Preview - Letošní filmový festival v Benátkách jako by se nesl ve znamení filmů s obtížnou, nebo alespoň ztíženou produkcí. Otevírala ho Gravitace Alfonsa Cuaróna měnící postupně studia, producenty i herce, Terry Gilliam představil The Zero Theorem, svůj nejskromnější projekt za třicet let, a nyní se dočítáme o peripetiích vniku i první reakce po uvedení snímku Moebius od kultovního jihokorejského režiséra Kim Ki-Duka.

Ten byl zprvu v zemi svého původu úplně zakázán, takže muselo dojít ke vzniku zeditované verze, jíž už Korea Media Rating Board, obdoba americké MPAA, dala požehnání.

Benátčané se však dočkali původního, o necelé tři „šťavnaté" minuty delšího sestřihu.

Ukazuje se, že ani Ki-Duk, který si za Pietu vloni právě z Benátek odvezl hlavní cenu, nemá na růžích ustláno. Stejně tak překvapí, že jeho aktuální počin se v kontrastu s loňskou všudypřítomností Piety dosud nedočkal větší pozornosti a málokde se o něm dozvíte víc než jméno režiséra a dvou protagonistů, popřípadě informace o bojích Kima s cenzory. Jsou to právě až první recenze, jež nám snímek konečně přibližují.

Nejšílenější Kim Ki-Dukův počin

Leslie Felperinová z Variety popisuje Moebius jako „úchvatně nezařaditelnou studii perverzity s kastrací, znásilňováním a incestem". Odhaluje režisérovo rozhodnutí odvyprávět příběh o další dysfunkční rodině, podle ní nejšílenější z Kimova repertoáru, bez jediného slova.

Proto vyzdvihuje herecké výkony Jae-hyeona Jo (Ostrov, Drsňák), Young Ju Seo (Mladistvý delikvent) a Eun-woo Lee. Nedozvíme se ani jména postav, jež ztvárňují, to je však poslední, co by jim ubíralo na síle.

I bez dialogů se daří odvyprávět příběh odhalené nevěry a zhrzené manželky, jež se svému muži pomstí incestem a následnou kastrací vlastního syna. Což má ovšem být jen jednou z mnoha zobrazených kontroverzních situací. Test pevných nervů čeká zřejmě i Kimovi nejvěrnější fanoušky.

"Není pochyb že film má být místy vtipnou, extrémně černou komedií. Stejně tak není pochyb, že chce cítit s těmi zničenými, šílenými lidmi. Jsou směšní, ale zároveň jaksi opravdoví," dodává recenzentka Variety.

Clarence Tsui z The Hollywood Reporter podtrhuje sílu zpracování, kdy ruční kamera využitá během nejtvrdších scén zvyšuje intenzitu a vyvolává dojem, že jsme viděli ještě o něco víc. Nemyslí si ale, že se podaří zopakovat úspěch loňské Piety. Ta objela všechny světové festivaly a oživila poněkud povadlý zájem o korejského kultovního režiséra.

Problém vidí v kontrastu vzletných myšlenek a groteskních postav, na něž jako by se ani nevztahovaly.

Korejsko-řecká tragédie

Pierce Conran z Twitch vidí právě v tomto nesouladu Kimovu sílu. Přirovnává snímek Moebius k řeckým tragédiím a tvrdí, že „vše v něm dává smysl. Je syrový a silný, absence dialogů jen zvýrazňuje elementární povahu emocí".

"Ujasněme si rovnou, že Moebius je extrémně obtížný film, který je odsouzený k tomu, aby byl mnohými nenáviděn," a uzavírá však prohlášením, že patří mezi nejsilnější filmové zážitky letošního roku.

Tato dvojsečnost ke Kimovi patřila vždy a první reakce z Benátek mu navracejí auru tvůrce, o jehož díle se musí vést diskuse. Což lze označit za příjemný comeback, protože poslední dekádu už si nesl (ponechme stranou, jak oprávněně) spíš pověst trochu okoukaného filmaře, který tak nějak z povinnosti doručí na každý festival nový kus, zavděčí se evropským snobům a pár dní po premiéře už patří minulosti.

Pieta mu přinesla nejvyšší ocenění v Benátkách, mnozí kritici si ale všimli, že pouze opakuje osvědčený postup a bez většího ozvláštnění předvádí ve vší důslednosti přesně to, čím na přelomu devadesátých a nultých let proslul.

Moebius by oproti tomu mohl být novým testem toho, co diváci, navyklí u jihokorejského umělce již na hodně drsné scény, snesou. Vzhledem k standing ovations, kterého se mu na jedné z projekcí dostalo, nakonec nejspíš vydrží hodně.