Rozhovor - Okolo ministra pro rovné příležitosti a legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD) bylo v posledních týdnech živo. Především kvůli jednodenní stávce, do níž šla většina zaměstnanců vládní Agentury pro sociální začleňování, která pod ministra spadá.
Nesouhlasili totiž s odvoláním dosavadního ředitele Martina Šimáčka, jenž musel skončit ve funkci kvůli údajným chybám ve veřejných zakázkách a kvůli svému přístupu k nadřízeným.
Za Šimáčka se postavila drtivá většina zaměstnanců agentury, podle nichž hrozí politizace agentury. Nelíbila se jim ani zamýšlená reorganizace, tu ovšem Dienstbier odložil. "V emocích není možné o tom jednat," říká ministr v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.
Kromě toho ještě Dienstbier řeší i dlouho očekávaný zákon, který by nastavil pravidla pro financování politických stran. Podle doporučení, která vládě dala protikorupční rada, by se v zákoně měly například na polovinu snížit limity pro poskytování darů. Peníze by navíc partajím mohly posílat pouze fyzické osoby, nikoliv firmy.
Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí minulý týden navrhla snížení limitu na dary politickým stranám. Myslíte, že takový krok může pomoci k tomu, aby financování bylo skutečně transparentní?
V návrhu vládě je dvoumilionová hranice pro fyzické i právnické osoby. Většina členů Rady se domnívá, že možnost darů od právnických osob je cestou, jak ve skutečnosti limit obcházet. Padl i názor, že když jde o politickou činnost, tak občané mají politické postoje, obchodní korporace z podstaty nikoliv. A pokud chcete uplatnit občanský princip i ve financování, tak je to logické.
Pak byl přijat ještě jeden návrh, který snížil limit ze dvou milionů na jeden. Což je zase podobná úvaha směrem k podobnému principu. A jeden z členů, který tento návrh podal, řekl, že pokud někdo dá dva miliony korun, tak se už dá předpokládat, že tam je nějaké očekávání a mohl být i nějaký korupční potenciál.
U milionu takové očekávání nemůže být?
Proběhla debata, jestli to nemá být ještě méně. Například ve vazbě na některé zahraniční úpravy. A zaznělo, že čím méně, tím menší korupční potenciál.
Podle vás je milion dostačující, nebo byste si dokázal představit ještě nižší limit?
Dokážu si představit i nižší. Stejně tak si ale dokážu představit, že vláda se rozhodne setrvat u stávajícího návrhu v rámci nějakého kompromisu. Protože ne všechny strany jsou stoupenci jakéhokoliv limitu.
Když říkáte, že si dokážete představit nižší limit, kolik by to mohlo být? Půl milionu? Sto tisíc?
Některé zahraniční úpravy pracují s násobky průměrné měsíční mzdy. Že to je třeba pěti- nebo desetinásobek této sumy. Kde se už doopravdy dá hovořit o občanském principu a srovnatelné šanci všech občanů ovlivňovat politické dění nejen svým hlasem.
Jak by měl zákon upravovat vedení kampaně třetími stranami. Je to reálně možné ohlídat?
To nyní úplně řešeno není. A je to samozřejmě určitý prostor pro obcházení, protože pokud jsou stanoveny finanční limity na jednotlivé kampaně a není zakázáno někomu třetímu tu kampaň vést, a to ve prospěch nebo neprospěch, tak je to způsob, jak je obcházet.
Mohla by tu samozřejmě být výjimka pro případy, kdy by dohoda, že se třetí strana bude podílet na kampani, byla zcela transparentní. Ale pak by se musely výdaje započítat do limitu. A pak je otázka, jaká by byla vazba na limity pro dary. Protože i poskytnutí nějakého plnění, vykonání něčeho, co má povahu kampaně, může být dar.
A je podle vás možné to skutečně a důsledně ohlídat? Když se soukromá firma rozhodne dát volebního lídra na billboard, může jí to stát zakázat?
To je podle mě přesně ten případ. A zakázat to podle mě možné je. Protože pokud řekneme, že každý může přispět na politickou kampaň a kde je nějaký limit, tak v momentě, kdy někdo vynaloží dvacet milionů, tak jí vlastně dává takový dar.
Jak by měly vypadat sankce?
Musely by být přísné. Pokud dáte pokutu deset tisíc za to, že vynaloží dvacet milionů, tak je mu to úplně jedno. Zakalkuluje si to jen do svých výdajů.
Pro stávku nebyl důvod
V posledních dnech se o vás hovoří v souvislosti se stávkou v Agentuře pro sociální začleňování. Jak probíhají jednání s jejími zaměstnanci?
Se zaměstnanci jsem jednal naposledy s panem premiérem v úterý. Na pracovní úrovni s nimi jedná paní náměstkyně Štěpánková. My ale už nevidíme žádný důvod, proč by zaměstnanci, kteří chtějí zůstat a nadále pokračovat v práci, neměli nadále fungovat. Protože, jak jsem říkal, nic se nemění, maximálně dojde k odchodu několika lidí.
Dělení agentury na dvě oddělení tedy nehrozí?
To byl od začátku nesmysl. Protože vnitřní členění – jestli je to do dvou oddělení nebo odborů, ještě pořád neznamená, že se nemá zajišťovat ta samá činnost.
Dobře, ale je tedy vůbec potřeba dělit agenturu do dvou oddělení?
Ona už dnes v podstatě do dvou oddělení rozdělena je. My jsme jen chtěli, aby to bylo na odborech. Jeden aby zajišťoval práci v terénu v jednotlivých obcích a strategické oddělení aby bylo v novém odboru. A činnosti se neměly nijak omezovat. Ani ta centrální strategická, tak lokální činnost měly být nadále provázány, protože jinak to ani nejde. To byla trochu virtuální realita…
Navíc jsme od toho ustoupili. Řekli jsme, že teď tu změnu neuděláme, protože v emocích není možné o tom jednat. To jsme jim řekli hned na začátku, v podstatě pár dnů po odvolání Martina Šimáčka. Jak jsem říkal – jediné, co se stalo, byla změna na postu ředitele, jinak se v zásadě nic nezměnilo.
Zaměstnanci, kteří nedávno drželi jednodenní stávku, jsou teď stále ve stávkové pohotovosti. Jsou už nějaké signály, že by se situace začala vracet k normálu?
To se asi spíš ptejte zaměstnanců… Já bych teď očekával zrušení pohotovosti, protože není a ani nikdy nebyl vydefinován žádný konkrétní cíl té stávky. A není-li žádný důvod, tak bych tento krok logicky očekával.
