Praha - Velící důstojník Armády spásy v České republice Michael Stannett nepochybuje o tom, že sociální škrty zvyšují riziko, že na ulici skončí další desítky či stovky lidí.
"Samozřejmě to bude mít dopad. Zase se sníží počet lidí, kteří si budou schopni sami zajistit své potřeby. Když někomu začnete brát peníze, snížíte jeho možnosti," reagoval Stannett na výčet některých vládních kroků včetně úplné deregulace nájemného, zrušení sociálních příplatkům rodinám s malými dětmi a snížení příspěvku na sociální péči pro staré lidi.
Major Stannett odmítá úvahy o tom, že sociální škrty tolik nevadí, protože podle Eurostatu jsou Češi chudobou nejméně ohroženi ze všech národů Evropské unie.
"Údaje Eurostatu jsou správné, ale v České republice je největší procento lidí těsně nad pomyslnou hranicí chudoby. Stačí dlouhodobá nemoc nebo výpadek jednoho příjmu a jste ve velkých potížích. Kdo uvízne pod hranicí chudoby, ten má přitom Česku velmi málo možností, jak se zase dostat o těch pár příček nahoru," upozornil Stannett.
A.cz: Hranice chudoby je přece jen pomyslná čára. Kratší období nižších příjmů přece může bez velkých potíží přežít každý?
Může, ale jisté to není. Když rodinám vypadnou příjmy, ovládne je úzkost, začíná to podrývat morálku rodičů a někdy později nastanou závažnější potíže. Dětem se zhorší výsledky ve škole a nedosáhnou na dobré vzdělání. Tyto děti nepůjdou nikdy na vysokou a ztratí tak příležitost najít lepší práci.
Dejme tomu, že dnesžije v chudobě deset procent lidí, my krátíme finance a šetříme na této skupině. Pak zlepšíme život těm, kteří už jsou na tom relativně dobře. Pracující třída na tom bude lépe zásluhou škrtů postihujících ty, kteří už stejně nic nemají.
A.cz: Protože se vezme sociální příplatek ve výši dvou tisíc korun měsíčně 150 tisícům rodinám, tak se nějaká část z nich propadne pod hranici chudoby?
Určitě. Těmto lidem by měli naopak přidat. Zároveň je třeba posilovat motivační prvky pro ty, kdo chtějí na podporu dosáhnout.
Je to úplně zvrácený koncept, že zachráníme ekonomiku tím, že odsoudíme chudé k větší chudobě.
Když chybí morální základ
A.cz: Česká republika je známa tím, že je málo křesťanskou zemí. Třeba právě proto mají Češi málo soucitu k těm, kdo potřebují pomoci?
Češi mají takovou pověst. Ale nebylo by fér říkat, že tu jsou poměry horší než jinde v Evropě. Celá Evropa je pluralistická, to znamená, že ve společnosti nepřevládá žádné morální stanovisko. Česká republika má pověst, že je nejvíc ateistická nebo sekulární, a zároveň se o ní říká, že je nejvíc zkorumpovaná a že nejvíc lidí slyší na úplatky. I tady je vidět, že chybí morální základ. Teď ale nemluvíme o tom, jestli člověk spí se sousedkou, ale ještě o daleko hlubších morálních základech.
A.cz: Nedávno jsem cestou na nádraží viděl bezdomovce, jak v klidu popíjejí pivo. Zcela spontánně jsem jim záviděl, že nemusí do práce. Je jim co závidět?
Pro bezdomovce je alkohol anestetikum. Jakou mají naději? Alkohol jako anestetikum utlumí to, jak vnímají svou situaci.
Všeobecný názor, že bezdomovci jsou líní opilci, kteří se jen flákají, je jednoduchá karikatura. Někteří z nich už dnes takoví opravdu jsou a mnozí z nich tak i umřou. Protože takoví byli příliš dlouho. Kdyby byl systém nastaven tak, aby pomohl, a kdyby jen neodsuzoval, kdyby byly jejich problémy podchyceny v raném počátku před deseti patnácti lety, bylo by možné něco udělat.
Samozřejmě i dnes pro ně můžeme něco udělat, už to ale nebude úplné uzdravení. Proto říkám, že azylové domy nejsou využívány k tomu, k čemu by měly. Jen zaplňují mezeru, která je v sociálním systému.
A.cz: Čím tuto mezeru zaplňují jinde?
Ve Skandinávii a v Americe existuje přístup „Housing first", tedy „Nejdřív bydlet". Kdekoliv to vlády přijaly, mělo to neskutečný dopad na snížení počtu lidí, kteří tak přebývali. Jakmile se někdo objeví na ulici, dá se mu bydlení a hned se mu přidělí pracovníci, kteří s ním řeší problémy. V Evropě se častěji prosazuje přístup, že nejdřív musí vyřešit problémy a možná někdy za odměnu dostane bydlení. Ukazuje se ale, že systém „Housing first" je ekonomicky výhodnější.
Pomoc v dluhové pasti
A.cz: Co je třeba podniknout, aby se stejný přístup prosadil v České republice? Tady se neškrtají jen sociální dávky, ale obce se také zbavují sociálních bytů.
To je třeba zastavit a naopak počet obecních sociálních bytů navýšit. Druhá stránka věci je zaměřit se na dluhy. Mnozí lidé bez přístřeší jsou v takových dluhových pastech, že to nikdy nebudou schopni splatit. Stačí se podívat na dluhy ve zdravotním pojištění. Tito lidé nikdy nedosáhnou na lepší práci, a i kdyby dosáhli, stejně hned všechno půjde pryč. Proto by se mi líbil nějaký systém na likvidaci dluhů jako je ve Švýcarsku, nebo jaký se používá v rámci pomoci rozvojovým zemím.
A.cz: To znamená, že ti lidé, které potkáváme na nádraží, dluží na zdravotním pojištění?
Tito lidé mají většinou averzi k jakýmkoli úřadům. Proto nejsou registrovaní třeba na pracovním úřadě a stále jim běží pohledávky, co mají zaplatit, včetně penále. Jaký mají význam dluhy, které člověk není schopen splatit? Státu nakonec stejně porostou náklady, protože zdravotní stav toho člověka bude horší a horší. Pro stát by byla výhodnější možnost ho oddlužit s tím, že by měl čistý začátek, kdy by mohl znovu začít přispívat do systému.
