Uznání za odvahu při obraně kasáren v Místku se vojáci, kteří přežili útrapy okupace, dočkali až po ukončení druhé světové války. Na snímku: Karel Martinek (v roli parlamentáře se chopil po ukončení palby bílé vlajky a vyšel z kasáren v ústrety obléhajícím jednotkám wehrmachtu) si podává ruku s prezidentem Edvardem Benešem v roce 1946. S některými dalšími příslušníky 8. pěšího pluku "Slezského" se Martinek zapojil do činnosti partyzánské skupiny Bílá lvice, za což byl ke konci války zatčen a vězněn. "Podruhé byl Karel Martinek zatčen a obviněn z údajné účasti v odbojové skupině demokraticky orientovaných důstojníků, kteří se prý chystali táhnout na Prahu a svrhnout Gottwaldův komunistický režim. Štábní kapitán Martinek byl degradován a odsouzen na 15 let těžkého žaláře. Zemřel v zapomenutí v roce 1975," shrnul před časem pro Aktuálně.cz Martinkův tragický osud historik Jindřich Marek. | Foto: Vojenský historický ústav