Recenze - Quebeckému režisérovi Denisi Villeneuveovi se podařil docela husarský kousek. Ještě před pár lety ho vzývali jen pravověrní cinefilové. Když byl před dvěma roky nenápadným hostem karlovarského festivalu, na jeho masterclass se zrovna davy netísnily. A to i přesto, že tam představil i svůj první globální hit Požáry.
Na Oscara nominované drama, žonglující s tematikou Blízkého Východu a začarovaného kruhu násilí, těžilo z šokující pointy a představilo Villeneuvea jako suverénního vypravěče, který dokáže balancovat na tenké hranici mezi vyvoláváním autentických emocí a citovým vydíráním.
A tuhle svou schopnost potvrdil i ve svém prvním hollywoodském projektu s názvem Zmizení. Po své premiéře na festivalu v Torontu se z tohoto temného thrilleru obsazeného áčkovými hvězdami stal díky šeptandě film, který podle mnohých nemusí být vůbec bez šance při rozdělování oscarových nominací.
Vzít spravedlnost do ruky
Podle nadšených reakcí některých recenzentů snese snímek srovnání s klasikami žánru jako Mlčení jehňátek nebo Zodiak a vyzdvihovaly Villeneuvea málem coby nového Davida Finchera.
Právem. Jiný režisér by pravděpodobně nedokázal tak dobře zamaskovat určitou tezovitost a etickou problematičnost scénáře. Neokázale brilantní režie totiž vcucne diváka do syrového vyprávění a vyplivne ho po dvou a půl hodinách úplně vyždímaného s chutí na panáka. Až s určitým odstupem si člověk začne uvědomovat logické díry a dryáčnickost příběhu.
Zmizení si pohrává s nejcitlivějším námětem, který thrillerový kánon může nabídnout. Příběh o pátrání po dvojici unesených dětí a žalu ztrápených rodičů nemůže nechat chladným nikoho, kdo si sám sebe představí v situaci hlavních hrdinů. Ve filmu jsou to páry Kellera (Hugh Jackman) a Grace (Maria Bello) Doverových a Franklina (Terrence Howard) a Nancy (Viola Davisová) Birchových.
Tři z nich hrají ve filmu spíše nepodstatnou a psychologicky nepříliš prokreslenou stafáž a pozornost autorů se soustředí hlavně na Jackmanovu postavu. Keller se totiž poté, co je z vazby pro nedostatek důkazů propuštěn jeden z hlavních podezřelých, retardovaný mladík Alex Jones (Paul Dano), rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou, domnělého zločince nebo přinejmenším svědka únosu sám unese a rozhodne se z něj informace vymlátit.
Uznání od Hitchcocka
Scenárista Aaron Guzikowski dává tím, jak staví postavy s gustem před různá morální dilemata, okázale najevo, že napsal provokativní thriller s poselstvím. Už původní název Prisoners (Vězni) je sám o sobě metaforou naznačující obecnější přesah.
Problematika mučení a validita informací získaných z něj je v Americe v éře Guantanáma jedním z nejkontroverznějších témat a docela překvapuje, že vyznění snímku kanadského režiséra se ve výsledku kloní spíše k bushovskému přístupu „účel světí prostředky".
Postava Alexe Jonese - a zejména jeho minulost - je vůbec nejslabším článkem složitě strukturované detektivní skládačky plné falešných stop a přehlédnutých návnad.
Kellerovým etickým protihráčem na šachovnici příběhu je poctivý a ambiciózní detektiv Loki v podání Jakea Gyllenhaala, který si podobnou roli střihl i ve výše zmíněném Zodiakovi. Jen ve Zmizení je výrazně méně důvtipný, některé indicie vedoucí k pachateli si nechává trestuhodně proklouznout, že se až v některých chvílích může divák cítit chytřejší než on.
Ale jinak Guzikowski napsal na hollywoodské poměry docela rafinovaný scénář, jehož některé logické nedomyšlenosti nekazí požitek z rozplétání záhady. Přesto tím, komu se dá připsat největší kredit za to, že Zmizení je jednou z událostí sezony mezi žánrovými filmy je Villeneuve a jeho tým spolupracovníků v čele se slavným kameramanem Rogerem Deakinsem a autorem zneklidňující noisově minimalistické hudby Jóhanem Jóhannsonem.
Už expozice příběhu (třeba první setkání holčiček s podezřelým karavanem) je natočena tak, že by uznale hlavou pokýval i mistr Hitchcock a režisérovi se daří velmi nenápadně a efektivně (pohledy kamery zezadu přes rameno) udržovat napětí i v konverzačních scénách, kdy se na plátně nic moc neděje. Atmosféře silně nahrává listopadové sychravé počasí a nenakašírované kulisy amerického zapadákova.
Nechtěl bych si hrát na věštce, ale po tomhle úspěšném anglicky mluveném debutu Hollywood talentovaného Kanaďana ze svých spárů jen tak nepustí.
