Aktuálně.cz: Letos se bez zásahu ministerstva na výši úhrad dohodlo 13 zdravotnických odvětví ze 14. Jaké ústupky a kompromisy byly potřeba, aby se taková věc podařila?
Adam Vojtěch: Zaprvé je třeba zdůraznit, že to je skutečně poprvé v historii moderního českého zdravotnictví, kdy k takovéto dohodě došlo. Systém veřejného zdravotního pojištění je založený na předpokladu, že se segmenty mají dohodnout, a zákon s tím počítá. To, že se chronicky nedohadovaly a spoléhaly na to, že to za ně vyřeší ministerstvo, byl spíš defekt systému.
Na začátku jsem na všechny segmenty apeloval, aby se dohodly, a zdůraznil jsem, že nikdo nebude mít privilegované postavení. Segmenty tedy k dohodovacímu řízení primárně přistupovaly s tím, že chtějí nějakou dohodu nalézt.
A druhý moment byl, že ministerstvo jednání monitorovalo, snažilo se ho moderovat. Někdy to bylo jednodušší, někdy těžší, byly to desítky hodin jednání a jako všude, kde se lidé dohadují, je potřeba kompromis. To slovo tady v minulosti asi nikdo neznal, každý chtěl vyhrát 100 : 0. A to prostě nejde. Pokud by se na začátku řeklo, že všechny peníze půjdou do nemocnic, tak by to pochopitelně vedlo k tomu, že se nikdo další nedohodne. Ale my chceme přistupovat ke všem stejně, a všechny segmenty tak mají nárůst kolem pěti procent, nemocnice mají o trochu víc, ale pořád to není těch 100 : 0.
Dohoda s nemocnicemi nepotěší odbory, protože těm jste s premiérem Babišem slíbili plošné navýšení platů pro všechny zdravotníky. Nakonec je ale podmínka dohody pojišťoven a nemocnic taková, že tarify se plošně navyšovat nebudou. Proč došlo k takovému obratu?
Je to dohoda všech nemocnic s pojišťovnami, to není dohoda, kterou bychom my nějak direktivně přikázali.
Odborářům jste ale navýšení slíbili.
To je otázka, jestli to bylo slíbeno. Já si nepamatuji, že bych já osobně ty peníze odborářům nějak definitivně slíbil. Jednali jsme s odboráři, to jednání bylo velmi vyhrocené, ale řekli jsme tam, že chceme ještě jednat i s nemocnicemi a vyslechnout si druhou stranu. Na setkání se všemi řediteli nemocnic jsme se shodli, že prostředky je nutné cílit tam, kde jsou potřeba. Problémy je potřeba řešit individuálně. Jiná situace je v nemocnici v Chebu, jiná v Praze v Motole. Někde chybí lékaři, jinde mají větší problém se sestrami.
Jak vidíme i v datech, která máme, tak problém je hlavně u středního a nižšího zdravotnického personálu. Proto chceme peníze cílit na příplatky ve směnném provozu, které budou ještě vyšší, než odbory původně požadovaly.
Odbory to tedy podle vás prezentovaly silněji, než jak to na jednání zaznělo?
Určitě, samozřejmě tam byl vyvinut nějaký tlak ze strany odborů - a tomu rozumím, hrají svoji roli -, ale já jsem opakovaně řekl, že je potřeba počkat, jak dopadne dohadovací řízení se všemi segmenty. A také jsme řekli, že chceme znát názor nemocnic, a ten je takový, že plošné navýšení nechtějí.
A předpokládám, že managementy nemocnic si dokážou rozhodnout samy, jak budou personální politiku řídit, protože jsou za ni zodpovědné. Nevěřím tomu, že ředitelé nemocnic jsou natolik nerozumní, že by jim bylo jedno, jak je na tom jejich personál, a že by ty peníze zaměstnancům dát nechtěli.
V minulosti bylo několikrát kritizováno, že ředitelé dávají raději peníze do budov než do lidí. Toho se nebojíte?
Nelze to vnímat takto jednostranně. Je třeba říci, že i stav nemocnic je velmi důležitý faktor, jednak pro pacienty, ale i pro personál. Já nemocnice hodně objíždím, a když přijdete na oddělení, které je opravené, nové, tak i pro pacienty a personál je to mnohem příjemnější, než když je to oddělení staré 40 let a neinvestovalo se do něj.
