Bratislava - Spoustu chyb hospodářských i politických, které bylo třeba napravovat, nadělal podle bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara na počátku 90. let tehdejší československý prezident Václav Havel. Vyčítá mu zejména jeho rozhodnutí zastavit výrobu zbraní na Slovensku.
Naopak Václava Klause považuje za největšího českého politika minulého století. "Statečně obhajoval Českou republiku, věděl, co dělá," řekl v bilančním rozhovoru pro server Aktualne.sk.
A.sk: Je pravda, že jste svou první polistopadovou politickou funkci ministra vnitra získal na doporučení Alexandra Dubčeka?
Tento návrh přišel ze tří stran. Pan Dubček byl jedním z těch, co se přimlouvali. Přemlouval i mne v osobním rozhovoru s tím, jestli vím, co se od toho čeká a že tuto funkci přijmout musím.
A.sk: Když mluvíme o Alexandru Dubčekovi, jaký byl jeho vztah k myšlence samostatného Slovenska. Byl k tomu nakloněný?
Nebyl proti vzniku samostatného Slovenska. Dokonce jsem mu řekl, že bude náš první prezident, když se nestal tím československým.
A.sk: Bylo jeho jméno skutečně ve hře o post československého prezidenta?
Nejprve se hovořilo o Alexandrovi Dubčekovi. Byl jednoznačným kandidátem a brali to v Čechách i na Slovensku. Tribuny všude křičely Dubček na Hrad.
Pokud by tyto dvě nominace - Alexander Dubček a Václav Havel - přišly do tehdejšího složení federálního shromáždění, není pochyb, že prezidentem by se stal Dubček.
Aby se tento stav změnil, požádali slovenskou skupinu, aby přesvědčila Dubčeka, aby kandidaturu ve prospěch Václava Havla stáhl. On to odmítl. Jako protiváhu mu pak nabídli funkci předsedy federálního shromáždění.
Kandidaturu stáhl až po zvolení do této funkce. Pokud by to udělal dříve, bylo jisté, že by se nestal ani tím předsedou. Vlna antikomunistických projevů byla v té době v Čechách neobyčejně silná a Alexander Dubček byl přeci jen generálním tajemníkem.
A.sk: Jaký jste měl vztah s Václavem Havlem, respektoval jste ho jako prezidenta?
Na jednom setkání před jeho cestou do USA jsme se bavili o tom, aby nesliboval zastavení zbrojního průmyslu na Slovensku. Že musí být zdroje, které umožní přechod podniků na jinou výrobu, jinak hrozí plošná nezaměstnanost. Jeho reakce byla: "Snad nám za to Američané něco dají." Nedali nám nic.
A pak, že na Slovensko pošle Václava Klause s Vladimírem Dlouhým. Ti skutečně byli v Dubnici a povídali krásnou větu: "Penízky nejsou ani nebudou."
A.sk: A jaký byl váš vzájemný vztah a kdy se pokazil?
Z počátku velmi dobrý. Pak mne považoval za příčinu toho, že se Slováci bouří. Myslel si, že to vlastně dělám já a dospěl k závěru, že pro politiku bude nejlepší, když v ní nebudu. Po volbách v roce 1992 jsme měli schůzku u něj na Hradě, která pro něj musela být velmi těžká. Vyslechl si věci, které mu zřejmě do té doby nikdo neřekl, a ani potom.
Tam jsem se pitval v jeho politických činech a myšlení a jak poškodil život lidí na Slovensku a v Čechách.
Před tím mne urazil. Před jednáním na mne na schodech čekal jeho tajemník, který mi řekl, ať si přeju, co chci, vše dostanu. Jak jsme šli po tom schodišti, na posledním schůdku jsem se zeptal, co si mohu přát nejvíce. A on mi řekl: Tak řekněte, co to bude."
A já řekl, že chci jeho hlavu. V tom okamžiku už bylo jasné, že dohoda je vyloučená.
A.sk: Ten spor byl teda spíše osobní než politický?
Na začátku to byla jeho hospodářská a politická rozhodnutí. Vždyť to byl on, kdo otevřel otázku názvu Československa. On učinil rozhodnutí v hospodářské politice, která neměla pokračování. On narušil vazby na Sovětský svaz, kvůli kterým nám několik týdnů nedodávali zboží.
Muselo se jít po jeho činech a látat a napravovat. Udělal množství hospodářských a politických chyb, myslel spíš v obrazech divadelních scén. Do reálného života se nehodil.
Když mne navrhovali na předsedu vlády, říkal, že jsem takový malý Napoleon. A když se rozhodovalo, zda budu či nebudu předsedou vlády na Slovensku, tak řekl: „Tak ať si je, i s tím jeho selským nacionalizmem."
A.sk: Kdy nastal moment, kdy jste dospěl k názoru, že je třeba hovořit o samostatném Slovensku a ne o jiné formě spolupráce s Čechy?
Mezi sebou jsme o samostatném Slovensku mluvili dříve, ale jistota, že to nejde jinak, přišla poté, co neprošly ústavní zákony o reformě a demokratizaci federace. Lidé, kteří přišli z Charty 77, se prosadili, bylo jim dobře a už to nechtěli pustit. Už přestali respektovat i Ústavu.
Například životní prostředí bylo v kompetenci republik. Byl jsem za prezidentem a říkal mu, ať nevytváří nové ministerstvo, že na to nemá právo. A on mi řekl: "Vavroušek je přítel a já už mu to slíbil." Ministr životního prostředí pak přišel na Slovensko a udělal nám tu paseku v Gabčíkově a zasahoval nám do dalších věcí.
