Gayům, křesťanům, Židům, občanům
Omlouvám se. Omlouvám se gayům - svým přátelům i všem ostatním. Omlouvám se členům církví - těm, které znám i těm, které neznám. Omlouvám se Židům - těm v politice i mimo ni. Omlouvám se občanům.
Omlouvám se za důsledky svých slov. Za důsledky, které jsem nezavinil a které jsem nemohl předvídat, protože má slova byla neuvěřitelně vytržena z kontextu a překroucena zcela proti smyslu, v němž byla vyslovena. Ale je mi jasné, že ti, kteří to provedli, se nikdy neomluví. Přitom všichni, kteří byli jejich zlovolným jednáním poškozeni, si omluvu nepochybně zaslouží. A protože ti, kteří všem uvedeným ublížili, k tomu zneužili můj soukromý rozhovor, pokládám za svou povinnost, abych se jako chlap omluvil já.
Nechci se vůbec přít o to, co jsem řekl a jak jsem to myslel. Nebudu se také rozčilovat nad neuvěřitelnou nekorektností, když se neplánovaný soukromý rozhovor pořízený během mého focení pro časopis Lui najednou ocitl zcela jinde, a to v Blesku. To je spíše problém šéfredaktora Lui, aby si udělal mezi svými lidmi pořádek.
Nebudu se přít a rozčilovat. Nebudu, se vymlouvat na to, že šlo o provokaci. Z prostého důvodu. Jakkoli jsem přesvědčen, že by v této polemice byla síla argumentů na mé straně, jejím důsledkem by zcela jistě bylo, že by se mediální pozornost posunula od skutečných obětí útoku jiným směrem. To hlavní, o co mi jde, je skutečně ona chlapská omluva všem, kteří se mohou cítit poškozeni, a nikoli obrana mé osoby.
Mně je opravdu velice líto, co se stalo. Je mi líto, že ti, kteří si libují v rozdmýchávání nenávisti, k tomu zneužili právě můj rozhovor. Rozhovor, v němž jsem - tak jak to odpovídá mým dlouhodobým názorům - zcela jednoznačně hájil právo na jinakost, na náboženskou svobodu a posuzování lidí podle charakteru. Nikoli podle sexuální orientace či příslušnosti k církvi, ať už křesťanské, nebo židovské. O to je celá záležitost absurdnější a smutnější.
Ostatně právě proto, abych demonstroval svůj odpor k výpadům vůči homosexuálům, jsem svolil k fotografování pro časopis Lui. A je vrcholem cynismu, že mě kvůli tomu nazývají „hošánkem" ti samí lidé, kteří mě zároveň jedním dechem pasují do role homofoba…
Jak jsem řekl, chlap se musí někdy umět omluvit i za to, co vůbec nechtěl, co opravdu nezamýšlel, za co ve skutečnosti nemůže. Těm, kteří jsou mými přáteli, či politickými partnery, jsem se již omluvil osobně. Všem vám ostatním, kterým ta ošklivá záležitost ublížila, se tímto omlouvám zprostředkovaně. Omlouvám se vám za autory tohoto zlého útoku i za svoji známou prostořekost - nikoli za to, co jsem řekl, ale jak jsem to řekl a co hrubě zkresleno a vytrženo z kontextu může působit bolest. A jsem vám k dispozici pro slušnou debatu o homosexualitě, křesťanství, židovství, či politice. Věřím a doufám, že moji vážně míněnou omluvu přijmete.
S úctou
Mirek Topolánek
