Dvůr Králové - Slovenský zpěvák Peter Nagy složil píseň, která připomíná tragédii v zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem v roce 1975. Komunistický režim tehdy nechal zlikvidovat téměř pět desítek žiraf kvůli obavě z nákazy slintavkou. Případ ČSSR tutlala, všechny vzorky se musely zničit.
"Pro mě je to velmi silný příběh, který je dodnes nedořešený. Píseň 50 žiraf není jen o špatném vztahu lidstva k přírodě, ale i o tom, jak se ničíme navzájem ve snaze odstranit všechno, co nám stojí v cestě za takzvanou civilizací," vysvětli Nagy pro slovenský server Pravda.sk.
Zpěvák tehdejší jednání označil za aroganci moci. "Žijeme ve slepé uličce a hledáme návod, jak vycouvat. Píseň je jedna z nenásilných možností, jak se probudit," dodal.
Připomeňte si osud největšího v zajetí chovaného stáda žiraf na světě, jehož osud zpečetil komunistický režim v noci z 29. na 30. dubna 1975.
Podezření na slintavku
Téměř padesát žiraf přivezl ze svých výprav do Afriky na přelomu šedesátých a sedmdesátých let tehdejší legendární ředitel zoo Josef Vágner. Vše se zkomplikovalo v březnu roku 1975. Tehdy se vyskytlo podezření na slintavku, úřady však nechaly ve spolupráci s tajnou policií zmizet veškeré doklady o jejich vyšetření včetně všech vzorků.
Režim se navíc z obavy před obchodním embargem snažil celou věc ututlat i před spřátelenými komunistickými zeměmi. Kolem vybití žiraf proto dodnes panují dohady. Aktuálně.cz se letos na jaře podařilo získat výpověď veterináře Jana Horníčka - posledního žijícího odborníka, jenž žirafy prohlížel a testoval.
"Náš ředitel měl tehdy v březnu telefonát z Ústředního státního veterinárního ústavu v Lysolajích v Praze, že potřebují na cestu do zoo ve Dvoře odborníka na slintavku, že je podezření na její výskyt u stáda žiraf. Prý se některým z nich nadměrně tvoří sliny, upozornění na věc prý tehdy přišlo od samotné zoo," vzpomíná dnes třiaosmdesátiletý důchodce Jan Horníček, který byl v té době vedoucím oddělení diagnostiky a výzkumného oddělení podniku Bioveta Terezín, výrobce očkovací látky proti slintavce a kulhavce.
Horníček se s kolegou z ústředního veterinárního ústavu brzy poté do Dvora vydal. "Přijal nás ředitel Vágner, který nás nasměroval k ošetřovateli žiraf. Pak jsme šli hned k nim. Žádné viditelné známky slintavky ale neprojevovaly. Jen u jediného mladého kusu jsem si na vyplazeném jazyku všiml puchýře velikosti holubího vejce, takzvané afty, kterou se mi nakonec povedlo strhnout, zakonzervovat a odvézt k rozboru," říká Horníček.
Virologické vyšetření puchýře, který byl jediným vzorkem odebraným a analyzovaným před rozhodnutím o zabití zvířat, začalo hned druhý den. "Afta byla k vyšetření ideální, je tam krev, lymfa, pokud je vzorek pozitivní, v její slupce bývá viru nejvíce. Použili jsme tři různé izolační metody a vzorek se nakonec asi po týdnu zkoumání jako pozitivní skutečně ukázal. Měli jsme pozitivní reakci na jeden z jihoafrických typů slintavky. Byl to velký objev a zároveň hrozba, protože to byl typ nemoci, který tu nikdy diagnostikovaný nebyl," uvedl veterinář.
Výsledek předali experti z Biovety Terezín, která tehdy jako jediný ústav v Československu podobné rozbory prováděla, státní veterinární správě do Prahy. "Na první pohled to znamenalo nebezpečí pro celou Evropu. Kdyby se virus dostal do populace sudokopytníků, mohl by ji zničit nebo velice významně poškodit. Nebyla tu proti němu imunita," říká Horníček.
Vše se tutlalo
Na nejvyšších místech však padlo rozhodnutí celou věc utajit. "Na veterinární správě se báli, že pokud bychom to přiznali, tak s námi okolní země uzavřou hranice pro veškerý zemědělský obchod. Přikázali nám proto o věci s nikým nehovořit, všechny doklady jsme museli odevzdat. Z věci bylo státní tajemství," vypráví lékař.
Zoologickou zahradu mezitím pro veřejnost uzavřeli. Několik týdnů trvala nejistota, jak věc vyřešit. Veterináři mezitím nechali vybít některá zvířata v blízkém okolí žiraf, například kapské buvoly nebo přímorožce, aby se zjistilo, zda nejsou také nakažená.
Slintavka nijak nepropukla, žádné její znaky nebyly vidět ani u samotných žiraf. "Při pitvách v kafilerii v Žichlínku žádné patologické příznaky slintavky u těchto poražených zvířat nebyly zjištěny, žádné její příznaky nebyly vidět ani u samotných žiraf," řekl Horníček, který pitvy poražených zvířat v asanačním ústavu v Žichlínku na Ústeckoorlicku prováděl.
Přesto přišla noc z 29. na 30. dubna, ve které povolaní myslivci vystříleli celé stádo čítající podle některých dokladů 46 kusů. A ještě nad ránem je nákladní vozy, ze kterých prý vyčuhovaly dlouhé žirafí nohy, odvážely do kafilerie v Žichlínku. "A za každým autem, ze kterého crčela krev, jely vozy s louhem - dezinfekcí a kropily silnici. Trvalo to prý celou noc," popisuje zvěrolékař, co tehdy říkali očití svědci.
Akce byla unáhlená, říká veterinář
Až poté přišel na řadu rozbor krve postřílených zvířat. "Přivezly nám skleničky se vzorky krve všech poražených žiraf a určovali jsme protilátky proti slintavce v těch sérech. A z jejich analýzy vyplynulo, že v sobě téměř všechny proti viru protilátky opravdu měly," řekl Horníček.
"Vir, který nebyl nijak agresívní, jim tak nejspíš neškodil. Byl na ně možná navíc tak adaptován, že už se nešířil dál. Žádná z těchto hypotéz však nebyla definitivně potvrzena ani vyloučena, protože už se tím nesměl nikdo dále zabývat. Všechny doklady jsme museli odevzdat veterinární správě a všechny vzorky jsme museli zničit," dodal veterinář.
Celá akce se tak z dnešního pohledu zdá jako unáhlená. "Je složité to dnes hodnotit, atmosféra v té době byla jiná, určitý strach chápu. Těsně předtím tady bylo několik rozsáhlých výskytů slintavky, epizoocií tehdejších evropských typů nemoci, které způsobily velké hospodářské škody. Dnes se ale zdá, že to bylo neuvážené," míní Horníček.
Podobně vidí zásah i dnešní ředitel královédvorské zoo Přemysl Rabas. "Ta zvířata se nejspíš měla izolovat a sledovat. Takhle vznikla nenávratná škoda, která nejspíš nebyla nutná," řekl Rabas. Ten má navíc informace, že veškerá dokumentace k případu, jenž hrozil mezinárodním skandálem, skončila v archivech státní tajné policie a byla nejspíš skartována. Československo tehdy o případu podle Rabase skutečně nijak neinformovalo mezinárodní orgány.
Občas se objevuje teorie, že za zásahem byla cílená akce StB proti řediteli Vágnerovi, s cílem omezit jeho narůstající vliv a věhlas. Tuto verzi zmiňoval i samotný Vágner a tomuto motivu zášti vůči otci věří i Vágnerova dcera Lenka. "Prožili jsme tehdy 31 dní hrůzy. Otec to nesl velice těžce, považoval to za bezdůvodnou vraždu zvířat a pomstu za to, že vyčníval," uvedla Vágnerová.
Chov žiraf se díky novému dovozu zvířat v zahradě podařilo brzy obnovit, nikdy už ale v takovém počtu. Dnes chová královédvorská zoo celkem 28 žiraf, které mohou lidé v sezoně obdivovat ve dvou výbězích - v kempu a na safari. Na zimu pro ně zoo chystá nový krytý pavilon.
