"Vítězové k tomu, aby měli absolutní většinu v Bundestagu, potřebují partnera a to si samozřejmě uvědomují obě strany, ale sociální demokracie má z velké koalice větší strach, protože - jak se v Německu říká - nebude to spolupráce na úrovni očí," píše v komentáři k výsledku německých voleb Karel Hvížďala.
V neděli ve volbách v sousedním Německu zvítězila - s ještě lepším výsledkem, než se očekávalo - současná kancléřka Angela Merkelová, když dostala 41 a půl procenta všech odevzdaných hlasů. Je to nejlepší výsledek za posledních 23 let a dokonce je o dvě a půl procenta vyšší, než předpokládaly renomované agentury, a o 7,7 procenta vyšší než v posledních volbách v roce 2009.
Sociální demokraté se dostali na 25,7 procenta, jak se de facto předpokládalo, agentury jim většinou předpovídaly 26 procent a proti roku 2009 si polepšili o 2,7 procenta. Ostatní strany, které se dostaly do Bundestagu, si proti minulým volbám pohoršily: Levice, tedy Die Linke, spadla z 11,9 na 8,6 procenta, Zelení z 10,7 procenta na 8,4 procenta. Největší propad zaznamenala FDP, liberálové, kteří spadli ze 14,6 procenta na 4,8 procenta, takže se poprvé od roku 1949 nedostali do parlamentu.
Tím se triumfální vítězství paní kancléřky zkomplikovalo. Přesto je ale zřejmé, že bude po Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi třetím člověkem, který usedne na kancléřské křeslo potřetí. Pro úplnost dodejme, že i k volbám se dostavilo více lidí než minule, a sice 71,5 procenta z necelých 62 milionů voličů. V roce 2009 to bylo necelých 71 procent.
Tyto výsledky samozřejmě otevírají nejvíc spekulací na téma velká koalice. Sociální demokracie ústy svého předsedy Sigmara Gabriela přiznává, že nejde o dobrý výsledek, i podle nich samých sociální demokraté připomínají vedle CDU/CSU spíše trpaslíka, protože absolutní většinu propásla paní Merkelová jen o kousíček. (Té v dějinách SRN dosáhl jen Konrad Adenauer v letech 1957 až 1961.)
Proto je jasné, že vítězové k tomu, aby měli absolutní většinu v Bundestagu, potřebují partnera a to si samozřejmě uvědomují obě strany, ale sociální demokracie má z velké koalice větší strach, protože - jak se v Německu říká - nebude to spolupráce na úrovni očí. A s takovou koalicí již udělali sociální demokraté špatnou zkušenost, protože nakonec rozhodovali stejně o nejdůležitějších věcech hlavně křesťanští demokraté. A navíc utrpěla i tradiční parlamentní politika, protože vše se předjednávalo na stranických sekretariátech.
Proto jsou v prvních hodinách po volbách sociální demokraté velmi obezřetní a skoro unisono tvrdí, že „balon má v ruce Angela Merkelová". Sociální demokraté se na možná jednání připravují od pondělí dopoledne, kdy se sešlo předsednictvo SPD, v úterý se schází parlamentní frakce a v pátek malý sjezd. A těch, kteří tvrdí, že si nedovedou velkou koalici vůbec představit, je dost. Ale rovněž koalice rudo-rudo-zelená je zcela vyloučena, protože se stranou Die Linke nikdo koalovat nebude. Všechny porady, o kterých jsem psal, se budou tedy nutně soustřeďovat jen na hledání jediné odpovědi: Kam a v jakých věcech chce a může ještě sociální demokracie couvat.
Témat není moc: například dvojí občanství, minimální mzda, solidární penze atd. Ale co dál? Co by zbylo z programu sociální demokracie, když už před volbami unionisté převzali do svých programů spousty sociálních prvků? A další otázka, před kterou SPD stojí, zní: Co bude s Peerem Steinbrückem, který byl volebním lídrem, ale není předsedou strany? V děkovací řeči totiž řekl větu, které si komentátoři samozřejmě všimli a která zní: „I v budoucnu jsem ochotný převzít odpovědnost za svou stranu." Ta totiž zní jako výzva na souboj se současným šéfem strany Sigmarem Gabrielem.
Unionisté si velkou koalici umějí spíše představit, i když i tam se ozývají hlasy, že „třeba s námi nikdo do koalice nebude chtít vstoupit". Spíš se ale nabízí možnost, že koalice, jaká v Německu již byla v letech 2005 až 2009, na kterou později SPD doplatila v dalších volbách, se opakovat bude, ale nejspíš taková vláda bude velmi nestabilní a mohla by vést časem k předčasným volbám.
Teoreticky je samozřejmě možná i černo-zelená koalice, ale protože předvolební boj ukázal na nové zásadní rozdíly (třeba v otázce diskuse o pedofilii), je tato koalice rovněž velmi těžko představitelná.
Pro Česko (ale i pro Německo) se zatím nic zásadního nemění, protože kvůli tomu, že se do Bundestagu nedostala Alternativa pro Německo, která nejprve chtěla, aby Německo vystoupilo z eurozóny, a později aby alespoň vystoupily jižní země, velká koalice bude na zachování eurozóny trvat a pokusí se v dalších letech naopak Evropskou unii a eurozónu stabilizovat.
Obě tyto velké strany tento krok vidí jako jediný možný projekt, který může Evropu učinit akceptovaným hráčem v globalizované společnosti. Je to tedy projekt politický, a ne ekonomický. Tento zápas o novou Evropu může podle některých analytiků trvat ještě desítky let, ale měl by se nakonec vyplatit.
