Praha - Kam až může zajít advokát či obhájce, když hájí svého klienta? Rozhodně nemůže lhát policii ani státnímu zástupci, rozhodl Nejvyšší soud a rozhodnutí nyní zveřejnil ve sbírce klíčových verdiktů. Podle soudu je to nejen neetické ale často i trestné.

Nejvyšší soud se zabýval dovoláním advokáta, který dostal podmíněný roční trest vězení za trestný čin nadržování proto, že ve prospěch svého klienta obelhal policistu.

Jak k tomu došlo? Advokát byl v pankrácké věznici jako obhájce klienta obviněného ze zločinného spolčení, v autě před věznicí na něj čekal další muž, kterého policie ve stejné kauze podezírala jako spolupachatele.Vyšetřovatel si muže v autě všiml a advokáta se zeptal, zda je to člověk, kterého podezírají.

Advokát svého klienta zapřel a policistovi dokonce oznámil identitu, kterou muž v autě měl na falešných dokladech. Policie spolupachatele zatkla deset měsíců poté.

Podle Nejvyššího soudu tím advokát jednoznačně překročil povinnost mlčenlivosti, kterou má ke klientovi.

"Obviněný ani v postavení obhájce (ať už jen jednoho nebo obou jmenovaných) nebyl v nějaké privilegované pozici, která by mu mohla nebo dokonce měla umožňovat lhát některému z orgánů činných v trestním řízení ve prospěch svého klienta o jeho skutečné identitě," uvedl v odůvodnění předseda trestního senátu Nejvyššího soudu Jan Bláha.

Soud: Lhát se nesmí, jen mlčet

Advokát se hájil tím, že neměl na výběr: Buď mohl policii lhát, či fakticky udat klienta.

Podle soudu ale lež není řešení a advokát měl právo mlčet.

"Jestliže však dovolatel tohoto svého oprávnění nevyužil a naopak na položenou otázku odpověděl způsobem, jímž nejen popřel pravou identitu M. Z., ale dokonce potvrdil jeho nepravou identitu jako údajného „pana J.", pak nejde jen o „určitý morální problém", jak dovolatel ve svém podání tvrdil, ale již o závažné porušení stavovských pravidel etiky, které nabylo povahy deliktu postihovaného podle trestního zákona," dodal soudce Nejvyššího soudu Jan Bláha.

Advokát je volný, lež neplánoval

Nejvyšší soud ale rozhodl i přesto advokáta v tomto konkrétním případě nepotrestat - hlavně kvůli malé společenské nebezpečnosti činu i proto, že věc neplánoval s tím, aby znemožnil práci policie. Roli sehrálo i to, že spolupachatel nakonec stejně skončil v rukou policie a advokát svou lží trestní stíhání nezhatil.

Podle soudu obhájce otázka policisty překvapila. 

"Stalo se tak na chodbě věznice po sice předpokládaném setkání s vyšetřovatelem, ale současně po zcela nečekaném dotazu z jeho strany, především však bez možnosti rozmyslet si formulaci odpovědi, případně na položenou otázku vůbec neodpovídat."