"Tři dny jsme šli do vesnice v útrobách džungle, kde nás čekali obřady na přivítanou," vzpomíná na zážitek z cesty po Papui Nové Guinei Liška, podle kterého s kolegou Révaiem a kameramanem Hynkem Bernardem na místě viděli něco úplně jiného, než může spatřit oko běžného turisty. Společně chtěli zmapovat autentické momenty ze života místních domorodců a divákům je představují v novém dokumentu Vandráci na ostrově lidojedů.
"Jsou lidé čitelní a nečitelní. A tady všichni vypadali, jako že vás chtějí sníst, protože mají takovou fyziognomii v obličeji - než se usmějí, vypadají hrozně nevraživě. Ale jakmile se usmějí, jdou všechny předsudky pryč," popisuje Révai, jak bylo mezi místními velmi rychle poznat, kdo týmu s kamerou důvěřuje a kdo ne.
O čem se ale na Papui Nové Guinei příliš nechtěli bavit, byla temná historie ostrova spojená s kanibalismem, který byl vymýcen až ve druhé polovině minulého století. "Vzhledem k dějinám to je jako včera, takže to je ostrov lidojedů," popisuje Liška a prozrazuje, jak skvělý komunikační prostředek měli k tomu, aby důvěru obyvatel získávali.
"My tu zemi nechtěli jen projet, chtěli jsme tam spočinout, spřátelit se s nimi a k tomu nám pomáhalo loutkové divadlo, které jsme jim tam hráli," líčí herec způsob, jakým si mezi domorodými obyvateli "otevírali dveře".
"Už jenom to, když jsme tam přijeli na velkých motorkách, pro ně bylo něco neobvyklého. A když jsme jim řekli, že bychom jim tam rádi zahráli divadýlko, tak to už bylo ještě neočekávanější. O to víc byli zvědaví a vždycky s tím souhlasili," vzpomíná Révai a popisuje, jak se na ostrově vyjadřuje spokojenost. "Když jsme to začali rozbalovat, slyšeli jsme jen mlaskání. Až pak jsme zjistili, že je to jejich projev obdivu," dodává.