Dnes je systém nastaven tak, že nemocnice většinou nejsou schopny z úhrad investice pokrýt, ty pak jdou z nějaké dotace od ministerstva zdravotnictví nebo z krajů. Úhrady v zásadě směřují spíše do provozu, nikoli na to, že by nemocnice z toho měly nějaký objem peněz na investice. Nebojím se tedy, že by personál nedostal nic a všechny peníze šly do investic. Myslím, že se odměňování navýší, ale nebude to tak, že by všichni dostali 10 procent.
Jak říkáte, situace je vážnější u středního zdravotnického personálu, ale není ideální ani u lékařů. Nemyslíte si, že to bude signál pro lékaře, aby se porozhlédli jinde, když sestrám je navýšení ve formě příplatku za směnnost garantováno, ale lékařům ne?
To si nemyslím. Teď jsem viděl nějaké platy za rok 2017 z velkých nemocnic a průměrný plat lékaře se pohybuje někde kolem 80 tisíc. Něco jiného je to u mladých lékařů, tam je situace odlišná. Tabulky tak, jak jsou nastaveny, mladým lékařům nepřejí. Je tedy otázkou, zda to v tomto směru nenechat na nemocnicích, aby na mladé lékaře více zacílily.
Nemyslím si, že by to bylo tak, že by lékaři nic nedostali. Každý ředitel počítá s tím, že navýší platy ve své nemocnici, ovšem bude to možná diferencované. To, že by někde lékaři ale nedostali vyšší platy, to se podle mě nestane. Já to odhaduji minimálně někde kolem pěti šesti procent, která půjdou navíc veškerému personálu. A je to samozřejmě také o jednání mezi odbory a jednotlivými nemocnicemi, vyjednávání kolektivních smluv a tak dále.
Personál je v dnešní době ve velmi dobré pozici, protože je ho všeobecně nedostatek. S nemocnicemi si mohou vyjednat navýšení, které se možná bude blížit šesti sedmi procentům. Úhrady to umožňují.
Proč se zatím nepodařilo uzavřít dohodu s lékárníky?
Lékárníci měli nějakou představu, která není v možnostech systému. Jejich představa byla v řádech jednotek miliard korun navíc, což se obávám, že není reálné. Můžeme se pohybovat v řádech stovek milionů navíc - 500 či 600 milionů. Vnímám, že lékárníci mají určité oprávněné požadavky vzhledem k tomu, že jim rostou náklady. Řeší eRecept, protipadělkovou směrnici. Ale musíme vnímat možnosti systému. My chceme podporovat menší lékárny, které jsou v odlehlejších oblastech. Překvapilo mě, že toto zástupci lékárníků při vyjednávání s pojišťovnami neprosazovali.
Komunikace zatím zkrátka nevedla k cíli. My uděláme všechno pro to, abychom ty dva partnery ještě k sobě přiblížili. Už se jedná o dalším termínu. Věřím tomu, že k dohodě nakonec dojde. Pokud by nedošlo, museli bychom to řešit direktivně úhradovou vyhláškou.
Mluvil jste o tom, že většina segmentů si vyjednala růst okolo pěti procent. Lékárníci ale tvrdí, že jim pojišťovny navrhovaly navýšení o 0,08 %. To nezní příliš vstřícně.
Souhlasím s tím, že pojišťovny musí hledat kompromis. Debata se vede o tom, kam by měl nárůst směřovat. Jestli do marže, která je ale sdílena s distributory, takže lékárny nemají garanci, že ty peníze dostanou, nebo do signálního výkonu (zjednodušeně řečeno za recept, pozn. red.), což je samozřejmě cíl lékáren. Myslím, že to je legitimní.
Lékárníci si stěžují, že jste jim coby ministr slíbil podporu, a nyní od nich dáváte ruce pryč. Proč?
Někteří zástupci lékárníků jsou poměrně útoční ve svých vyjádřeních. Nemůžu říct, že by se mi tento přístup líbil. My jsme připraveni moderovat dohodu, ale nebudeme pojišťovnám něco direktivně nakazovat. Ale souhlasím s tím, že by pojišťovny měly být vstřícnější. Uděláme všechno pro to, aby byly. Lékárníci pravděpodobně nedostanou miliardu a více. Bude to méně, ale budeme se snažit, aby to šlo do signálního výkonu.
