Praha - Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas chystá radikální změny v péči o ohrožené děti. Ústavní péče má ustoupit do pozadí, větší důraz bude kladen na pěstouny.
Znamená to, že až tři čtvrtiny dětí, které jsou dnes v ústavní péči, by v budoucnu mohly žít ve svých nebo náhradních rodinách.
K této změně přinutil ministerstvo současný stav, kdy ochrana ohrožených dětí pokulhává za ostaními evropskými zeměmi. "Ochrana dětí nedosahuje standardu ve vyspělých zemích," přiznal Nečas, podle něhož se změny dají očekávat do několika let.
Vysoký počet dětí umisťovaných do ústavů, vysoký počet dětí odebíraných z rodin, vysoká roztříštěnost péče o ohrožené děti. To jsou podle ministra Nečase tři klíčová úskalí stávajícího systému péče o ohrožené děti.
Do Evropy s menším počtem ústavů
Počet dětí každoročně umisťovaných do ústavní péče se pohybuje okolo dvou tisíc. Těch s nařízenou ústavní péčí je k osmi tisícům. Naproti tomu počet dětí, které směřovaly do pěstounské péče zdaleka nedosahuje ani jednoho tisíce.
V posledních letech je sice možné zaznamenat mírný nárůst počtu dětí v pěstounských rodinách, ale ministerstvo má větší ambice. Chce změnit současný systém péče o tyto děti a transformovat jej na moderní evropský.
"Chceme do konce tohoto roku připravit změnu systému tak, abychom se zařadili mezi standardní vyspělé země a snížili počet dětí v ústavní výchově," plánuje ministr Nečas.
Nejviditělnější změnou má být podpora pěstounských rodin. Zásadní rozšíření počtu takových rodin a také jejich profesionalizace.
Profesionální matka a otec
"Chceme jít cestou rozšíření pěstounské péče, to znamená zavedení systému profesionální pěstounské péče," vysvětluje vicepremiér. "Příkladem může být, že vždy jeden z páru to bude mít jako obživu. Nevidím na tom nic špatného," dodává.
Nečas ovšem přiznává, že realita se může od plánů značně lišit. "Je to na dlouhý pochod, takové změny budou mnohaletým procesem. Neměli bychom si nalhávat, že existuje rychlé a účinné řešení," tvrdí Nečas.
Přesto se domnívá, že při správně nastaveném systému a ochotě pěstounských rodin, může být poměr počtu dětí v ústavech a u pěstounů ve prospěch té vývojově příznivější variantě. "Čím více vytvoříme pěstounských rodin ochotných si děti brát, tím méně dětí bude v ústavech. V ideálním případě by mohlo být 75 procent dětí v pěstounských rodinách."
I když ministerstvo nastínilo, jak by si nový systém péče o ohrožené děti představovalo, samotný transformační proces je na počátku.
Klíč k úspěchu: Sjednocování
Vedle prací na přípravě příznivého prostředí pro pěstounské rodiny čeká odborníky také vyjednání úpravy legislativy, tak aby zabránili dnešní roztříštěnosti v poskytování péče. Je to tím, že péče spadá do působnosti hned pěti ministerstev.
"Stávající roztříštěnost je nefunkční. Tento resortismus má vliv nejen na systém poskytování péče, ale i na vývoj samotného dítěte," domnívá se ministr.
Prvním krokem má tedy být ustavení meziresortní koordinační skupiny složené ze zástupců ministerstev práce a sociálních věcí, vnitra, zdravotnictví, školství a spravedlnosti. Ta má upravit a sjednotit například přístupy jednotlivých resortů k poskytovaní péče nebo jejich odlišná kritéria pro výběr pracovníků.
Koordinační skupina by měla také dospět k verdiktu, jaká instituce celý nový systém zastřeší. "Jsem přesvědčený, že významná část agendy by měla být sjednocena pod jeden resort. Domnívám se, že by to mělo být ministerstvo práce a sociálních věcí," myslí si Nečas.
