Coby jedna z prvních zástupců tehdy vládní ČSSD začala Buzková burcovat, aby země vzala vážně "návrat do Evropy" a začala se připravovat na vstup do Evropské unie. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se označuje za eurohujera a vzpomíná, jak cítila hrdost, když poprvé dorazila do Bruselu coby ministryně členského státu EU.
Buzková také jako výrazná politička čelila osobním urážkám kvůli tomu, že je žena. "Svého času jsem byla kolegy ve sněmovně kritizovaná i za to, že mám červeně nalakované nehty. Říkali, že sociálnědemokratická politička nemá mít nalakované nehty," popisuje.
V tomto kontextu míní, že největšímu počtu útoků musí odolávat nynější předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová z TOP 09. "Když se dívám, co jí všechno vyčítají, tak mám pocit, že jí vyčítají, že existuje," je přesvědčená bývalá ministryně, která se po odchodu z politiky věnuje advokacii.
Za měsíc to bude 20 let, co Česko vstoupilo do Evropské unie. Pamatujete si, co jste okolo 1. května 2004 dělala? Vážou se k tomuto datu nějaké vaše konkrétní vzpomínky?
Já si dokážu vzpomenout maximálně na to, že jsem tehdy měla obrovskou radost, že se to povedlo. Z minulosti si pamatujete věci, které byly buď extrémně příjemné, extrémně nepříjemné, nebo extrémně složité. A tohle šlo v zásadě dobře.
Přesto jste už na podzim roku 1999 burcovala za zrychlení příprav na vstup. Byla jste místopředsedkyní sněmovny a iniciovala vznik speciální skupiny poslanců, která by se shodla na tom, jak přednostně projednávat evropské zákony. Proč jste to udělala?
My jsme tehdy dostávali ze strany Evropské komise výtky ohledně toho, která zákonná ustanovení nebyla přijata a na která vzniká už obrovský tlak, aby přijata byla. To ale nemůže zařídit předseda či místopředseda sněmovny. Parlamentní strany se musí dohodnout, že konkrétní zákony, v tomto případě evropské, budou mít přednost. Ujala jsem se toho, protože to byla moje práce a protože mi záleželo na tom, aby to bylo v pořádku a aby se věci hýbaly. Nebylo to ale tehdy nijak politicky citlivé. Jednalo se spíš o technickou záležitost - najít mechanismus, jak ty věci dělat, a to se podařilo.
Označila byste se v té době za eurohujera, když jste tak záhy burcovala za to, aby se něco dělo?
Úplně klidně se označím za eurohujera. Já jsem v té době žila v přesvědčení - a to platí dodneška -, že pro Česko je nesmírně důležité být v Evropské unii, tedy být součástí evropského prostoru, vrátit se do něj po dlouhém období komunistického režimu, kdy jsme se de facto stali sovětským satelitem, že je potřeba se vrátit do demokratické Evropy, pevně se tam zakotvit a zůstat v ní.
Vy sama jste do EU vstupovala jako ministryně školství a bývalá místopředsedkyně ČSSD. Jaká byla role vašeho dlouholetého stranického šéfa a později premiéra Miloše Zemana ve vztahu k EU? Připomenu, že když měl zmínit tři důvody, proč je Česko v EU, řekl: za prvé peníze, za druhé peníze a za třetí peníze.
Nemyslím si, že Miloš Zeman v té době dělal nějaké kroky proti vstupu do EU. Pokud by tomu tak bylo, asi bych si to pamatovala. A já si víc pamatuju, jaká byla tehdy pozice Vladimíra Špidly nebo Stanislava Grosse.
Jaká byla?
Když se v roce 2003 chystalo referendum o vstupu Česka do EU, tehdejší premiér Vladimír Špidla i ministr vnitra Stanislav Gross vyvíjeli skutečně maximální úsilí pro to, aby podpořili jeho kladný výsledek. Stanislav Gross byl tím, kdo za ČSSD pořádal debaty s lidmi o EU v regionech, a oba za nimi často jezdili.
Petra Buzková
Česká právnička a politička. Petra Buzková je dlouholetá poslankyně za ČSSD, místopředsedkyně sněmovny a ministryně školství z let 2002 až 2006 za tuto stranu. Od nástupu Miloše Zemana do čela ČSSD se proti jeho politice vymezovala. Kritizovala opoziční smlouvu s ODS i následné dohody, kterými si obě strany rozdělily moc ve státě. V roce 2000 na ni kvůli tomu v kruhu Zemanových poradců vznikl hanopis s názvem Olovo (podle jejích iniciálů, které jsou shodné s chemickou značkou olova).
