Praha - Před dvěma měsíci opustil Miroslav Provod, kterého v roce 2006 poslal soud spolu s podnikatelem Tomášem Pitrem na pět let za mříže, brány vězení. Odseděl si půlku trestu.
Dnes se živí podle svých slov jako provozní ve společnosti Orlík, která pronajímá luxusní letovisko s mafiánskou historií na břehu Orlické přehrady.
"Jsem zaměstnán ve společnosti Orlík, která pronajímá vystrkovský areál. Před nástupem trestu jsem tam působil na pozici předsedy představenstva, nyní jsem již jen řadový zaměstnanec," tvrdí ve svém prvním rozhovoru, který poskytl na svobodě.
"Stát mě opravdu před 15 lety ekonomicky zničil. Žiji z platu zaměstnance. Zablokovali mi dům, chatu, pozemek, všechno," říká.
Do vystrkovského areálu se před rokem 1989 sjížděli komunističtí prominenti, po revoluci tu měl pronajaté apartmány například uprchlík Radovan Krejčíř. Podle policie je Vystrkov dokonce místo, kde únosci vydírali podnikatele Jakuba Konečného. Pokyn k tomu dal podle kriminalistů právě Krejčíř.
V roce 2003 zde zase někdo popravil několika kulkami z pistole podnikatele Petra Šebestu, který vystupoval jako klíčový svědek v Krejčířových kauzách.
A.cz: Co děláte teď, po svém propuštění?
Jsem zaměstnán ve společnosti Orlík, která pronajímá vystrkovský areál. Před nástupem trestu jsem tam působil na pozici předsedy představenstva, nyní jsem již jen řadový zaměstnanec.
A.cz: Kdo se během Vašeho pobytu ve vězení staral o váš majetek?
Nikdo. Od roku 1996 mám od finančního úřadu zablokovaný veškerý majetek. Tehdy mi finanční úřad - nevěřím tomu, že nedopatřením - vyměřil daňový výměr z příjmu fyzických osob ve výši 120 milionů korun.
Když jsem na tento nesmysl reagoval s odůvodněním, že jsem nikdy jako fyzická osoba nepodnikal, tak mi odpověděli, že bohužel mé odvolání na finanční úřad přišlo po lhůtě. Zabavili mi všechno, co jsem do té doby vyprodukoval.
A.cz: Čili jste chudý člověk?
Vy se smějete, je to ale ve skutečnosti pravda. Stát mě opravdu před 15 lety ekonomicky zničil. Žiji z platu zaměstnance. Zablokovali mi dům, chatu, pozemek, všechno.
A.cz: Kde tedy bydlíte?
Bydlím v domě svého otce.
A.cz: S čím jste obchodoval ve vězení, jste přeci jen rozený obchodník?
Myslím, že nemáte pravdu. S velkoobchodem jsem skončil už v roce 1995 a ani ve vězení jsem s ničím neobchodoval.
A.cz: Jaký byl ve vězení režim?
No… některé situace by nemusely být. Třeba hromadné osobní prohlídky v koupelně s mokrou podlahou, kde musí do naha vysvlečení odsouzení dělat dřepy. Je to velice nehygienické a traumatizující. Někteří vězni mají na nohách kožní problémy - říkal jsem o tom zdravotní sestře a později i kožní lékařce, ať s tím něco udělají, nic se ale nestalo. V našich věznicích je stále co zlepšovat.
A.cz: Kolik vás bylo na cele?
Na Ruzyni i v Příbrami čtyři. Na třinácti metrech čtverečních. V celé vysoké asi tři a půl metru.
A.cz: Bylo to ve vězení horší, než jste si myslel?
Bylo to nakonec lepší, než jsem předpokládal. Nejdříve jsem byl v Příbrami, pak na Ruzyni. Pracoval jsem tam v prádelně.
Na Ruzyni byla naštěstí ředitelem věznice osoba, která se řídila moderními trendy vyplývajícími z nových poznatků vězeňské psychologie. Ještě v sedmdesátých letech převládal ve světě systém, že vězeň musí za mřížemi trpět, aby do vězení už nikdy znovu nechtěl. Pak ale západní psychologie přišla s poznatkem, že se vězni chovají i po propuštění mnohdy jako zvířata. Buzerace a psychické utrpení s ponižováním vytvářely i z relativně normálních jedinců společensky nebezpečné šelmy. Moderní psychologie nezvratně prokázala, že pro společnost je výrazně přínosnější, probíhá-li převýchova odsouzených namísto metodou represivní metodou kultivační, tj. i pozitivní diskriminací. Je důležité vězňům vykat, pouštět je ven, umožnit jim i na celách sledování televize, aby neztratili kontakt s mírumilovným a tolerantním světem. Učí se například v kroužku vaření jak si uvařit guláš atd.
Je to v podstatě celé podobné zvířecím zápasům z románu Jacka Londona, kdy chovatelé skrze klece dráždí před zápasem zvířata tyčí. Rozdráždí je natolik, že jsou pak vzteklí na všechno, i na ty, kteří si to nezaslouží. A tak je to v podstatě i s vězni. Mnoholetou drezúrou, buzerací a ponižováním rozdivočelý vězeň se po propuštění nemůže umět chovat zdvořile a uhlazeně a tolerantně, třeba jako kněz.
