U rakve ozdobené podpisem Vlasty Chramostové se střídaly čestné stráže, mezi prvními byli Jiří Štěpnička, Zuzana Stivínová, David Prachař, Miroslav Donutil, David Matásek, Saša Rašilov či Taťána Medvecká. Později čestnou stráž drželi třeba Martin Preiss, Jaromír Hanzlík, Jana Boušková, členové vedení ND nebo někdejší politik Jan Ruml či diplomat Michael Žantovský. V hledišti byli Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka.
Po rozhrnutí opony zazněly v přednesu Vlasty Chramostové úryvky ze Cyrana, kterého chtěla vždycky hrát. První projev patřil řediteli Národního divadla Janu Burianovi. "Loučíme se s paní Vlastou Chramostovou v Národním divadle. Byla tu ráda a byla s kolegy z činohry ráda i v posledních letech, kdy již nevystupovala na jevišti. Přála si, abychom se sešli právě tady," řekl Burian.
Připomněl, že Chramostová působila v ND po roce 1990 už podruhé. "Poprvé tu byla zaměstnána v době rekonstrukce této budovy za normalizace, kdy ochotně souhlasila s nabídkou tehdejší vedoucí archivu Hany Konečné a popisovala pod cizím jménem fotografie hereckých kolegů. Jsme smutní, že paní Vlasta odešla, ale jsme šťastní, že se její velký lidský i herecký osud uzavírá především v kruhu přátel," řekl.
Magda Borová a Pavla Beretová zazpívaly píseň Snila jsem, ó snila, po ní diváci viděli ve videoukázce Chramostové účinkování v jejím bytovém divadle. Herec David Prachař, který patří k těm, kdo měli k herečce z jejích mladších kolegů nejblíže, řekl, že by se Chramostové líbilo dnešní obsazené divadlo.
Zmiňoval její nelehký osud, připomněl, že její jméno se skládá ze slov vlast, chrám a most. "Maminka se jmenovala Rosenbaumová, tam je ještě růžový keř. Vlasta byla tohle všechno dohromady, nemohla žít jiný život," řekl. Přečetl úryvek z textu Thomase Eliota, z jejího oblíbeného Cyrana a s pokřikem Vivat Vlasta sklidil potlesk publika.
Účastníci obřadu zhlédli sérii snímků a videozáběrů ze života Chramostové a promluvila Dana Němcová, Zuzana Stivínová a rektor AMU Jan Hančil. "Jsem tu, abych zvlášť poděkovala za společenství Charty 77, že jste společně se Standou byli vždy s námi, samozvanci a ztroskotanci. Milá Vlasto, ty jsi měla co ztratit. S velkorysostí hodnou Shakespearova pera, který celý svět označil jako jedno velké jeviště, si svobodně přijala svou životní roli. Měla jsi odvahu být sama sebou a sílu vzdoru proti lži. Děkujeme ti a budeš nám chybět v dramatech zápasu o svobodu a důstojnost," řekla Němcová, signatářka Charty 77.
Obřadu se zúčastnili i další Chramostové přátelé z disentu. "Viděl jsem se s ní mnohokrát, ale nikdy nezapomenu, když jsme se viděli v jejím bytě těsně předtím, než jsme odcházeli pokládat kytky k pomníku svatého Václava v lednu 1989. Tím vlastně začala 'palachiáda' a ona nás tam pomyslně vyprovodila," řekl Alexandr Vondra, bývalý disident a signatář Charty 77 a nynější poslanec Evropského parlamentu za ODS.
Vedle vedení ND dorazili i politici. Přišli ministři Lubomír Zaorálek, Jana Maláčová a Jan Hamáček (všichni ČSSD). V hledišti seděli socioložka Jiřina Šiklová, vědec Ivan M. Havel, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nebo pražský primátor Zdeněk Hřib. Rychetský jako první řekl, že pokud by měl někdo z osobností nárok na státní pohřeb, byla by to právě Chramostová. Pohřeb se státními poctami měl z rozhodnutí vlády populární zpěvák Karel Gott, který zemřel krátce před Chramostovou.
Čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg litoval toho, že se kvůli zdravotním problémům s Chramostovou dlouho neviděl. "Byla to velká umělkyně, velmi statečná žena, která měla velké srdce," řekl.
Lidé stáli od rána ve frontě
Na otevření historické budovy čekala většinou s květinou v ruce asi stovka lidí. Zástup smutečních hostí vedl za roh z Národní třídy na Masarykovo nábřeží.
Život divadelní a filmové herečky Vlasty Chramostové s několika zásadními událostmi v sobě reflektuje vývoj české společnosti druhé poloviny 20. století. Za své nekonformní postoje po srpnu 1968 měla Chramostová zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase. Angažovala se v disentu a samizdatu, patřila k prvním signatářům Charty 77.
Založila doma režimem sledované a pronásledované bytové divadlo. Ještě na jaře 1989 byla odsouzena za opoziční činnost. Od roku 1990 byla dvě desítky let členkou Národního divadla, za zásluhy o demokracii a lidská práva jí prezident Václav Havel v roce 1998 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