Kompromitující materiál ji lživě nařkl z toho, že týrá svoji malou dceru a za komunismu si přivydělávala jako prostitutka. Cílem bylo diskreditovat ji a vyštvat z politiky. Z té nakonec sama o šest let později odešla. Od té doby se živí jako advokátka. Na otázku, jak se má, odpovídá bez zaváhání, že "skvěle". Politika jí nechybí, a když se k ní má v rozhovoru vrátit, váhá. "Já mám jednu docela dobrou vlastnost," říká. "Strašně rychle zapomínám. Z toho, co se stalo před lety, si skoro nic nepamatuju."
Podle tehdejších aktérů jste vy osobně odvedla tu neviditelnou stranickou práci a často s ostatními mluvila o významu vstupu do EU. Jaká tedy byla vaše vlastní role?
Pokud byly uvnitř sociální demokracie nějaké tlaky třeba v tom smyslu, že není potřeba být v EU hned, že můžeme vstoupit klidně později, tak jsem se je snažila uhlazovat. Vysvětlovala jsem, že máme vstoupit v první vlně, protože druhá nemusí přijít.
Máte nějakou vzpomínku na vaše první zasedání Rady ministrů školství zemí EU v Bruselu? Cítila jste tehdy nebo někdy poté nedůvěru ze strany západoevropských kolegů vůči vám nováčkům, jak o tom později mluvili někteří ministři?
Bylo hrozně hezké tam přijít poprvé už jako platný člen. Byl to takový - vím, že to zní jako klišé - jistý pocit hrdosti. Nedůvěru ze strany západoevropských kolegů jsem nikdy nepociťovala.
Jak vám nyní v Evropské unii je? Měla jste nějaká očekávání ve vztahu k EU coby bývalá politička? A naplnila se?
Mně je v Evropě dobře. Jsem ráda, že v dnešní době, kdy se velmi mění svět a dějí se věci, u kterých jsem doufala, že už se nikdy nestanou, je Česko pevně v Evropě a má obdobné názory jako ostatní členové EU či NATO.
Měla jste nějaká soukromá očekávání, která se buď naplnila, nebo nenaplnila tak, jak jste si představovala?
Moje hlavní soukromé očekávání bylo to, že jsem Evropanka, že chci žít v evropské zemi, která je demokratická, a že už se znovu nechci dostat do nějakého postsovětského bloku.
Pavel vrátil na Hrad slušnost
Z politiky jste odešla v roce 2006 jako relativně mladá ve 40 letech. V roce 2013 se poté stal prezidentem Miloš Zeman, jemuž jste od počátku veřejně oponovala. Nesvrběly vás v tom roce 2013 nebo někdy později obrazně řečeno prsty vrátit se do politiky?
Určitě mě nesvrběly prsty vrátit se do politiky. Ale samozřejmě to, že se Miloš Zeman stal prezidentem, nebyla věc, která by mě osobně potěšila. Ani jsem si nikdy nemyslela, že by to bylo dobře pro tuto zemi.
Jak hodnotíte jeho deset let na Hradě, která jsou dnes už minulostí?
No, jsem ráda, že skončily.
Co přesně vám vadilo?
Všechno. Až současný prezident Petr Pavel vrátil na Hrad slušnost, odpovědnost a noblesu.
Zhruba ve stejné době, kdy jste odešla z politiky, začal postupný pád ČSSD až do bodu, kdy se z ní stala mimoparlamentní strana s podporou okolo tří procent. Jak vám je při pohledu na toto číslo?
Je mi to samozřejmě líto. Ale je to věc, která asi má jistou logiku. Zaprvé, sociálnědemokratické strany v celé Evropě zažívají určitý pokles - je to dáno tím, že jejich programy se do značné míry vyčerpaly. To, co sociální demokracie vždycky nabízely, jsou věci, které jsou de facto naplněny. Sociálnědemokratické strany už nemusí bojovat za kratší pracovní dobu, nemusí bojovat za zlepšení pracovních podmínek pro zaměstnance. A kromě toho v Evropě i u nás vznikla řada populistických stran, která nejenže vykradla programy sociálních demokratů, ale šla mnohem dál. Nabízí víc, než co sociální demokracie jako taková může nabídnout, pokud má zůstat sociální demokracií.
