Miroslav Kalousek, předseda TOP 09

Miroslav Kalousek | Foto: DVTV

Michal Schuster, učí rétoriku a komunikaci na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Miroslav Kalousek je zkušený rétor. Jeho mluvený projev je jasný, srozumitelný, dobře využívá neverbální prvky.

Vhodně se vyjadřuje v krátkých větách. Rychlost mluvy přizpůsobuje komunikační situaci a zdůrazňuje důležitá slova. Někdy by mohla být preciznější artikulace. V jeho vyjádřeních nechybí vtip.

Noemi Zárubová, profesorka Akademie múzických umění v Praze
Jeho velkým problémem je nedostatečné zvládnutí negativních emocí. Nesouhlasně vrtí hlavou, šermuje rukama, vykřikuje a velmi záhy ztrácí trpělivost. Je to škoda, protože pokud nemá proti sobě odpůrce, který ho dráždí, umí problémy formulovat přesvědčivě a s důvěryhodným nasazením. Má krásnou barvu hlasu. Poslední veřejná vystoupení jsou až dojemně vstřícná. Dokonce dělá čertíky na malé děti.

Alex Röhrich, učí kulturu mluveného projevu na Technické univerzitě v Liberci
Miroslav Kalousek zná řečnické obraty, ví, jak si má naklonit publikum, umí oslovit, mluví spisovnou češtinou, až knižní. Ve svém projevu se cítí dobře, užívá si chvíle, kdy může mluvit.

Svůj projev, pokud má čas sám pro sebe, dokáže výborně strukturovat, orientuje posluchače. Bez problémů dodrží jakýkoliv časový rozvrh. Mluví k věci. Velice dobře zachází se segmentací, frázováním projevu.

Patří k velice agresivním mluvčím. Jeho kritika a ironie nejsou tak odkryté jako třeba u Petra Fialy, ale jsou velice silně čitelné. Nepoužívá expresivní výrazy, ale pomocí třeba větného přízvuku ironizuje nebo kritizuje své protivníky, jako by "pouze konstatoval objektivní stav".

Posluchač neslyší kritiku vyjádřenou expresivně, ale podvědomě vnímá, že třeba vláda nečiní správně. To je skrytá (za zdánlivě odborné vyjádření), ale silná kritika. Obvykle následuje i řešení, které navrhuje on nebo jeho strana. Miroslav Kalousek proto může být vnímán jako podstatně méně agresivní mluvčí než Petr Fiala, který kritizuje přímo.

Velmi rád pracuje s nadsázkou, a to pomocí konkrétních příkladů. Líčí například, jaké důsledky bude mít, pokud bude jeho protivník postupovat tak, jak postupuje dosud. Tyto důsledky zhyperbolizuje, a tím ukáže, jak je počínání jeho oponenta nesprávné. Ad absurdum dokáže takovou situaci dovést, když někoho z protivníků pochválí. Zní slova chvály, ale je přesto naprosto jasné, že jde o sžíravou ironii, což se vyjeví třeba až v závěrečné pointě, ale někdy také vůbec a Kalousek nechá na moderátorovi, zda to pochopí a případně nějak explicitně vyjádří. V některých případech se do této pasti chytí sám oponent.

Má vyvinutý cit pro to, kdy má promluvit. Dokáže mlčet, když se diskuse vyostřuje, a nakonec promluví jako její zdánlivě nezúčastněný glosátor, vtipný a pohotový, který si ale s ostatními "štěkaly" nezadal. Vypadá potom, jako když je jediný rozumný a konsenzuální, a to i v případě, že onen spor sám nějakou svou předchozí poznámkou vyvolal.

Jedním z mála, zato však ale výrazným řečnickým nedostatkem je jeho silně nekultivovaná výslovnost. Kalousek zcela podléhá tomu, co zjednodušeně nazýváme pražskou mluvou. V kombinaci s knižními výrazy, které často volí (mohou, dokáží), je pak tato závažná nedbalost ještě výraznější.