Určitým charakteristickým znakem naší mladé generace je obecně sdílený nezájem o politické dění. Je to způsobeno jednak naší touhou nepřidělávat si nadbytečné starosti, kterých má každý i bez politiky dost, částečně pak chováním a veřejným působením samotných politiků, kteří nám svou neustálou agresivitou a netaktním jednáním (ať už jde o slova nebo tištěné antireklamy znechucující každého inteligentního voliče) dokazují oprávněnost našeho negativního vnímání politiky a nutí nás odvrátit hlavy a volit „to nejmenší zlo" (což je ovšem chabá fráze zastírající náš vnitřní zmatek a nevědomost).
V politické apatii mladých lidí však hraje neposlední roli také fakt, že nevěříme v horší časy. Ať už si zvolíme kohokoli, neumíme si představit, že by se tím mohly rapidně změnit poměry v zemi. Počítáme s nutnými malými změnami provázejícími nástup nové vlády, to ano, ale v dnešní moderní době zkrátka vylučujeme možnost návratu nedemokratického režimu. Pro naši generaci je překonán, nadobro vymýcen.
Tereza Kovářová
Narozena v roce 1991, převážně neškodný tvůrce šuplíkové kultury a organizátor ostravské části projektu Knihy na cestách. Zanedlouho maturuje, od září začíná studium Režie a scénáristiky Univerzity T. Bati ve Zlíně.Demokracii považujeme za hotovou věc, to však neznamená, že nepůjdeme volit. Naopak si troufám tvrdit, že se k volbám dostaví drtivá většina nově dospělých lidí, a to především díky svému právě nabytému privilegiu. Stejně jako si řidičák udělá i ten osmnáctiletý, který nebude mít příležitost sednout za volant příštích patnáct let, tak i mladý člověk mající možnost jít volit, to udělá.
Prostě jen pro vědomí, že už to udělat může.
Druhá věc pak je, koho v této situaci volit. Jdeme k volbám, protože máme konečně tu možnost, ne protože chceme vhodit do urny náš konkrétní lístek. Zároveň nemáme (z výše uvedených důvodů) zájem si vyhledávat podrobnější informace, na jejichž základě bychom se mohli sami rozhodnout. Dopadá to tedy obecným vzorcem, kdy jdeme hrdě volit a do obálek vkládáme hlasy svých rodičů. Je už bohužel potupným rysem nás všech (mou generaci nevyjímaje) udělat si život co nejjednodušším. Poslechni a máš pokoj, vlastní názor spolkni. Nebo raději ani nevytvářej. A tak volíme rodinnou tradici.
Patřím do generace bystrých, ale pasivních a zlenivělých mladých lidí, jakkoli bych si přála, abychom takoví nebyli, a nemohu ji popřít nebo se z ní vytěsnit, stejně jako se nemohu distancovat od jejího postoje. Je na úsudku každého z nás, zda se chopíme našeho nového privilegia zodpovědně a s plným vědomím, koho volíme, nebo se budeme dál držet prázdného hesla: volím menší zlo.
