Recenze - Úspěch popových hvězd do značné míry závisí na tom, jak moc jsou schopné přesvědčit své posluchače, že jsou pro jejich život nepostradatelné. Stejně jako u dalších spotřebních výrobků sleduje blyštivý design hitů i barevné klipové férie maximalizaci posluchačské slasti i komfortu.
Dvě z nejzářivějších stars současného středního proudu Lady Gaga a Katy Perry na svých nových deskách Artpop a Prism žadoní o naši pozornost jako kdyby na tom závisel jejich život.
Obě zpěvačky patří mezi úzkou špičku nejúspěšnějších interpretů posledních pěti let a když vyšla premiéra jejich nových singlů (Applause a Roar) na začátku srpna na stejný den, hlásala média velkolepý boj o popový trůn.
Jejich aktuální desky míří do obchodů v těsném rozmezí dvou týdnů, za což ale může spíše fakt, že se blíží Vánoce - Lady Gaga a Katy Perry totiž ve skutečnosti žádné rivalky nejsou a potvrzuje to i srovnání jejich albových novinek.
Zatímco Gaga by se s Artpop ráda zařadila mezi veličiny konceptuálního popu v linii Davida Bowieho a Madonny a hity jsou pro ni jen vedlejším produktem jejího Gesamtkunstwerku, o dva roky starší Katy Perry je spokojená s rolí idolu náctiletých dívek a spoléhá se na triky svých zkušených producentů.
Zcela nahá Gaga
Nikdo z popových interpretů posledních let neovládl mediální prostor tak důmyslně jako Lady Gaga. Rádiové hity, šokující klipy i bizarní oblečky pomáhaly vytvářet nekonečný informační proud, který ji dostal na vrchol.
Zároveň si jimi ale zadělávala na nevyhnutelné přesycení trhu, které se dostavilo po nepříliš úspěšném albu Born This Way. Najednou se zdálo, že Gaga už nemá fanouškům co nabídnout a na jeden čas k úlevě všech dokonce zcela zmizela z médií (ve skutečnosti ale nadále pilně koncertovala).
Propadák předchozí desky (ne v počtu prodaných kusů, ale v dopadu na popkulturu) se odrazil i do propagace novinky Artpop, kterou Gaga nejprve ohlašovala jako nahrávku, na níž odhodí všechny své masky a bude před posluchači stát zcela nahá. Toto gesto naznačovaly první promofotografie, na nichž byla bez líčidel, i performance s Marinou Abramovic, v níž pro změnu vystupovala nahá.
Jenže ruku na srdce - čekal snad někdo, že by nová studiová deska Lady Gaga mohla nabídnout něco jiného než hlučný taneční pop postavený na agresivních rytmech a syntezátorových riffech?
Problém je v tom, že za pět let od jejího průlomového hitu Just Dance se formulka hedonistické dance music poněkud ohrála, a Gaga je tak na Artpopu v pozici bývalé hvězdy, která se ze všech sil snaží znovu najít ducha doby a s ním podruhé zasáhnout do terče. Není to ale nic jednoduchého, její obrovský vzor - Madonna - se dokázala udržet na vrcholu skoro tři dekády chytrým vypůjčováním elementů z aktuálně populárních žánrů.
Jenže místo angažování producentů z konkrétních subkultur, spoléhá Gaga na svoje síly a ve studiu divoce vhazuje do svého mixu ingredience odkoukané z aktuálních žebříčků a čeká, co z toho se ujme.
Ať už ale Gaga sází na stadiónový rock (Manicure), bombastický soul ala Adele (Dope) či hip hop/trap (Jewels N' Drugs), vždy u toho trochu působí jako turistka, která zavítala do míst, kde není úplně doma. Ráda se tak zase vrátí k tomu, co umí nejlépe - k neodbytnému bucharu eurodance, který ji kdysi dostal na vrchol. Příležitostně je z toho něco zajímavého - Fashion! či Sexxx Dreams nemají na to stát se novými Bad Romance nebo Poker Face, ale alespoň u nich nemáte pocit trapnosti za všechny zúčastněné jako u obdobného materiálu z Born this Way.
"Popkultura byla v umění, nyní je umění v popkultuře, ve mě," holedbá se Gaga v pilotním singlu Applause, ale přes obří ambice je to spíše zbožné přání. Když se ve Venus snaží propojit disco rytmus, divné efekty, operní hlas a citáty z freejazzového klasika Sun Ra, výsledkem je majestátní chaos.
Mimochodem, Venus měla být patrně vlajkovou lodí desky Artpop jako druhý singl, ale na poslední chvíli ji v pozici promonahrávky nahradila tuctová Do What U Want s R Kellym.
Chladná mašina na hity
Přes všechny nedostatky působí Gaga na nové desce jako umělkyně, která se snaží naplnit nějakou unikátní vizi. Pracuje s metodou pokus-omyl a hodinová stopáž desky dává posluchačům velkorysou nabídku, aby si v playlistu vymazali materiál, který se jim nehodí.
To Katy Perry zanechává na novince Prism dojem chladné mašiny na hity. Z minulé desky jich na čelo amerického žebříčku dostala hned pět (čímž vyrovnala rekord Michaela Jacksona z éry alba Bad), aniž by v nich ale dokázala o sobě světu sdělit cokoliv víc než vyžaduje klasická image sexy holky od vedle s kouzelným úsměvem. Prism v tom není jiné - deska jen bezpečně střídá aseptické balady a rychlé skladby v uniformních tříminutových stopážích.
Tyto "úhledné cihličky" pro dramaturgy různých rádiových formátů chrlí zkušení producenti Dr. Luke, Max Martin, Bloodshy nebo Stargate, kteří v poslední dekádě a něco krmí rádia popovými jednohubkami.
Jakkoliv lze obdivovat perfekcionistický zvuk alba, skladby se v ničem neliší od běžného rádiového provozu - za mikrofonem by tady klidně mohl stát kdokoliv jiný od Britney Spears po japonskou zpívající robotku HRP-4C.
Perry se nedávno po čtrnácti měsících rozpadlo manželství s hercem Russellem Brandem a v rozhovorech slibovala temnou desku, která bude odrážet rozpad romantických ideálů. Nic z toho na Prism neuslyšíte, emoce jsou jako ze soap opery a Perry na desce působí pořád jako naivní patnáctka. Těžko si pod "dospělou deskou" představit nahrávku, na které Perry v Birthday zpívá o svých "velkých, velkých balónech".
Zatímco Gaga se v klipu k pilotnímu singlu Applause staví do středu halucinačního kaleidoskopu obrazů, které se inspirují vším od středověku po Warhola, Perry v upnutém kostýmku divoženky v Roar hraje Jane z komiksového Tarzana.
Co ale mají obě společného je žádostivost po slávě - "Žiju pro potlesk," zpívá na desce Gaga, zatímco Perry ždímá emoce v baladě Love Me, která se kromě vzkazu svému milému dá poslouchat i jako apel fanouškům a je to jedna z mála uvěřitelných emocí desky.
Pořád jsme ale na poli popu, kde rozhoduje nesmlouvavá statistika prodejů a rádiové rotace a v obojím bude patrně dominovat Perry. Prism ovládne vánoční žebříčky a This Is How We Do se stane hitem příštího léta, zatímco Gaga bude sbírat aplaus "jen" hrstky fanatických přízivců. Při hledání hitu neuspěla, nechala za sebou alespoň dobrodružnou desku u které - na rozdíl od Katy Perry - nehrozí, že při jejím poslechu zapomenete, že ji máte v přehrávači.
