Komentář - Do voleb zbývá necelých padesát dní a je očividné, že nějaké volební programy budou hrát ještě menší roli, než jindy. Startuje turbokampaň, přestřelka symbolů, figur a hlášek. Jen zesílené pokračování toho, co už o politicích tušíme nebo víme. Nebude čas na velké vysvětlování, vyhrává marketing.
Polemika se povede skrze mediální obrazy typu "paraziti". Většina voličů - víc než kdy jindy - vstřebá jen hesla. Některými se ani nestojí za to zabývat, netřeba rozebírat kupříkladu Nakradený majetek zabavit v plné výši! (píše se rok 2013, ne 1946). Jiná za pozornost stojí, mezi nimi unikátní krédo Andreje Babiše: Stát bych řídil jako firmu. To je k zapamatování, navíc když jsou babišovci pokládáni za černého koně voleb.
Jde samozřejmě o politický bonmot, nikdo ho asi nebere doslova a nečeká, že po volbách obdrží povolávací rozkaz do Kosteleckých uzenin. Ale i tak to zní zlověstně. Protože stát nikomu, na rozdíl firmy, nemůže dát padáka a musí se zajímat - dokonce především - i o ty, kteří nepracují. Tudíž by pro "firmu" byli víceméně zbyteční, tedy pokud si je nepředstavíme jako spotřebitele.
Kvalita života se neměří ziskem před zdaněním. Mezi řízením státu a firmy je asi takový rozdíl, jako mezi kulturou a firemní kulturou.
Ano - když necháme "makat" Babiše a přidáme se k němu - bude líp. Opravdu? Líp ve firmě, to si představit dovedu. Ale líp ve státě, to je jako slibovat, že bude v létě horko. Jednou to tak vyjde, jindy ne, někomu teplo dělá dobře, jiný ho má plné zuby. Nijak to nesouvisí s tím, jestli stát řídí manažer nebo filozof.
Ovšem samo "makání" - ať už je řeč o politicích nebo občanech - nic neřeší. Důležitější než makat je myslet. V každém prosperujícím státě.
Andrej Babiš ve skutečnosti není politik. Právě on je totiž prototypem onoho tolik vzývaného odborníka. Je odborníkem na řízení firmy, ale v jeho manažersky/odbornicky řízeném státě by podle mě nebylo k vydržení. Ctnosti dobrého manažera a dobrého politika se často míjejí.
V Babišově horizontu scházejí věci pro "firmu" neužitečné, k měřitelnému úspěchu nevedoucí. Stát, to musí být nesrovnatelně měkčí prostředí než firma, s polštářem pro všechny, kdo se nemohou "zapojit" do jeho budování. Vyvažování zájmů, zdrženlivost, péče o národní paměť a vědomí souvislostí - to bývá humus, ze kterého vyrůstá úspěšná společnost. A který úspěšná firma nijak nutně nepotřebuje. Ani k tvorbě zisku, ani k uspokojování potřeb svých zaměstnanců. Naopak, spíš ji přitom na cestě k růstu brzdí.
Předhoďme Babišově "firemní" politice rovnou Masaryka: Státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Nebo: Bez zájmu občanů o stát republika se stává de facto státem aristokratickým, byrokratickým, státem menšiny - forma sama nerozhoduje o podstatě státu.
Jistě, miliardář neaspiruje na to být druhým T.G.M.: ale kde v předchozích větách vidíte nějakou firmu?
Skutečné ideály jsou u Babiše jen těžko čitelné. Spravedlivě dodejme: nejen u něj. Svá "bude líp" slibují všichni, všechny strany, jen u většiny z nich se je čeho chopit víc, než v případě ANO 2011 a jeho předsedy. Ani Babišův politický byznysplán není moc jasný. Zkusme si ho například představit jako poslance v opozičních lavicích, čtyři roky té nevděčné práce bez výsledků, v parlamentní "žvanírně", co připomíná všechno jiné než dobře řízenou firmu...
Sázka na Andreje Babiše je zkrátka velmi nejistá. Slibuje velkou změnu, chce skoncovat s politiky, "kteří to tu řídí 23 let". Ale co udělá, až zjistí, že se stát jako firma řídit nedá?
