Praha - Dospělí si často stěžují na mladou generaci, která neví, co se stalo v roce 1989, nebo nezná jiné události, které sama prožila. Ve škole se ale moderní dějiny pořád moc neučí, za zásadní je ve výuce dějepisu považuje jen čtvrtina učitelů, jak ukázal výzkum České školní inspekce.
Třetina učitelů dějepisu na základních školách se v hodinách dostane k pádu komunismu, necelá polovina dovede výuku až do devadesátých let. Dál už nepostoupí ani deset procent dějepisářů. Na středních školách je situace jen o málo lepší, tvrdí inspekce. Na událostmi nabité dějiny 20. století mají učitelé rok. Hodně se přitom zastavují u světových válek, které studenty baví.
Na nejnovější dějiny obvykle nezbude čas, polovina učitelů jich požaduje víc. "Proberu rok 1968, začnu normalizaci a pak už je to hodně náročné. Výuka moderních dějin připadá na devátý ročník, kdy hodiny často odpadají kvůli jiným akcím. Snažím se dojít až k roku 1989, ale je to hodně zrychlené," popisuje situaci učitelka dějepisu ze Základní školy Miroslava Tyrše v Děčíně Lucie Plechatá.
Dějepisáři přiznávají, že na rozsáhlejší diskuse, exkurze či besedy s pamětníky mnoho času nezbývá. Milan Hlavačka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který připravuje budoucí učitele dějepisu i historiky, vidí problém v neustálém opakování výuky. "Dějiny se učíme do páté třídy, pak znovu od pravěku na druhém stupni základní školy a na střední škole to stejné zase dokola," míní.
Podle předsedy Asociace učitelů dějepisu Pavla Martinovského se už několik let řeší, že by se výuka pravěku a starověku měla zestručnit. Ministerstvo školství zatím vydalo pokyn jen pro gymnázia, aby se soudobým dějinám více věnovala. I na základních školách se výuka moderních dějin ale zvládnout dá. "Nám se nejvíc osvědčilo propojit dějepis s literaturou nebo společenskými vědami. Podívat se na dokument, ale i hraný film, který má literární, ale i historickou hodnotu," popisuje Martinovský. Z výzkumu vyplývá, že to tak učitelé často dělají.
Těžké je nějaké období vynechat
Martinovský zároveň upozorňuje, že dnes si školy určují samy, jak podrobně budou jednotlivá historická období vyučovat. Učitel si tedy může pravěk či starověk sám zestručnit na úplné minimum. Mnozí se ale řídí přesně podle učebnic, netroufnou si z nich vytáhnout jen to podstatné a něco naopak vypustit.
"Pro kantory je těžké přejít na nový způsob učení a některou část dějin vynechat," souhlasí učitel dějepisu na ostravském Gymnáziu Olgy Havlové Jiří Sovadina. Ten s kolegou Petrem Šimíčkem zakládal web moderni-dejiny.cz, který nabízí materiály pro výuku dějin 20. století. "Na moderní dějiny klademe velký důraz, protože víme, že jsou důležité pro pochopení současného světa," říká Sovadina.
U mnoha učitelů ale dál panuje strach mluvit o nedávných československých dějinách a pokusit se je zhodnotit. S tím souhlasí i učitelka Plechatá z Děčína. "Na fakultě nám říkali, že k událostem, které nejsou starší padesáti let, nejsou otevřené všechny archivy. Nemůžeme tedy vědět, jak to přesně bylo," uvádí.
V zemích na západ od Česka se na výuku soudobých dějin klade větší důraz. Na Slovensku mají větší počet hodin a snaží se nabídnout pohled na moderní dějiny Maďarska i Slovenska. V Rakousku se zase šetří čas tím, že se mnohá období vykládají tematicky, třeba přes olympijské hry nebo téma demokracie.
