Předchozích dvanáct dílů Architektonických vycházek po vilových čtvrtích čtenáře zavedlo do osmi měst roztroušených v Čechách a na Moravě. Poslední průvodce této série představí Liberec, severočeské město spojené s textilním průmyslem.
Začátek trasy se proto nabízí: v ohybu Jablonecké ulice č. 41/27 u výstavní vily rodiny textilních magnátů Liebiegů (na mapě: 1). Její stavbu zahájil baron Theodor Liebieg a postupně se na ní vystřídali tři architekti.
První "romantická" část byla dostavena v roce 1897 podle plánů architekta Adolfa Bürgera (1839-1901) v duchu německé neorenesance. V jeho pojetí se ve formě falešného hrázdění projevuje i takzvaný tyrolský styl.
Centrální část vily v roce 1900 postavil významný vídeňský architekt Humbert Walcher von Molthein (1865-1926) a její třetí část v secesním slohu mezi lety 1904 a 1911 dvorní architekt vlivné rodiny Liebiegů Jakob Schmeissner (1874-1955).
"V jednotě s architekturou vily jsou i náročné interiéry, přičemž nejhodnotnějším prostorem je bezesporu Sál bájí z roku 1911 s mytologickými freskami od Julia Mössela," doplňuje web Liberec-Reichenberg.net.
Na zalesněném svahu naproti zámečku Liebiegů se vine Humpolecká ulice a u ní pod číslem 159/5 (na mapě: 2) stojí neoklasicistní rodinná vila zbudovaná pro zaměstnance Reichenberger Bank podle návrhů trutnovského rodáka Maxe Kühna (1877-1944), autora secesního kostela Matky Boží U Obrázku v libereckých Ruprechticích (1906), novobarokního kostela sv. Máří Magdalény ve zdejší Jungmannově ulici (1912) či budovy spořitelny v Novém Městě pod Smrkem (1910).
Jablonecká ulice se o něco málo výše střetne s Klášterní a Tyršovou. Za křižovatkou po levé straně vznikla roku 1912 monumentální vila (Jablonecká č. 7/22, na mapě: 3), kterou si nechal postavit továrník Otto Goltze, společník firmy Siegmund Goldschmied - Fabrikation von Webwaren für den Export.
Dům kombinující modernu s pozdní secesí vyprojektoval drážďanský architekt Rudolf Bitzan (1872-1938), který je podepsaný například pod secesní budovou libereckého krematoria či neoklasicistního teplického divadla. Členité zelenkavé stavbě dominuje cylindrický rizalit se sochařskou výzdobou. Dispozičně objekt vycházel z anglického typu obytného domu se schodišťovou halou.
Na sousední parcele lze zhlédnout obytný dům pro firmu Möldner & spol., jenž má stejného tvůrce (Jablonecká č. 91/20, na mapě: 4).
Na křižovatce, naproti Goltzeho domu, stojí historizující vila podnikatele Franze Bognera připomínající romantický zámeček (Jablonecká č. 642/23, na mapě: 5), která byla postavena v roce 1897 na základě projektu architekta Adolfa Bürgera (1839-1901).
Klášterní ulice se v těchto místech táhne mírně vzhůru, míjí novogotický kostel Božského srdce Páně z konce 19. století a záhy po levé straně i neoklasicistní luxusní vilu textilního průmyslníka Oskara Jakoba, jež byla vystavěna v roce 1924 (Klášterní č. 954/5, na mapě: 6). "Nejzajímavější je atypický polygonální nárožní čajový pavilon se zimní zahradou. Vilu obklopovala původně rozsáhlá, náročně upravená zahrada," upozorňuje web Liberec-Reichenberg.net. Dnes ji z velké části zabírá panelák krajské nemocnice.
Kniha: Pražské vilové čtvrti
Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.
Projekt vily vypracovala kancelář Lossow & Kühne, již řídil drážďanský konzervativní architekt Max Hans Kühne (1874-1942), spoluautor impozantní synagogy ve Zhořelci či Státního divadla (dříve Královského) v Drážďanech. Krátce před svou smrtí ho hlavní architekt třetí říše Albert Speer pověřil úkoly v Berlíně. Kühneho plány nakonec kvůli válce realizovány nebyly.
