Normalizační skulptury v Česku: Světová rarita

Normalizační skulptury v Česku: Světová rarita
V roce 1992 zpívají Wanastovi Vjecy ve Sbírce zvadlejch růží: "Oči se střetly, a tak na věčný časy z tvý lásky mi zbyla v hlavě kocovina."
Česku však zbylo i světové dědictví v podobě dobových estetických dominant na dvorech poliklinik, v útrobách sídlištních bloků či administrativních budov. Staly se součástí každodenního života milionů lidí.
Každá státní stavba (a že jich bylo) totiž měla ze zákona vyčleněny až čtyři procenta z rozpočtu na výzdobu veřejných prostor. Na rychle rostoucích perifériích tak rostly i sochy jak houby po dešti.
Fuga Arnošta Košíka vyrostla na sídlišti Hloubětín. Nic proti ničemu a vyzdobeno bylo. Do tesání hrdinů se režim už po roce 1968 nepouštěl.
Foto: Jan Langer
Jan Langer
17. 2. 2011 23:50

Praha - Tolik sochařských děl ve veřejném prostoru, jako najdete v České republice z dob normalizace, není snad nikde na světě.

Minulý režim dával najevo svůj zájem na výzdobě sídlišť povinně vyčleněnými příspěvky ze státní kasy. Díky tomu dostávali sochaři lukrativní zakázky, které byly oproti 50. létům čím dál méně zatíženy ideologií.

Vedle poplatných zobrazení neutrálních zvířátek či hrdinů doby vznikla i unikátní díla světového významu.

 

Právě se děje

Další zprávy