Praha – Živnostník Tomáš z Prahy je už více než čtyři roky rozvedený. Jeho dvě děti, jedenáctiletý Tomáš a třináctiletá Bára, žijí s matkou a Tomáš na ně má každý měsíc platit 12 tisíc korun alimentů.
Soud mu je ale vyměřil v době, kdy měl vyšší příjmy. Později mu výrazně klesly, navíc poslední rok je v pracovní neschopnosti. Dvanáct tisíc měsíčního výživného si už nyní nemůže dovolit, ovšem o snížení se roky marně soudí. Jednání se vlečou a soudkyně trvá na svém.
Tomášův případ přitom není ojedinělý – zatímco někteří čeští rodiče marně bojují se soudy, které jim na děti přisuzují směšné částky, jiní naopak bezvýsledně usilují o snížení vysokých alimentů, na které už kvůli ztrátě zaměstnání nebo kvůli nemoci nemají.
Důvod podivného rozporu je jednoduchý: v Česku neexistují jasná pravidla určování výše výživného a každý případ soudci posuzují individuálně. Podle údajů ministerstva spravedlnosti se navíc jejich rozhodování neúměrně protahuje, řízení o výživném trvá v průměru 179 dní.
Předseda sněmovního sociálního výboru Jaroslav Zavadil (ČSSD) proto chystá speciální zákon, který by zavedl jednotná pravidla po vzoru Německa nebo Rakouska. V těchto zemích mají soudci předepsané tabulky s výší alimentů, kterými se musí řídit.
Zohledňují kromě věku či zdravotního stavu dítěte i to, zda rodič žije s novou rodinou a kolik dalších dětí živí. Plátci alimentů také musí zbýt alespoň minimální částka na živobytí.
Podobný systém se v Česku pokoušela zavést už ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová z Fischerovy úřednické vlády, její tabulky však nejsou pro soudy povinné, a tak je v praxi téměř nikdo nevyužívá. "Potřebujeme zákon, který dá výživnému jasné mantinely. Každý by měl vědět, na jaké výživné má nárok nebo jaké by měl platit,“ myslí si Zavadil.
Speciální software
Mohl by vzniknout i speciální počítačový program propojený s finančním úřadem a dalšími institucemi, který by podle příjmů spočítal ideální výši výživného. Částkou by se pak soudci museli řídit, individuálně by se řešily jen zvlášť komplikované případy.
Podle Zavadila by se tak dosáhlo spravedlivějších částek a soudní řízení by se zrychlilo i zlevnilo. Doufá také, že by ubylo lidí, kteří se kvůli nejasným pravidlům a soudním průtahům dostanou do finančních problémů.
Například Tomáš dnes dluží přes 100 tisíc korun a čelí opakovaným exekucím, navíc mu jako neplatiči alimentů hrozí soud.
Loni bylo kvůli neplacení výživného odsouzeno více než deset tisíc lidí. Většina z nich dostala podmínku nebo veřejně prospěšné práce. Šest stovek ale muselo do vězení. Měsíčně přijde odsouzený neplatič společnost na 30 tisíc korun. "Jestliže je průměrné výživně tři tisíce korun, tak je to desetinásobek," dodal Zavadil.
Jeho návrh není první, který má do budoucna alimenty řešit. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová z ČSSD chce zavést takzvané náhradní výživné od státu. To by mohly dostávat děti z rodin s příjmem pod 2,4 či 2,7 násobkem životního minima. Stát by po dlužníkovi vyplacenou částku vymáhal sám.
V prvním roce by měl tento systém stát 789 milionů korun. Vymahatelnost pohledávek ministerstvo odhaduje na tři procenta. Zavadilovu návrhu se ministryně Tominová nebrání. "Ale primárně chceme řešit problém rodičů, kterým druhý rodič neplatí. To tabulky neřeší,“ vzkázala ministryně.
