Praha - Vznikl na Slovensku v roce 2006, kde je pod ním podepsán nynější slovenský prezident Andrej Kiska. V Česku pak nadační fond Dobrý anděl v roce 2011 zakládal Petr Sýkora se svým kamarádem Janem Černým.
Na začátku své profesní dráhy si chtěli jen přivydělat během vysokoškolských studií. A tak v batozích roznášeli papír na úřady či do firem.
V roce 1993 založili Sýkora s Černým společnost Papirius, dodavatelskou firmu na kancelářské potřeby. Se dvěma studenty se zpočátku nikdo nechtěl bavit.
Pak ale získali zakázku na první dva balíky. Jenže velkoobchod, který jim měl zboží dodat, ho neměl na skladě.
Takto krkolomně začíná příběh, který stojí za zrodem Dobrého anděla v Česku.
Dobrý anděl v číslech
- Od začátku činnosti (8. 11. 2011) do 31. 10. 2014 rozdělil 121 467 915,53 Kč
- Počet Dobrých andělů: 31 397
- Průměrná výše přímého příspěvku od jednoho Dobrého anděla: 289 Kč
- Počet lékařů a soc. pracovnic, kteří doporučili rodinu do systému: 834
- Srovnání výše rozdělených peněz v letech 2012-2014:
- říjen 2012: 1 273 297 Kč
- říjen 2013: 4 950 439 Kč
- říjen 2014: 6 600 053 Kč
Zdroj: www.dobryandel.cz
Firma z ničeho
"Nejdřív jsme si vzali Zlaté stránky, abychom zavolali do podniku, že papír bohužel nemáme. Pak jsme si ale raději nalistovali jiného dodavatele - a první zakázku úspěšně vyřídili. Tím se to rozjelo," vzpomíná Petr Sýkora.
V roce 2006 prodali prosperující podnik americké společnosti za desítky milionů korun. Ještě několik let v této firmě pracovali. Pak se rozhodli 25 milionů z prodeje společnosti věnovat na rozjezd Dobrého anděla v Česku.
"Částka 25 milionů není málo peněz. Dala by se za to pořídit spousta jiných věcí, nicméně myslíme si, že máme, co potřebujeme, a že se bez těchto peněz dokážeme obejít," vysvětluje Sýkora. "To podstatnější, co do toho dáváme, je náš čas a podnikatelská kapacita."
V současné době se totiž naplno věnují právě Dobrému andělovi. "Místo toho bych mohl podnikat, nebo někde jinde pracovat, to je ta faktická hodnota," říká.
Z vložených 25 milionů financují provoz celého systému. "Dneska jsme na 16 milionech. Až tyhle peníze jednou dojdou, je už utvořená skupina dalších podnikatelů, kteří financování provozu převezmou," nastiňuje budoucnost.
Dobrým andělem se může stát každý
V současné době má projekt více než 31 tisíc pravidelných dárců - Dobrých andělů. Doposud organizace rozdělila 121,5 milionu korun. "Zakládáme si na maximální průhlednosti financování, na rozdělení přijatých peněz do posledního haléře a na adresnosti pomoci," vyjmenovává Petr Sýkora hlavní zásady nadačního fondu.
Proto je placení provozu projektu striktně odděleno od příspěvků dárců.
Dobrým andělem se může stát každý, postup je jednoduchý. Na webu nadačního fondu se člověk jednoduše zaregistruje, ihned poté se mu objeví tzv. "Andělské číslo", které funguje jako variabilní symbol pro pravidelnou měsíční platbu. Její výši si dotyčný určuje sám podle svých možností.
Fond mu přidělí rodinu, kterou svými příspěvky podporuje. Dárce se pravidelně dozvídá, jak se této rodině daří a jak jí peníze pomáhají.
Pro schvalování žadatelů o příspěvek platí striktní kritéria, která mají zamezit zneužívání pomoci. "Každých šest měsíců každá z rodin prochází systémem schvalování znovu. Jednak abychom věděli, jak se jim daří, jednak abychom měli kontrolu nad tím, jestli peníze ještě potřebují."
