Krutá smrt manželky Václava IV. Šla si jen pro vodu, popsal historik "noc pod psa"

Michaela Lišková Jakub Zuzánek Michaela Lišková, Jakub Zuzánek
19. 2. 2024 7:00
“Lovecký pes byl znakem aristokrata,” říká mikrohistorik Jaroslav Čechura. Podle něj byli lidé v baroku velkými pejskaři a brali psy často jako součást rodiny. Někdy ale kvůli zvířatům došlo i k tragédii. “Manželka Václava IV. se v noci probudila, chtěla se jít napít a šlápla na jednoho z chrtů, které měl její manžel v ložnici,” popisuje Čechura smrt Johany Bavorské, které pes prokousl hrdlo.
Milovníci psů i v baroku. "Václav IV. kvůli nim přišel o manželku," říká historik | Video: Michaela Lišková, Jakub Zuzánek

Podle mikrohistorika se už Lucemburkové obklopovali řadou zvířat. "Obliba psů byla naprosto veliká, oni je chovali, vyměňovali si je. Byli třeba součástí různých dárků. Dokonce jsem našel, že venkované třeba kolem Zvíkova chovali doma také psy, čili to byly první historické množírny, když se nad tím zamyslíte," vysvětluje historik.

Všechny díly pořadu sledujte tady >>> My, kdysi

V období baroka bylo dobovou módou chovat především chrty a lovecká plemena. "Třeba Švamberkové věnovali velké množství času tomu, že si dopisovali o tom, jak se jejich pejskům daří a podobně. Lovecký pes byl znakem aristokrata. Myslím si, že i dámy chovaly drobná plemena, takové ty miláčky, jak to vidíme dnes na každém kroku nejenom v Praze," dodává Čechura.

Mikrohistorie

  • Mikrohistorie je podle Jaroslava Čechury historickou disciplínou, která si klade za úkol poznat konkrétního člověka se vším všudy - jak žil, jak miloval, jak zabíjel, jak se učil.
  • Základním principem je co nejkomplexnější pohled na jednoho konkrétního člověka.
  • Oproti tradičním historickým přístupům je obor založen na tzv. malých faktech, která bývají většinou v archivních pramenech opomíjena.
  • Nejdůležitějším zdrojem pro zkoumání jsou často prameny kriminální povahy.
  • Mikrohistorie jako historická disciplína se začala vyvíjet v 70. letech 20. století, mezi jednoho z prvních mikrohistoriků patřil italský historik Carlo Ginzburg.

I když se nekonaly psí výstavy, jako je tomu dnes, tak se lidé často navštěvovali a psy si ukazovali. "Když přijel jeden aristokrat ke druhému, tak ho samozřejmě zajímal psinec. Vzpomínám si, že v areálu velkého zvíkovského starého přemyslovského hradu byl opravdu psinec a návštěvy se o něj zajímaly," říká mikrohistorik.

O tom, že by tehdejší lidé chovali kočky, žádné zprávy nejsou. Oproti tomu byl ale rozšířený třeba chov papoušků, koní, ale i exotických zvířat. "Když jdete na Pražský hrad od zastávky tramvaje, tak tam je dodnes restaurace Lví dvůr. A tam se už za Lucemburků chovali lvi. V Plzni se zase choval velbloud, který byl ukořistěn začátkem patnáctého století. Později se stal dokonce součástí znaku města Plzeň," uzavírá Čechura.

Podívejte se na úvodní díl pořadu My, kdysi, který popisuje, čím se mikrohistorie zabývá:

Mikrohistorie se zaměřuje na konkrétního člověka - například na to, jak žil nebo jak miloval | Video: Michaela Lišková, Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

Další zprávy