Praha - Zhruba 620 tisíc hektarů orné půdy ztratilo za posledních bezmála 20 let přirozenou schopnost zadržovat vodu.

Vyplývá to z analýzy, kterou zveřejnila na tiskové konferenci Agrární komora, podle níž se výrazně snížila plocha, na níž se pěstují pícniny, luskoviny a len, tedy plodiny s vysokou retenční schopností.

Tyto dříve tradiční plodiny opustily česká pole v důsledku prohlubující se nerovnováhy mezi rostlinnou a živočišnou výrobou.

Na polích naopak přibylo obilí, řepka a kukuřice, čímž klesá schopnost krajiny zadržovat vodu. Menší absorpce půdy je tak jednou z příčin opakujících se povodní.

"Pícniny se pěstovaly v intenzivních úrodných oblastech. Proto je teď tolik obilí a tolik řepky a kukuřice," uvedl prezident Agrární komory Jan Veleba.

Změna osevních postupů je podle něj způsobena především poklesem stavů zvířat, pro něž jsou pícniny krmivem.

Denně se ztrácí sedm hektarů orné půdy

V Česku navíc denně, především v důsledku zastavování ploch, ubývá v průměru sedm hektarů orné půdy, což při srážkách o intenzitě 100 milimetrů čtverečních představuje ztrátu retenční schopnosti pro 700 krychlových metrů vody.

V letech 2000 až 2010 bylo zastavěno přes 24 000 hektarů orné půdy. Přibývá také ladem ležící půdy. V roce 1993 obdělávali zemědělci 3,2 milionu hektarů půdy, loni to bylo 2,5 milionu hektarů.

Zatímco v roce 1993 zabíraly pícniny 960 000 hektarů, loni to bylo 420 000. Plocha luskovin klesla ve stejném období takřka čtyřikrát z 94 000 na 22 000 hektarů. Pole se lnem se snížila z 10 000 na 2000 hektarů.

"Je třeba se vrátit k chovu dobytka a návratu zelených pícnin na ornou půdu," řekl prezident Agrární komory.

Funkční zemědělství s vyváženou rostlinnou a živočišnou produkcí a tomu odpovídajícími stavy hospodářských zvířat má podle něj nenahraditelný vliv na hydrologické poměry v krajině.

Roste počet travních porostů

S přechodem k méně intenzivnímu zemědělství se naopak od 90. let v Česku rozšířily trvalé travní porosty.

Podle předsedy Svazu marginálních oblastí Milana Boleslava zadrží trvalé travní porosty 40krát větší objem vody než kukuřičné pole a 30krát více vody než pole osázené bramborami.

Mezi trvalé travní porosty se řadí louky a pastviny. Veleba odhaduje, že ze 670 000 hektarů tuzemských luk se dnes seká pouze polovina. "Louky jsou přírodní vodní pumpy.

Na vyprodukování jedné tuny trávy louka potřebuje 600 litrů vody," uvedl. V případě, že se louka neseká, potřeba vody a její schopnost zadržet vodu klesá.