O dvě stě metrů výše se na trasu napojuje Klostermannova ulice, a v ní hned na začátku zaujme velmi zdobný rodinný dům č. 725/40 (na mapě: 7), který pro obchodního ředitele firmy S. S. Neumann Karla Herziga navrhl architekt Ernst Schäfer (nar. 1862). Stavba postavená v roce 1901 je považována za první ryze secesní vilu v Liberci.
Nadohled odsud, v Husově třídě, se za hustými keři skrývá neoklasicistní dům č. 991/35 s mansardovou střechou lékaře Hanse Schmida, postavený roku 1926 architektem Alfredem Castellizem (1870-1940). Dnes je zde mateřská školka (na mapě: 8).
Vydáme se Husovou ulicí západním směrem, vlevo stojí malebné částečně hrázděné vily a pod č. 939/53 (na mapě: 9) je pak další zástupce renomované drážďanské architektonické kanceláře Lossow & Kühne - rodinný dům průmyslníka Adolfa Jakoba postavený roku 1925 v duchu tradicionalismu.
V sousedství, v souběžné Vrbově ulici, jsou dvě neoklasicistní vily trutnovského architekta Maxe Kühna, o němž už byla řeč. Tu první si v roce 1911 nechal postavit Dr. Emil Tausche a jeho žena Anna (Vrbova č. 851/ 6, na mapě: 10). Ve vedlejší zahradě následuje dům, který si pro sebe a svoji manželku Bertu o tři roky dříve vyprojektoval absolvent vídeňské techniky Kühn sám (Vrbova č. 796/4, na mapě: 11).
Na Vrbovu navazuje svažitá Vítězná ulice, čemuž hned na jejich křížení přihlíží rohová reprezentativní novorenesanční vila dokončená v roce 1906. Pořídil si ji podnikatel v bavlnářství Otto Priebsch (Baarova č. 770/33, na mapě 12).
"Svým velkorysým architektonickým pojetím s bohatou umělecko-řemeslnou výzdobou exteriéru i interiéru (štukové stropy, jednotně řešené dveře, špaletová okna s honosným kováním, lité teraso, kovová zábradlí) se objekt řadí mezi výrazná historizující díla konce století, která reprezentují životní styl a vkus doby svého vzniku," popisuje katalog Národního památkového ústavu.
O zahradu níže se nachází vila advokáta Hugo Hergela, který si ji nechal vybudovat v roce 1905. Na sousední parcele stojí vila Ferdinanda Maxe Bauera postavená o tři roky dříve podle projektu Franze Bayera (Lázeňská č. 734/1, na mapě 13).
A ještě o několik metrů níže milovníky historizujících slohů nadchne impozantní novorenesanční budova městských lázní (původně Lázně císaře Františka Josefa I.) z roku 1902, kterou vyprojektoval vyhledávaný vídeňský architekt pocházející z rodiny stavebního podnikatele ze sedmihradského Brašova Peter Paul Brang (1852-1925) - mimo jiné autor městských lázní v Ústí nad Labem či radnice ve slovinském městě Celje.
K libereckým lázním přiléhá Masarykova třída a v ní pod č. 459/20 (na mapě: 14) stojí vila Eleonore Priebschové dokončená roku 1883 podle návrhů známého libereckého architekta Gustava Miksche st.
"Vila pro paní ředitelovou byla postavena u tehdejší třídy Františka Josefa a patří tedy k nejstarším objektům nově vznikající vilové kolonie, jejíž urbanistický vývoj byl uzavřen až v meziválečném období," líčí web Slavnevily.cz. A pokračuje: "Přesto, nebo právě proto se svojí novorenesanční čistotou vymyká ze souboru okolních staveb. K ulici se obrací lodžií, nad kterou stojí z hlediska antických inspirací ještě významnější prvky. Dvojice karyatid vychází přímo ze vzorů, které zdobí též athénský Érechthéion."
Vraťme se k vile Ferdinanda Bauera, před níž ústí klidná Ondříčkova ulice. Ta nás kolem skokanských můstků z roku 1959 a budov liberecké techniky zavede až k funkcionalistickému rodinnému domu zubního a kožního lékaře Karla Mautnera a jeho ženy Zdenky (Bendlova č. 1153/11, na mapě: 15). Pořídili si ji roku 1933, projekt charakteristický zaobleným nárožím se zastřešenou terasou vypracoval německý architekt Berthold Schwarz (nar. 1893), který po nástupu nacistů emigroval do Indie.
Po obsazení československého pohraničí se museli z Liberce odstěhovat i Mautnerovi, jejich dům - jako v mnoha jiných případech - připadl Velkoněmecké říši. "Původní lehkost a elegance Schwarzovy vily vzala bohužel značně za své nevhodnými úpravami provedenými ve druhé polovině 20. století," konstatuje web Slavnevily.cz.
Podobný "válečný" osud potkal i nedalekou funkcionalistickou vilu Jaroslava a Blanky Rosenbachových na adrese Bendlova č. 1132/17, kteří si svůj majetek užili jen šest let, roku 1938 byli vystěhováni, dům zabaven ve prospěch Velkoněmecké říše a přestavěn podle návrhu Bruno Pietsche. Původní projekt dodal opět architekt Berthold Schwarz (na mapě: 16).
Bendlova ulice se stáčí do Husovy, kde pod č. 1076 (na mapě: 17) zaujme rodinný dům, který si v roce 1929 nechal v duchu novoklasicistního slohu s prvky art deco postavit policejní inspektor Adolf Simon. Využil plány tachovského rodáka Franze Radetzkyho (1900-1973).
Naproti stojí vila ve stylu barokizující moderny a soudobého neoklasicismu, která byla pro Luizu Holdinghausenovou vystavěna v letech 1924-1925 již zmíněnou drážďanskou architektonickou kanceláří Lossow & Kühne (Husova č. 184/72, na mapě: 18).
Ob jednu parcelu níže již popisovaný Max Kühn navrhl roku 1925 honosný Vollertův dům v neoklasicistním slohu (Husova č. 185/68, na mapě: 19).
Blížíme se k perle liberecké vilové architektury, jež stojí na adrese Husova č. 186/64 (na mapě: 20). Ojedinělou expresionistickou stavbu, jež svými oblými tvary evokuje plovoucí loď, si roku 1925 pořídil průmyslník a obchodník Franz Stross s rodinou. "Nautický charakter objektu byl přáním Strossovy ženy, která si chtěla připomínat milované výletní plavby po Nilu," upozorňuje web Liberec-Reichenberg.net.
Dům - který je v českém prostředí natolik výjimečný, že se může měřit i s ikonickými stavbami moderní architektury, jako je Müllerova vila v Praze nebo vila Tugendhat v Brně - navrhl výmarský architekt Thilo Schoder (1888-1979), jenž se sedm let po realizaci odstěhoval a tvořil v Norsku. Vzhledem k židovskému původu se po příchodu nacistů musela odstěhovat i rodina Strossova. Do Jižní Ameriky.
Do Husovy se u Strossovy zahrady vlévá ulice Svobody, poblíž - v úzké uličce Veleslavínova č. 183/11 (na mapě: 21) - stojí neoklasicistní, neobiedermeierský dům, který si roku 1924 nechal právník Reinhard Turnwald navrhnout od významného vídeňského architekta Alfreda Kellera (1875-1945).
Nedaleký dům manželů Oskara a Emmi Braunsburgerových pro čtyři rodiny byl postaven roku 1930 na adrese Svobody č. 279/6 (na mapě: 22). Autorem návrhu byl výše popisovaný Franz Radetzky, který - jak upozorňují památkáři - originálně propojil architekturu vycházející z novobarokního tvarosloví s výraznou zdobností v duchu meziválečného dekorativismu. Fasádu ve stylu art deco zdobí plastika děvčátka.
Ulice Chelčického a navazující lesní pěšina o tři sta metrů dále nás zavede k poslední zastávce této trasy - dřevěné chatě na březích vodní nádrže Starý Harcov vybudované roku 1904 (Chelčického č. 215, na mapě: 23). Krátce po dostavbě své nedaleké vily připomínající loď (1926) si ji pro víkendové pobyty pořídil obchodník Franz Stross. Projekt dodal Oskar Rössler (1878-1928), který je podepsaný například pod návrhy někdejší továrny Haasis na galalitové zboží v Rychnově u Jablonce nad Nisou či pozoruhodným Liebiegovým městečkem v Liberci.
Zajímavé odkazy
• Liberec - Reichenberg • Slavné vily • Památkový katalog NPÚ