Organizace ve svých začátcích pomáhala výhradně rodinám postiženým onkologickým onemocněním. V dubnu 2013 Dobří andělé odsouhlasili zařazení i dalších diagnóz, rovněž dlouhodobých a nevyléčitelných - metabolické poruchy, selhání orgánů, těžké formy svalové dystrofie, nemoci motýlích křídel či Crohnova nemoc.
"Jsem rád, že to Dobří andělé odhlasovali, protože i tyto diagnózy jsou pro rodiny velmi náročné a drahé," vysvětluje filantrop.
Cena VIA BONA pro filantropy
Nadace VIA ve spolupráci s velvyslanectvím USA oceňuje každý rok jednotlivce a firmy, kteří pomáhají svému okolí. Přečtěte si inspirativní příběhy roku 2015.
Recept na bezdomovectví existuje. Našel ho muž, který říká: Stačí tisícovka a měsíc střecha zdarma
Restartovat život lze, i když je v troskách. Firma nabízí bezdomovcům v Česku roční pracovní smlouvu
Vnuk jí onemocněl leukemií, rozhodla se proto pomáhat. Za 19 let našla tisíce dárců kostní dřeně
Nesuplujeme stát, ale velké rodiny
Na otázku, zda mu nepřijde, že supluje špatně fungující sociální politiku státu, odpovídá záporně. Skutečnost, že rodina zasažená vážnou chorobou najednou nemá jak vyjít s penězi, podle něj není způsobená selháním státu, nýbrž novými sociodemografickými podmínkami.
"Ještě nějakých osmdesát či sto let zpátky jsme žili pohromadě jako velké rodiny, bydleli jsme spolu v jednom místě a vzájemně si pomáhali. Když měl jeden problém, druhý mu pomohl nebo ho zastoupil," vysvětluje.
Tyto velké rodinné jednotky se ale postupně rozpadly. Nyní jsme mobilní a žijeme většinou pouze v úzkém rodinném kruhu, vzdáleni od ostatních.
Stát podle Sýkory fungování a pospolitost těchto velkých rodin nenahradí a ani nemůže, měl by však dobře plnit své základní funkce. Pomoc je prý logicky na soukromém sektoru. Zbývající "díry" by měly umět zaplnit neziskové a filantropické organizace.
Než začali Češi rozdávat, potřebovali si peníze užít
Centrála Dobrého anděla není velká, nachází se ve vilové čtvrti kousek od Bertramky. Jsou to vlastně dvě malé kanceláře plné šanonů se schválenými žádostmi a malou kuchyňkou. Dohromady tu pracuje pouhých šest lidí.
Při pohledu na dlouhé řady žlutých a červených šanonů se nabízí otázka, zda je to s dárcovským - či chcete-li filantropickým - smýšlením Čechů lepší než třeba na přelomu tisíciletí.
Petr Sýkora přitaká a ilustruje to na svém příběhu: "Naším cílem bylo zbohatnout. Na začátku jsme si chtěli přivydělat, pak rozjet firmu a pak být bohatí. Ale postupně jsme pochopili, že jsou i jiné rozměry než jen vydělávání peněz. Nejdřív nás bavilo rozvíjet firmu, pak jsme pochopili, že firma může také někde pomoci. A pak jsme se už věnovali výhradně dárcovství."
Podle něj je tento vývoj postupný. Chce to trochu času, aby člověk či firma zažili něco doopravdy vlastnit.
Pak jsou teprve dotyční schopni se o peníze podělit. "Je to jako u malých dětí. Když dostanou nějakou novou hračku, musí si ji nejprve užít a pak ji teprve dokážou půjčit," popisuje.
"Důležité je, aby bohatý člověk pochopil, že k jednomu dobrému autu už nepotřebuje druhé, třetí nebo helikoptéru, že mu stačí jeden dům a že zbytek může klidně rozdat," dodává.
S filantropií se to podle něj pořád zlepšuje, Češi darují stále více peněz, což je vidět i z oficiálních údajů ministerstva financí a z daňových přiznání. "Za posledních deset let rostlo osobní i firemní dárcovství rychleji než HDP či inflace," uzavírá Petr Sýkora.
