Praha - Až za půl roku vyhledáte lékaře, poznáte, jaký přelom zažilo české zdravotnictví 21. června 2011.

Za operaci žlučníku provedenou v nejmodernější ordinaci vyhlášené pražské kliniky zaplatíte jako finanční spoluúčast 30 tisíc korun, přičemž nepůjde o žádný úplatek, ale o peníze legálně stanovené lékařem podle předpisů.

Před tím vám však ambulantní chirurg vysvětlí, že nemusíte nic platit, když půjdete se žlučníkem jednoduše „pod nůž". A naopak laparoskopická operace, kdy není třeba otevřít celou břišní dutinu, že bude chtít několik tisíc připlatit.

Patnáct tisíc korun navíc přitom bude stát zákrok v okresní nemocnici, protože takovou cenu nemocnice platí za materiál a za amortizaci laparoskopické věže.

O dalších pět tisíc víc se zaplatí v krajském městě.

A pokud by měl pacient zájem o služby pražského profesora, který operuje na nejmodernější věži s trojrozměrnou kamerou, vyroste spoluúčast na uvedených třicet tisíc.

Tento příklad, byť v mnohém nesedí přesně na korunu, ilustruje změnu tuzemského zdravotnictví podle reformy ministra Leoše Hegera, kterou schválila sněmovna a která začne platit od roku 2012.

Schválit ji však musí Senát, prezident a zřejmě i Ústavní soud, na který se hodlá obrátit levice.

Ministr má volnou ruku

Případ se žlučníkem je ilustrační a nemusí realitě roku 2012 odpovídat úplně přesně. Nikdo totiž dosud nestanovil, za jaký druh operace se bude připlácet.

Dnes bývá za standardní výkon považován i zákrok pomocí laparoskopie a je tedy pravděpodobné, že částku v řádu sto tisíc korun bude připlácet pouze ten, kdo se raději než lidským rukám svěří operačnímu robotovi.

Z návrhu reformy však není předem zřejmé, které výkony a zdravotnické materiály zůstanou v běžném standardu plně placeném pojišťovnou a za které se bude připlácet.

Reformní novela pouze dává ministrovi „bianco šek", aby zdravotní výkony na běžné a nadstandardní rozdělil.

Z výroků samotného ministra a jeho poradců lze odvodit, že se do kategorie „nadstandard" dostane minimum zdravotních služeb, zvláště už zmíněné služby operačních robotů a lepší materiál na sádry nebo protézy.

Odpověď na otázku, jestli zůstane ve standardních službách v ilustračním příkladu uvedená laparoskopická operace žlučníku, bude k dispozici až koncem roku.

Cenu určí lékař

V každém případě však reforma počítá s tím, že o výši spoluúčasti za nadstandardní výkon rozhodne lékař.

Ministr zdravotnictví bude každoročně pod názvem Seznam výkonů publikovat vyhlášku, kde stanoví ceny obyčejných i nadstandardních výkonů. Za služby hrazené pojišťovnou si budou lékaři účtovat opravdu jen cenu z ministerské vyhlášky, jinak by porušili zákon.

U nadstandardních výkonů však bude záležet jenom na nich, zda se budou ministerskými vyhláškami řídit.

Reformní novela jim v tomto směru nařizuje jedinou povinnost, aby zdravotnické zařízení vyvěsilo cenu za nadstandardní výkon v příslušné ordinaci.

Trh přijde později

Experti očekávají, že se v dalších letech poměry v ordinacích upraví.

„Počítá se s tím, že se bude nabízet připojištění na nadstandardní výkony," očekává další reformní zákony Miroslav Zámečník, který s ministrem Hegerem spolupracuje v rámci vládní rady NERV.

V takovém případě budou ceny za nadstandardní péči podléhat tržní regulaci.

Pacient se bude moci na laparoskopickou operaci žlučníku připojistit u každé z tuzemských zdravotních pojišťoven. Musí však počítat s tím, že mu pojišťovna proplatí spoluúčast nejvýš na úrovni krajské nemocnice.

Pokud bude chtít pražského profesora, bude stejně muset doplatit dvacet tisíc ze svého.

Na druhou stranu si i profesor rozmyslí žádat příliš vysokou cenu, aby neodradil úplně všechny pacienty.