Fryšták - Třiaosmdesátiletá Sylva Knedlová učí tělocvik už 64 let, její povolání ji ale stále naplňuje. Snaží se dětem vždy porozumět a vést je k poctivosti či soutěživosti. S žáky skáče přes švihadlo nebo je učí výmyk na hrazdě. Na děti jsem přísná, ale spravedlivá a záleží mi hlavně na tom, co si z vyučování odnesou, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Kde berete tu neustálou energii učit?
Myslím si, že je to z velké části tím, že učím tělocvik. Nevzdávám život a cítím, že musím dát své síly ve prospěch ostatních. Vím, že už bych nemusela, ale říkám si, že jsem zdravá a stále mám dětem co dát.
Říká se, že dnes mají děti jiné hodnoty než dříve. Je pro vás těžké dnešním dětem porozumět?
Já bez dětí nemohu existovat, protože jsou můj život. Dovedu se přizpůsobit malým i velkým a snažím se je pochopit. Cítím, že je to vzájemné a i žáci mě berou také. Učitel, který se nesnaží dětem rozumět a získat si je, není správný učitel.
Jak vnímáte zájmy dnešních dětí?
Sice je pravda, že v dnešní době mají jiné zájmy než za mých mladých let. Když se s nimi však dostanu do kontaktu, tak jim ukážu jiný směr a děti se rády přizpůsobí. Mám školní kroužek "Sportovky", kam se žáci neustále vracejí a jsou za něj vděční.
Takže se je snažíte nějakým způsobem ovlivňovat?
Snažím se jim předat hodnoty, které ctím již odmala. Jde zejména o poctivost, pracovitost, pevnou vůli či soutěživost. S tím souvisí, že motivuji děti ke sportu, kde se všechny tyto vlastnosti objevují. Vysvětluji jim, že tělesná výchova je velmi důležitá, protože když se nebudou hýbat, tak to bude zlé. Nemusí se z nich stát přímo profesionálové, ale pohyb je nezbytný.
Když srovnáte dětská léta vaší generace a té nynější, spatřujete nějaké rozdíly?
Největší rozdíl je ten, že my jsme byli jako děti velice skromní. Neměli jsme velké požadavky a stačilo nám jedno oblečení na doma a druhé do školy. Dnešní děti takové nejsou. Mají všeho dostatek a nic jim neschází. Na druhou stranu, ač někteří jsou velmi vulgární a dělají ze sebe mistry světa, tak v jádru jsou děti velice dobré.
Co si myslíte o tom, že se stále více prosazují nové technologie do výuky?
Musím se přiznat, že v tomto směru jsem oproti dětem pozadu. Dneska je doba technicky dál a je logické, že se nechceme vracet k tomu, jak to bývalo dříve. Mně osobně ale technologie vadí zejména ve vyučování českého jazyka. Na druhou stranu, několikrát jsem suplovala informační technologie a je obdivuhodné, co všechno děti na počítači dokážou.
Proč využití technologií není vhodné zrovna u českého jazyka?
Děti zapomínají psát, a když v počítači jen doplňují y nebo i, tak se to pořádně nenaučí. Měly by ručně psát diktáty. Když pominu všechno ostatní, jako je matematika nebo zeměpis, tak čeština by se měla psát ručně. Jako vlastenec si myslím, že by děti měly alespoň mateřským jazykem bezchybně psát a mluvit.
Jak si myslíte, že společnost vnímá učitelskou profesi?
Na učitele si dnes každý dovoluje a nepohlíží se na ně dobře. Občas, když pozoruji chování některých rodičů k učitelům, nevidím sebemenší úctu ke kantorům. Dříve byl učitel pan učitel! Dnes už to neplatí a také finanční ohodnocení učitele odpovídá postoji dnešní společnosti k tomuto povolání.
Nemá na to vliv také kvalita učitelů?
Do určité míry ano. Dříve jsme museli jako učitelé podstupovat tvrdá školení a podrobovat se neustálým doškolováním. Byli jsme o krok vpřed. Jako tělocvikáři jsme se pravidelně scházeli v tělocvičně, kde jsme museli předvádět své schopnosti. Dnes mi chybí v tomto ohledu větší zodpovědnost.
Napadá vás, čím to je?
Učitelé dnes mají vše perfektně prostudované vědecky, ale chybí tu praktická stránka. Je důležité přemýšlet, jak žákům probíranou látku vysvětlit a ne do nich hustit jenom definice a poučky.
Co by si tedy děti měly ze školy odnést?
Především znalosti. Známky jsou pomíjivé. Důležité je, co děti reálně umí. Co to žákovi pomůže, když mu dám jedničku z tělocviku, ale on není schopný udělat ani kotoul. Rodiče mívají často hrůzu, že děti budou mít špatné vysvědčení. Já se snažím být spravedlivá. Neumíš, nedostaneš.