Olovo a útoky na ženy
V roce 2000 jste se stala cílem první diskreditační kampaně proti ženě političce v Česku. Šlo o takzvanou kauzu Olovo. V okruhu poradců premiéra Miloše Zemana na vás tehdy vznikl hanopis. Nyní jsou političky velmi často terčem nenávistných komentářů a útoků právě kvůli svému pohlaví. Zároveň je žen ve veřejném prostoru stále víc. Pozorujete dnes něco srovnatelného s vaší kauzou?
Moje kauza byla trochu zvláštní v tom, že byla sepsána skupinou pánů, kteří měli celou řadu zkušeností v bývalých zpravodajských službách. A to z toho také čišelo na všechny strany. Bylo to skutečně ohavné a nebudu tvrdit, že to pro mě tehdy bylo snadné. Dnes vidím zpětně, že moje rozhodnutí celou věc zveřejnit bylo vlastně jedinou možností, jak tuto záležitost ustát. Útoky, které jsou dnes na političky - a shledávám jich nejvíc na Markétu Pekarovou Adamovou - jsou skutečně nepěkné a já je někdy vůbec nechápu.
Co to znamená, že je nechápete? Nechápete důvod, nebo cíl?
Když se dívám, co jí všechno vyčítají, tak mám pocit, že jí vyčítají, že existuje. Protože ona ať udělá nebo řekne cokoli, je jí to stejně veřejně vyčteno. Protože je nejvýše postavená žena v současné české politice, inteligentní, vzdělaná, vyjadřuje se kultivovaně, prostě na ni bude útočit úplně každý. Myslím, že stále spoustě lidí vadí, že je v politice jako žena, která je chytrá a dobře vypadá.
Byl útok vedený lidmi blízkými Miloši Zemanovi horší než stávající často anonymní projevy nenávisti? Nebo jednodušší právě proto, že to bylo transparentní? Ti lidé měli konkrétní tvář, jméno, funkci.
V mém případě to bylo uděláno jako celá kampaň, která se měla vůči mně spouštět postupně, aby do budoucna nabourávala moji kredibilitu na veřejnosti. Byly to velmi nepříjemné věci, včetně lží, že týrám vlastní dceru a podobně. Když jsem začínala v politice, nebyly sociální sítě. V podstatě začínala doba internetu a nebylo možné útočit tak anonymně jako dnes.
Máte recept, jak podobným útokům osobně nejlépe čelit?
Myslím, že jediný recept je to vůbec neřešit. Dělat, že to neexistuje.
Není to ale tak, že když děláte, že to neexistuje, zároveň tím necháváte volný prostor pro to, aby útoky probíhaly dál bez jakéhokoli korektivu?
Já jsem reagovala, jak bylo třeba - podala jsem například trestní oznámení pro pomluvu. Ale na taková ta nenávistná vyštěknutí, což je spíše fenomén dnešní doby, nemá cenu reagovat.
Změnila se podle vás vůči ženám za posledních dvacet let politická kultura?
Myslím, že se změnila hodně. Některé poznámky, které jsem si musela vyslechnout na adresu svého vzhledu nebo stylu oblékání, když jsem začínala jako mladá politička, by si asi dnes přece jen nikdo netroufl říct nahlas. Svého času jsem byla kolegy ve sněmovně kritizovaná i za to, že mám červeně nalakované nehty. Říkali, že sociálnědemokratická politička nemá mít nalakované nehty.
V době prezidentských voleb jste veřejně řekla, že budete volit Danuši Nerudovou. Koho budete volit v nadcházejících eurovolbách? Bude to ČSSD, které jste stále členkou?
Eurovolby budou ještě za nějakou dobu, tak se teprve uvidí. Danuši Nerudovou jsem podpořila, protože je bezesporu člověk, který v politice má své místo, a já doufám, že ji tam do budoucna uvidím.
Danuše Nerudová kandiduje jako lídryně evropské kandidátky hnutí Starostové a nezávislí. Jste spokojená s vládou Petra Fialy, do níž STAN patří?
Já této vládě dosti fandím, protože podporuje pomoc Ukrajině proti Rusku. Vidím, že je to vláda, která nebude říkat, že Vladimir Putin to koneckonců s tou invazí udělat musel, protože neměl jinou možnost. Je to vláda, o které vím, že bude držet Česko pevně zakotvené v Evropě. Na druhou stranu je řada věcí, o kterých si myslím, že by je mohla dělat lépe, a to i ke svému vlastnímu dobru.
Například?
Myslím si, že mnoho věcí by se dalo mnohem lépe vysvětlit, mnohem lépe prodat. Ale je to samozřejmě ode mě tak trochu knížecí rada.