A.sk: Nebylo Gabčíkovo jedním z hlavních okamžiků rozdělení?
Ne. Federace přijala na sebe první nápor. V Gabčíkově jsme měli majetek na polovinu - Slovensko i Česká republika. Když se situace vyhrotila, česká strana řekla, nechceme s tím mít nic společného, Gabčíkovo je vaše. My jsme tak vlastně získali dvakrát.
A.cz: Kdo chtěl rozdělení dříve, Češi, nebo Slováci?
Nálady existovaly dříve, než kdokoli zasedl ke stolu. Už tehdy, když byl spor o pomlčku, část radikálů na Slovensku křičelo, vládněme si sami. Potom přišly ekonomické kroky Prahy, které znejistily celé ekonomické prostředí na Slovensku.
Jak postupně začala Praha diktovat pravidla, která nevyhovovala naší ekonomice, tak nátlak rostl.
Před volbami v roce 1992 podle nejnovějších prací českých autorů, které jsem četl, už začátkem května většina českého obyvatelstva chtěla rozdělení, protože měli pocit, že na Slováky doplácí. Na Slovensku byla též velká část lidí pro osamostatnění, protože si mysleli, že doplácí na Čechy.
A.cz: Kdyby došlo na referendum, o kterém se často mluví, že mělo proběhnout, hlasovali by podle vás obyvatelé Česka a Slovenska pro rozdělení federace?
Mezinárodní právo uznalo způsob rozdělení za unikátní, v souladu s mezinárodním právem a platné, takže co zpochybňujeme?
A.sk: Proč jste referendum nevypsali?
Tento ústavní zákon přijatý ve federálním shromáždění z iniciativy české strany, Veřejnosti proti násilí a KDH s tím, že ústavní zákon o referendu měl zabránit rozdělení Československa. On neměl být o tom, že se v souvislosti s referendem rozdělí.
Měl zabránit tomu, aby se to rozdělilo referendem, protože stát, který se rozhodne, že odchází, zříká se majetku ve prospěch toho, kdo zůstává.
Tedy kdyby bylo referendum v českých zemích, tamní občané by řekli, chceme být samostatní, pokud jejich majetek je naším majetkem. Takže totální hloupost. Hned první večer jednání s ODS nám oznámili, že mají plnou moc z voleb na jakékoli rozhodnutí a referendum nechtějí a nepotřebují. A vy Slováci si dělejte, co chcete.
A.sk: Ale ODS s tím to do voleb nešla…
To byl ústavní zákon o zániku společný v Čechách i na Slovensku. My jsme od roku 1990 šli se základní tendencí, jestli se má Slovensko vzpamatovat, tak musí být subjektem mezinárodního práva. Pokud ne, budeme jakási Morava v rámci Československa.
A.sk: Jaký byl váš vztah k Václavovi Klausovi? Je pravda, že jste během vzájemných diskusí tahal za kratší konec?
O Klausovi jsem hodně slyšel, než jsme se poprvé setkali. Navštívil jsem ho ještě jako ministra financí, setkání bylo velmi zdvořilé, až jsem byl překvapen jeho srdečností. Za několik minut jsme se setkali ve federálním shromáždění a tam mě podrobil takové spršce, že jsem nevěděl, jak rychle zareagovat.
Pak jsem ho pozval na Slovensko. Tam jsem se připravil a udělal jsem mu totéž. Na to řekl, toto jsou tedy způsoby, a odešel pryč.
Když mi nabízeli funkci předsedy federální vlády, tak s tím, že mám na svědomí to, že se v české politice objevil Klaus a jako předseda federální vlády bych měl něco udělat, aby v ní nebyl.
Tehdy jsem se pana prezidenta Havla zeptal, zda si myslí, že bych měl začít s Václavem Klausem politický zápas. Řekl jsem mu, že k tomu možná jednou i dojde, ale chci vědět, jaký bude jeho postoj. Zda zůstane neutrální, nebo se přidá na jednu ze stran.
Můžu být předsedou, jestliže řeknete, že budete neutrální.
Na to mi pan Havel neodpověděl, a tak jsem mu na funkci předsedy federální vlády řekl ne. Samozřejmě, že se o tomto rozhovoru Václav Klaus dozvěděl.
Vztah obou Vašků byl velmi komplikovaný, ale oba byli dost inteligentní na to, aby to v zájmu státu před veřejností skrývali. A tak jsme se nechtěně najednou s Václavem Klausem ocitli na jedné straně v nemilost Václava Havla.
A.sk: Který z "dvou Vašků" vám byl bližší?
Jednoznačně Klaus. To byl skutečný tvrdý muž pevných zásad. Statečně obhajoval Českou republiku, věděl, co dělá, a myslím si, že byl největší český politik minulého století.
V roce 1992 před volbami vznikla mimořádná situace. Náměstci ministra vnitra na zasedání federální vlády žádali vyhlásit mimořádný stav v Československu a tím zastavit volby.
Odůvodňovaly to tím, že v armádě je ještě hodně komunistů, kteří připravují puč a volby budou zmanipulované a tím i celý stát. Základním signálem mělo být, že železničáři požádají o zvýšení platů, Klaus jako radikál to odmítne a oni vyhlásí generální stávku.
Tím by podle nich začal mimořádný stav v celém Československu a volby by nebyly. Tuto informaci jsem získal z prostředí ministerstva vnitra, mohl jsem federální vládu varovat a poslat signál ministru financí Klausovi. Když pak železničáři přišli, všechno jim beze slova podepsal a volby byly.
