reklama
 
 

Hnisavé vředy či rozbitá hlava. Bezdomovce ošetřují v ulicích studenti medicíny

1. 6. 2019 18:22
Podle posledních odhadů pražského Centra sociálních služeb žije nyní v Praze kolem 4000 lidí bez stálého domova. Ačkoli i bez zdravotního pojištění mají na ošetření u lékaře nárok, mnozí se kvůli špatným zkušenostem zdráhají do ordinací chodit. Právě pro ty jsou tu Medici na ulici. Deník Aktuálně.cz se vydal na místo, kam bezdomovci, kteří potřebují ošetřit, chodí pro pomoc.

Namísto židlí tu slouží zídka, místo zářivky na stropě ordinace musí stačit svítilna v mobilu. Celý výjev sice vzdáleně připomíná čekárnu u lékaře, ale jsme na stanici metra Vltavská.

Je úterý večer a pro trojici studentů pražských lékařských fakult - Marka Havrdu, Davida Varyše a Václava Melenovského - tu začíná už běžná dobrovolná služba. Jsou součástí spolku Medici na ulici a tady i na dalších místech v Praze pomáhají lidem bez domova.

Jako první přichází muž s klíštětem a žena s bércovými vředy na obou nohách, které jsou u lidí žijících na ulici častým zdravotním problémem. Mladý medik jí je důkladně ošetří a nově obváže.

Ošetření provází nejen konzultace zdravotního problému, ale i přátelský rozhovor. Respektující přístup je podle Marka důležitý, aby vznikla vzájemná důvěra, která někdy u bezdomovců chybí například kvůli předchozí negativní zkušenosti se zdravotnickým personálem. "Často jsme pro ně jediný kontakt se zdravotnictvím, což není ideální, protože my sami lékaře rozhodně nemůžeme nahradit," dodává Vašek.

Po chvíli přichází muž, kterému teče z nosu krev a má hluboké vředy na nohách. Podle mediků nebyly už dlouhou dobu ošetřené. Snaží se muži vysvětlit, že pokud nebude pomoc vyhledávat pravidelně, mohla by se infekce dostat až ke kloubům v koleni.

"Můžete k nám přijít v pátek do Armády spásy nebo zase za týden v úterý sem na Vltavskou," domlouvá muži David. Na obou těchto místech Medici na ulici pravidelně působí.

"Takový náš ideál je, že by si na tu pravidelnost měli lidé zvyknout. Ošetřování nikdy nerušíme, i když je špatné počasí," říká Václav.

Mezi zájemci o ošetření je řada cizinců

Zranění odlišné od všech předchozích má muž s polským přízvukem, který ukazuje velkou ránu na hlavě a lámanou češtinou popisuje, jak k ní přišel. Všichni se shodují, že by správně měla být rána zašitá, jenže není.

"Přepadli mě, ukradli mi doklady, dostal jsem flaškou do hlavy a ztratil jsem vědomí. Kluci ze security na nádraží mi zavolali sanitku. V sanitce mi ale řekli, že když nemám pojištění, musím zaplatit za příjezd sanitky pět tisíc korun a za šití v nemocnici dalších pět. Takže mi to nakonec jen vydezinfikovali, obvázali a odjeli," tvrdí čtyřicetiletý Robert z Polska.

U Mediků na ulici se nenechává ošetřit poprvé, vděčně popisuje, jak mu už dříve pomohli s infekcí v noze. Robert je odkázán právě na takovouto bezplatnou péči, studenti medicíny ale mohou pomoci jen s něčím, například antibiotika by mu předepsat nemohli.

Dostupnosti zdravotní péče je pro lidi na ulici často špatná a dvojnásob to platí právě u cizinců bez sjednaného zdravotního pojištění. "Jejich situace není ideální, značná část Čechů má ještě třeba své praktiky, ale když jsou to cizinci, tak u těch je to složité. A těch je hodně, obzvlášť třeba z Polska a ze Slovenska," vysvětluje Václav. "V momentě, kdy jde o něco závažnějšího, posíláme je na pohotovosti a urgentní příjmy, kde by správně ošetřeni být měli, protože v neodkladných případech to jde i bez pojištění," doplňuje.

Pomáhat bezdomovcům chce stále více studentů

Venkovní ošetřovna Mediků na ulici nemá žádnou otevírací dobu, a tak dnes ošetřují téměř do desíti hodin večer. Když už nezbývá nikdo, kdo by jejich pomoc potřeboval, začínají dezinfikovat nástroje a balit velkou lékárničku.

Zájem jejich spolužáků zapojit se do spolku každoročně narůstá. Většina ze zhruba čtyřiceti členů studuje 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, postupně prý však narůstají i počty těch, kteří přicházejí i ze dvou zbývajících lékařských fakult.

"Zvlášť v prvních ročnících jsou studenti nejnadšenější, protože ještě nemají takové zkušenosti s pacienty a s klinickou praxí. Myslím si, že pro spoustu lidí je to jistá satisfakce odpoutat se od těch nekonečných teoretických učebnic a potkat se někde s tím člověkem. Myslím, že kvůli tomu to většina z nás dělá," vysvětluje Václav. "S mladšími studenty je ale na místě vždy přítomen zkušenější student vyššího ročníku," doplňuje.

"Já jsem z Prahy a vždycky jsem lidi bez domova v ulicích potkával a přemýšlel jsem už předtím, jak jejich situaci zlepšit. Potom na medicíně mi tohle přišlo jako nejsmysluplnější," doplňuje Václav svou osobní motivaci pro práci s bezdomovci.

O problematice zdravotní péče o lidi bez domova pořádají medici veřejné přednášky pro akademickou obec, ale zařídili o ní i volitelný předmět na fakultě. A i když studenti pomáhají nezištně nebo možná právě proto, dostali za svou prezentaci Univerzity Karlovy minulý rok Cenu Miloslava Petruska.

autor: Eliška Halaštová | 1. 6. 2019 18:22

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama