O středečním neveřejném hlasování trestního kolegia ve čtvrtek informoval web Česká justice. Sjednocování judikatury patří k úkolům nejvyšší instance.
Právní věta se týká výkladu několika ustanovení trestního řádu. První z nich říká, že pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů musí písemně povolit státní zástupce. Následující ustanovení doplňuje, že pokud sledování přináší zásah do nedotknutelnosti obydlí či listovního tajemství pomocí technických prostředků, je zapotřebí souhlas soudce.
Trestní řád dále stanovuje, že v jiné trestní věci lze záznam povolený státním zástupcem použít jako důkaz tehdy, pokud je vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo pokud s tím souhlasí člověk, do jehož práv a svobod bylo sledováním zasahováno. K odposlechům povoleným soudcem ale dané ustanovení výslovně neodkazuje.
Podle Nejvyššího soudu (NS) je třeba chápat právní úpravu tak, že v jiné trestní věci lze za obdobných podmínek použít také záznamy ze sledování povoleného soudem. Je však nutné důkazy posuzovat "s ohledem na zásadu proporcionality a s respektem k právu na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí". Právní princip proporcionality se používá při kolizi více chráněných práv, laicky řečeno jde o hledání úměrného, přiměřeného řešení, které chrání "hodnotnější" z kolidujících práv. NS také doporučuje přihlížet k intenzitě zásahu do soukromí a k závažnosti trestného činu odhaleného v odposleších.
"Představovalo by nelogický anachronismus, pokud by jakékoli záznamy ze sledování povoleného soudcem v jiné věci byly důkazně vyloučeny, i když by poskytovaly zásadní důkazní materiál o těch nejzávažnějších zločinech," stojí v jednom ze dvou konkrétních rozhodnutí, ve kterých se NS problematikou zabýval.
Hospodářské noviny už v září citovaly odborníky, podle kterých NS odstranil nejistotu kolem prostorových odposlechů a přinesl cenné vodítko policii, státnímu zastupitelství i justici.
