Vídeň - Prázdninová Vídeň je plná turistů. Karla Velikého střídá na secesním orloji Marcus Aurelius a Marie Terezie, japonští a ruští turisté jásají. To Češi mají jen o kus dál úplně jiné starosti.
Na adrese Laurenzerberg 2 tu v nenápadné budově po desítkách žádají o víza do Kanady. Že je musí mít se dozvěděli v úterý. Do Vancouveru či Toronta přitom mnozí odlétají už o víkendu.
„Vy jste Češi?" ptá se hned za dveřmi chlapík vypadající jako místní údržbář. „Tak do třetího patra," radí důležitě.
Z českých žadatelů o víza tu mají tak trochu atrakci. Takový nával na místní ambasádě nebývá obvyklý. Ani tolik televizních štábů najednou tu nemívají.
„Včera byly řady ještě o hodně delší než dnes. Teď už je to lepší," konstatuje mluvčí ambasády Jennifer Mayová, když obhlédne řadu asi dvaceti lidí čekajících před bezpečnostním rámem.
Odhaduje, že od úterý do středečního dopoledne obsloužili zaměstnanci ambasády na tři sta českých žadatelů o víza. „Většinou vše proběhne hladce, bez problémů," ujišťuje.
Bez problémů? Ne vždy
Většina žadatelů skutečně bere novou povinnost s klidem. Odevzdají u ochranky mobil, projdou bezpečnostním rámem a míří vyplnit a odevzdat potřebné dokumenty. Dostávají pořadové číslo s tím, že se mají stavit zase odpoledne, až budou mít víza vyřízená.
U některých to ale tak úplně hladce neprobíhá. Michala Dvořáčka z Prahy například zaskočil požadavek mít k žádosti o vízum pro svého neplnoletého syna souhlas matky. Jenže jeho manželka odletěla do Kanady už před časem.
„Takže jsem jí musel telefonovat, jestli by souhlas mohla poslat faxem. Kvůli posunu času jsem se jí dovolal někdy v jednu hodinu v noci, tak se samozřejmě lekla, co se děje, že ji budím," kroutí hlavou Dvořáček, zatímco vyplňuje svou a synovu žádost.
„Je to normální buzerace," přizvukuje mu jeho matka. „Snacha odletěla ještě bez víza a teď najednou, ze dne na den, se to takto změní. Jen doufáme, že to zvládne odfaxovat. Mají letět už v neděli," dodává.
Nepřipravenou zastihla víza i Kateřinu Svobodovou z Brna. Lyžařská instruktorka se rozhodla zkusit štěstí s prací v Kanadě. Vyřídila si přes agenturu pracovní vízum, koupila letenky a chystala se ještě před odletem na dovolenou v Chorvatsku.
„Jenže pak jsem v e-mailové schránce našla výzvu z pražské ambasády i z agentury, že kvůli zavedení turistických víz potřebuji ještě razítko do pasu. Tak jsem tady, doufám, že to bude záležitost na půl hodiny."
Nakonec musí, stejně jako ostatní, čekat až do odpoledne.
„Snažíme se to lidem ulehčit alespoň tak, že po odevzdání žádosti jim sdělíme přesnou hodinu, kdy mají přijít. Můžou se zatím projít po městě, dát si pauzu," vysvětluje Mayová.
Za přepážky Kanaďané povolali co nejvíce česky mluvících úředníků. „Máme mezinárodní tým. Nebyl to problém," říká konzulka. Jedna z žen tak lidem radí slovensky, další dvě umí česky. Je to potřeba. Mnozí z žadatelů neumí anglicky ani slovo.
S vyplněním formulářů v angličtině si tak lidé pomáhají navzájem, z tašek vytahují slovníky.
Zpřeházené plány a výdaje navíc
Mezi čekajícími převládají rodiny s dětmi a mladí lidé - většina z nich se chystá k příbuzným na prázdniny. Paní Jarka s panem Tomášem čekají i s miminkem v kočárku.
„Já jsem musel přerušit služební cestu v Budapešti a jet sem. Žena mezitím vyrazila z Poděbrad a potkali jsme se tady," popisuje složitosti Tomáš. „Já jsem ještě cestou zabloudila a málem dostala pokutu," dodává se smíchem Jarka.
Za svými známými mají do Kanady letět už v úterý. „Uvažovali jsme, jestli dovolenou nezrušíme, ale přišli bychom o dost peněz, tak si raději víza vyřídíme. Kdybych to ale býval věděl, raději bych jel někam do Itálie," krčí rameny Tomáš.
Dlouhá, únavná cesta ve vedru a výdaje navíc k už tak drahým letenkám. To je to, co Čechům na náhlém zavedení víz vadí nejvíce.
„Už za pracovní vízum jsem dala 95 euro. Teď dalších osm stovek za vlak z Brna," stěžuje si Kateřina Svobodová. Ti, kteří to mají do Vídně ještě dál, často raději přespali na místě v hotelu.
Někteří jsou v hlavním městě Rakouska vůbec poprvé. Když už jsou tady, využívají chvíli, kdy čekají na vízum, k výhodným nákupům nebo k návštěvě památek.
"Takový výlet jsem rozhodně neplánoval. Ale co, vezmu děti do Prátru, když už jsem si musel vzít dovolenou," plánuje například jeden z čekajících tatínků.
