Praha – Ze školy má většina lidí zafixovaný velmi striktní pohled na to, co je v používání českého jazyka dobře a co je špatně. Ve skutečnosti to ale tak černobílé není. Čeština se velmi rychle vyvíjí a přijímá nová slova, což s sebou přináší řadu problémů s tím, jak anglická slova přepisovat do češtiny.
Sto let časopisu Naše řeč
V pondělí začala třídenní konference ke stoletému výročí časopisu Naše řeč. Se svými příspěvky o českém jazyce na ní vystoupí desítky jazykovědců. Časopis vychází od roku 1916. V době založení ho četly tisíce lidí, nyní vychází už jen ve stovkách výtisků pro odbornou veřejnost. Jeho archiv je dostupný na internetu.
Vzniká slovník
Vědci z Ústavu pro jazyk český pracují na novém výkladovém slovníku, který má mít až 150 000 hesel. Vychází po 40 letech a podle šéfa Ústavu pro jazyk český Martina Proška se vydává mimo jiné i proto, že právě v poslední době po obdobném díle „nastala společenská poptávka“.
Na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český se lidé obracejí s dotazy, jak mají nová slova, která vznikla především díky překotně se vyvíjejícím moderním technologiím, přepisovat. Určit, co je správné, někdy není jednoduché, říká v rozhovoru šéfredaktorka časopisu Naše řeč a zástupkyně ředitele Ústavu pro jazyk český Akademie věd Markéta Pravdová.
Na jaká nová slova se lidé v jazykové poradně ptají?
V poslední době to byla například slova jako Facebook, Skype, iPod nebo lajkovat. U některých anglicismů tazatele zajímá nejen to, jestli se tato slova přepisují, nebo nepřepisují do češtiny, ale také to, jestli psát malá, nebo velká písmena na začátku slova.
Co říkáte na slovo lajkovat?
Jeho český přepis se poněkud vzpírá mému jazykovému povědomí. Takových slov je víc. Ale i když se některým to slovo nelíbí, protože vzbuzuje pohoršení, pokud nebudeme mít pro danou věc nebo činnost vhodnou českou alternativu, může se v budoucnu dostat do slovníků.
A co gúglování?
Tomu většina uživatelů rozumí, i když ve slovnících není. Odráží to, jak přejímáme slova z angličtiny. Stačilo ke značce přidat příponu a vytvořili jsme sloveso. Problém ale je, jak ho přepsat do češtiny. Správně přepsané by mělo být gúglit, protože přejímáme cizí slovo. Často se však objevuje podoba gůglit. Díky tomuto slovesu se Google zároveň zařadil k hrstce značek, kterým se podařilo proniknout do obecné češtiny. Podobně jako dnes luxujeme, xeroxujeme nebo požadujeme nescafé, pokud chceme jakýkoli druh rozpustné kávy.
Jaká nová slova se v poslední době dostala do slovníků?
Ve slovnících neologismů z přelomu století byla třeba mcdonaldizace, klausismus nebo party. I když se ale jakýkoli nový výraz dostane do slovníku, není to záruka toho, že se v jazyce udrží. Zvláště v oblasti nových technologií vznikají nová slova a mnohá zase zastarávají, například disketa nebo walkman.
Jaké výrazy vymizely?
Nemluví se třeba už o blobu spojeném s architektonickým návrhem na knihovnu Jana Kaplického.
Přijde vám, že když lidé komunikují přes Facebook, e-mail či SMS, méně dbají na pravopis?
Určitě komunikujeme ve větší rychlosti, a tím vzniká spousta překlepů. Druhý důvod je možná i ten, že hodně lidí spoléhá na našeptávače či automatické opravy.
Část češtinářů, ale i lidí z praxe si myslí, že se děti ve škole moc učí o gramatice a pravopisu, věnují příliš času skladbě věty, pak ale neumějí napsat smysluplný text. Bylo by podle vás správné, aby žáci více psali eseje a méně se věnovali určování větných členů?
Neměli bychom podceňovat žádnou z jazykových rovin. Když chci stavět dům, potřebuji cihly. Představte si, že slova jsou jako cihly. Aby tyto cihly držely u sebe, potřebujete větnou stavbu. Jen díky tomu, že máte cihly a víte, jak je na sebe naskládat a spojit, můžete postavit celý dům, tedy text. Znalost gramatiky je také velmi užitečná věc pro studium jazyků.
Mírně bych váhala nad otázkou přeceňování pravopisu. I když je na jednu stranu celkem módní říkat, že se moc přeceňuje, v praxi si často zavaříme mnohem více hrubkou než neobratnou formulací.
Takže nesouhlasíte s tím, že by se o gramatice mělo učit méně?
Setkala jsem se s názorem, že děti jsou paralyzovány strachem, aby něco nenapsaly špatně, a mají proto problém se zachycením myšlenky. Je ale pravda, že pokud se pravopisná pravidla děti naučí už ve škole, budou mít na celý život vystaráno. Samozřejmě že kultura jazyka nespočívá pouze ve znalostech pravopisu, ale především v tom, jak umíme jazyk používat. V tom, zda třeba dokážeme formulovat své myšlenky do slov a přizpůsobit celkový styl jazykového projevu dané situaci.
Nepřijde vám, že politici a veřejně činné osoby používají více sprostých slov, než bývalo zvykem?
Ano, a souvisí to s uvolňováním společenských hranic a vulgarizací veřejného prostoru. Občas je namístě použít nějaké ostřejší slovo, ale stále platí, že všeho moc škodí. Představujeme si, že politici budou našimi vzory, ke kterým máme vzhlížet. Oni se voličům zase chtějí zalíbit a přizpůsobit se publiku. Snaha zavděčit se je možná z jejich strany pochopitelná, ale nedomnívám se, že by byla správná či vhodná. U každého veřejně působícího činitele by měla fungovat záklopka, co si může ve veřejném prostoru ještě dovolit a co ne.
Je role Ústavu pro jazyk český, aby tohle korigoval?
Jazyk budeme mít takový, jaký si ho uděláme. Lingvista není rozhodně člověk, který jazyk vynalézá, jakékoli příkazy nikdy nefungovaly. Můžeme jazyk zkoumat, všímat si vývojových tendencí a věřím tomu, že můžeme i předpokládat, jestli se daný prostředek ujme, ale co se bude používat, to nařizovat nemůžeme a ani nechceme.
Ale co je spisovné a co ne, přece říct můžete?
Pro prestižní společenské situace je nadále vhodná spisovnost. Z pohledu jazykové kultury ale není příliš šťastné dělení jen na spisovné a nespisovné, správné a nesprávné, které máme v sobě zafixované ještě ze školy. Vždycky záleží na tom, v jaké situaci člověk jedná. Důležité pro kultivovanost v jazykovém vyjadřování není to, aby člověk ovládal veškerou gramatiku, stylistiky a podobně, ale aby měl cit pro každou komunikační situaci.
Jak bude čeština vypadat v následujících sto letech? Přibude anglicismů?
Čeština pro dalších sto let potřebuje hlavně nadhled a velkorysost. V dobách, kdy se projevovaly tlaky na její potlačení, dokázala se mobilizovat. Věřím, že jí žádný zánik ani kolaps nehrozí. Co se týče její kultivace: Je to na uživatelích. Jakou si češtinu udělají, takovou ji budou mít.
