reklama
"Reportáž psaná na oprátce" byly dopisy Julia Fučíka sestavené z motáků (na snímku jeden z nich), které psal od přelomu března a dubna 1943 z vězení v Praze na Pankráci. Fučík svěřoval motáky po částech dozorci Adolfu Kolínskému, jenž je vynášel ven a uschovával na různých místech. Na této činnosti se podílel rovněž český strážník Jaroslav Hora, který vedle jiných vězňů pomáhal i Fučíkovi a spolupracoval s Kolínským. Celkem stihl Fučík popsat 167 motáků, které se po válce často složitými cestami sešly nakonec sešly v rukou Fučíkovy manželky Gusty. V díle se dramaticky a emotivně líčí protinacistický odboj, výslechy, postavy spoluvězňů a dozorců. Text kolísá mezi svědectvím a sebestylizací. Autor zde nepochybuje o porážce nacismu a věří v komunismus jako jedinou budoucnost lidstva. Gusta Fučíková v prvním vydání vynechala pasáže, ve kterých Fučík nastínil, že hrál s gestapem "vysokou hru" a odvolával se na protokoly ze svých výslechů. Mnozí kritikové díla to označili za zradu odbojové skupiny a spolupráci s vyšetřovateli. Úplné kritické vydání reportáže po pádu komunismu smyšlenky o zradě vyvrátilo (je ovšem nasnadě, že Fučíkovo počínání nebylo v souladu s přísnými pravidly konspirace). Reportáž je i přesto nejlepším Fučíkovým a historiky dodnes ceněným dílem. | Foto: Wikipedia / Public domain