Petr Fiala, předseda ODS

Fiala | Foto: DVTV

Michal Schuster, učí rétoriku a komunikaci na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
U Petra Fialy jde o mluvený projev akademika - strukturovaný, rozvážný, mluví spisovně, vhodně využívá důrazů na důležitá slova, dobře vyslovuje. Rychlost mluvy je spíše nižší, což může ubírat na důraznosti sdělení. V poslední době je ale patrná snaha o razantnější projev, kterému by slušelo více úsměvu.

Noemi Zárubová, profesorka Akademie múzických umění v Praze
U každého je třeba zohlednit výchozí bod komunikačních dovedností. U Petra Fialy musíme ocenit největší pokrok od vstupu do politického zápolení. Zejména v mluvním projevu oceníme logiku frázování, přiměřenost zvolených termínů, která je v souladu s celkovým neverbálním projevem. Pokud není zcela zastíněn křikem soupeřů, působí věrohodně. Vousy mu prospěly, má i lepší model brýlí, ale za nimi na nás hledí nezúčastněný pohled introverta.

Alex Röhrich, učí kulturu mluveného projevu na Technické univerzitě v Liberci
Petr Fiala se snaží navázat na fakt, že ODS měla vždy v čele výrazné osobnosti, jakkoliv třeba byly kontroverzní. Ta snaha se projevuje tím, že je konfliktní, neustále útočí, prakticky se neobjede bez ironie, používá expresivních prostředků, které opakuje, aby na ně upozornil. Výrazný tím bez pochyby je, ale zda tím způsobem, jakým by si přál, to nedokážu říct.

Petr Fiala je vzdělaný člověk, s češtinou zachází sebevědomě a samozřejmě. Jako zkušený řečník zná zásady výstavby projevu, používá třeba řečnických otázek, ale občas se mi zdá, jako by jeho projevy byly místy malé herecké etudy, kdy se snaží za každou cenu své politické soupeře zesměšnit.

Poučuje. Výsledkem ale taky může být, že je divákům protivný. Konec konců jako učitel by měl taky vědět, že ironie není dobrý "výchovný" prostředek, rozhodně ne vždy. Pokud má pocit, že se takhle musí chovat jen v těch veřejných diskusích, ptám se, proč mu ještě jeho poradci neřekli, že to často nefunguje.

Používá velké množství hodnocení a imperativů - "musí, nesmí, není to dobře, je to špatně". Neschopnost nacházet nějaká pozitiva na jednání kohokoliv kromě sebe podle mě volby nevyhrává. Zavání totiž až příliš elitářstvím a nesnášenlivostí.

Poradci by mu měli říct, že vztyčený ukazováček, kterým na někoho ukazuje, případně hrozí či upozorňuje, nepovažuje za pozitivní rys promluvy spousta lidí, další spousta je na něj dokonce alergická.