Židovský kupec Ibrahím ibn Jákúb cestuje dlouhé týdny. Píše se desáté století a před ním leží město z kamene a vápna, jak ho popisuje ve svých zápiscích. Tím městem je Praha. Na místě současné Malé Strany se rozkládá obchodnická osada, kde se nachází trh s otroky, kteří jsou ve středověké Evropě žádaným zbožím. Obchodují s nimi i vládnoucí dynastie Přemyslovců. Právě od Jákúba pochází první svědectví o pražském trhu s otroky, který ležel na průsečíku důležitých obchodních cest.
Ibrahím ibn Jákúb do střední Evropy přicestoval pravděpodobně z Pyrenejského poloostrova, kde se tehdy rozléhal islámský Córdobský chalífát. Právě tam mířili otroci zakoupení na pražském trhu. Jakub ale pravděpodobně nebyl jen pouhý obchodník.
"Jednalo se i o diplomata, snad i špiona, který se vypravil z Córdoby na objevnou a diplomatickou cestu za císařem Svaté říše římské Otou I. Zřejmě navštívil Prahu, možná jen ale převyprávěl svědectví z druhé ruky," říká historik Jan Zelenka z Historického ústavu Akademie věd.
Do otroctví byli uvrháváni hlavně zajatci z východu, Slované. Ti se otroky stávali, neboť mezi nimi, zvláště na severovýchodě Evropy, bylo mnoho pohanů. Obchod s křesťany se církev snažila potlačit.
Slovanští otroci své stopy krom historie zanechávají i v jazyce. Anglické slovo pro otroka slave, německé sklave i další varianty v mnoha jiných evropských jazycích se pravděpodobně vyvinuly právě ze slova Slovan. "Platí to i v arabštině, kdy slovo saqaliba označovalo otroka, Slovana i eunucha. Vychází to z toho, odkud byl v té době masivní příliv otroků na arabské trhy," vysvětluje Zelenka.
Jak upozorňuje Zelenka, žádaným druhem otroka byl tehdy právě eunuch, tedy vykastrovaný muž. "Udává se, že v Itálii či francouzském Verdunu existovaly kastrační dílny. Manufaktury, kde byli mužští otroci kastrovaní a poté dodáváni dále," říká.
Arabští kupci pro otroky zajížděli už na Velkou Moravu, za Přemyslovců obchod pokračoval. Známé jsou například dobyvačné výboje bratra svatého Václava Boleslava I., které do Prahy nesly příliv otroků. Co se týče samotného svatého Václava, historici o jeho přístupu k otrokům mohou pouze spekulovat. "Je otázka, jak je skutečně vnímal. Legendy se samozřejmě svatého Václava snaží vykreslit jako dokonalého světce," říká Zelenka.
Krom cesty na západ mnoho otroků mířilo na jih ke Středozemnímu moři. Tam stály italské přístavy, které obchodovaly s muslimským Fátimovským chalífátem na severu Afriky. Vykastrovaný otrok tam či na Pyrenejském ostrově obsazeném muslimy mohl dosáhnout významného postavení. A to i na vládnoucím dvoře. "Byla rozšířená představa, že eunuch, který nemůže založit rodinu, je daleko více vázaný na svého pána. Zároveň je mu věrnější, protože nikoho jiného nemá," říká Zelenka.
Eunuši se také často dostávali do postavení soukromých služebníků. Pronikali tak do nejužšího rodinného kruhu panovníků a starali se třeba o koupele. Přístup k významným lidem jim mohl poskytnout moc. "Stejně tak měli funkce v armádě, harému či jako správci tržišť. Využití otroka, často ze slovanských oblastí, bylo široké," vysvětluje historik.
Postupem času se ale podle historika otroctví v Evropě proměňuje. "Otroci se mění spíše na poddané, kteří jsou sice pořád vázaní na svého pána, ale už mají určitá práva," vysvětluje historik. Dodává ale, že otroctví ve středověku nikdy úplně nemizí. "Ještě ve čtrnáctém století se ve Florencii nově vydává nařízení, které povoluje otroctví s dovětkem, že to nesmí být křesťané. Ale už to jsou hlavně otroci do domácnosti, například dívky, které slouží v měšťanských rodinách," říká.
