletí, kdy se koncem roku vždy zjistilo, že už nejsou peníze na péči a stát musel rychle dodat několik miliard?
Když je systém dobře regulován, nemusí se to stát. Ukážu to na příkladu, kterým se také hodlám zabývat v nejbližší době.
Řekne se, že nejsou peníze a že se nezvýší rozpočty zdravotnických zařízení. Zruší se inflační doložka, nebo se s platbami půjde přímo dolů. V systému paušálů můžete rozpočet utáhnout snadno, i když se udělá stejně výkonů. Ale může se jich udělat prostě méně.
Obyčejně se ceny počítají v bodech a tak zdravotnické zařízení dostane podmínku, že nezvýšený paušál dostane, když udělá stejný počet bodů jako před rokem, body ale budou o inflaci dražší.
A.cz: Nebude to na úkor pacientů?
Když se lékařům na oddělení řekne, že mohou jít s výkony dolů, najdou si cestu, kde na pacientovi ušetří. Říkám to schválně tak ošklivě, ale nemyslím šetření ve smyslu šizení pacienta, ale jako produkování racionální medicíny.
V každé velké nemocnici vám řeknou, že existují biochemická vyšetření, která se dělají jen pro ujištění, co kdyby tam něco bylo. Když peníze jsou, dělá se to a lékař uklidní svůj alibismus. Když bude restrikce a povolí se dělat méně, lékaři se přizpůsobí.
Platí to ale jen v tom případě, že budou mít důvěru v politiky a že jim v nejbližších krizových měsících ty peníze opravdu dát nemohou. Když politici mít důvěru nebudou, budou lékaři protestovat daleko hlasitěji. Když nic nezískají jen medicínskými argumenty, začnou využívat pacienty a říkat, že to povede ke zhoršení zdravotní péče. Pacienti se vystraší, přidají se k nim a už je z toho politický nátlak jako hrom.
Kdyby se systém řídil důvěryhodně a kdyby se našlo mezi lékaři a politiky dost důvěry k parterům, tak by se hodně zklidnil.
