Rozhovor - Zatímco internetem i kiny už brázdí upoutávky, Příběh kmotra, nový film režiséra Petra Nikolaeva (Lidice, Báječná léta pod psa), se teprve dokončuje. Herci musí dodělat ještě postsynchrony, tedy přidat zvukovou stopu ke scénám, k nimž nemohla vzniknout přímo na place.
Minulý týden byl na řadě zrovna Jan Vondráček, jehož postava bude zřejmě do filmu sledujícího život Františka Mrázka dodávat komickou vložku, protože takřka všechny jeho repliky obsahují alespoň náznaky humoru. Inspiraci pro roli tuzemského mafiána zřejmě pochytil i z divadelní hry Ivánku, kamaráde, kterou v přestávce cituje.
Krom něj se ve filmu objeví ještě Ondřej Vetchý, Lukáš Vaculík, Andrej Hryc, Vica Kerekes, Kryštof Hádek a dokonce Vladimír Brabec.
Snímek vzniká na motivy knihy Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek a režisér Petr Nikolaev podotýká, že přeměna literatury faktu v dramatický příběh byla jednou z hlavních výzev.
Aktuálně.cz: Dalo by se říct, že vaší specializací se staly historické filmy, alespoň v posledních letech s nimi bylo vaše jméno často spjato. Co vás přimělo k přesunu do devadesátých let, takřka současnosti?
Petr Nikolaev: Bylo to samo téma. V jednom časopise jsem se dočetl, že František Mrázek vytěžil některé židovské hřbitovy a žulu z náhrobních kamenů prodal jako dlažební materiál. To mi přišlo jako velmi silný filmový obraz a stalo se to mým prvotním impulsem.
A.cz: Jak se liší práce na rekonstrukci událostí, jejichž účastníci z větší části žijí?
Mluvíme o lidech, kteří jsou jen o něco starší, než byli v době, kdy se odehrává Příběh kmotra. František Mrázek zemřel před sedmi lety, takže celá situace je opravdu poněkud delikátní.
A.cz: Vy se nijak netajíte skutečností, že snímek reaguje na Františka Mrázka. Předloha nese jeho jméno přímo v názvu. Proč byla jeho postava ve vašem filmu přejmenována, proč je příběh posunut do roviny fikce?
To má hned několik důvodů. A samozřejmě jsou to i důvody právní. Nechceme ohrozit premiéru. Navíc my, na rozdíl od Jaroslava Kmenty, nejsme literatura faktu, nejsme dokumentární film. Příběh kmotra pracuje s výraznou dramatizací a nadsázkou. Kdybychom použili jméno Mrázek, nebyli bychom stoprocentně pravdiví. Tento tah nám umožňuje určitý posun.
A.cz: Byly posun a nadsázka nutné, když sám označujete Mrázkův život za těžko uvěřitelný filmový obraz už tak, jak se odehrál? Nevzniká tím poněkud rozpor v samotném jádru? Divák neznalý detailně kauzy teď nebude vědět, kde leží hranice fikce a skutečnosti. Nebude jasné, čemu věřit.
To nedokážu úplně přesně posoudit. Vycházím z toho, jak se postupuje víceméně všude na světě při práci na hraných filmech. Dokument je jedna věc a dramatické vyprávění druhá. Vždy musí dojít k nějaké stylizaci a já si nemyslím, že kvůli této stylizaci se z filmu vytrácí pravdivost. Výsledek bych nazval „pravdivou fikcí". Některé věci jsou možná výrazně pozměněné, ale stále v sobě nesou základní pravdu.
A.cz: Co byste tedy označil za cíl vašeho filmu? O nekalostech okolo života a smrti Františka Mrázka nikdo nepochybuje, jde o notoricky známé jméno podsvětí, zřejmě vůbec nejznámější u nás. Může se Příběhu kmotra podařit vnést nové světlo, nový úhel pohledu?
Režisér není detektiv, není politik a není ani soudce. Režisér je vypravěč. Mým úkolem není zjistit, kdo zastřelil Františka Mrázka. Mým úkolem je poutavě vyprávět o okolnostech, jež provázely jeho život. Příběh Kmotra neobjevuje nic nového, to ani není jeho cíl.
A.cz: Podle toho, co jsem si přečetl, nelíčíte Mrázka jako jednorozměrnou bestii. Ono vůbec nejkontroverznější by bylo, kdyby se vám úspěšně podařilo zobrazit jeho lidskou stránku. Jak moc jste vzal v potaz kladné aspekty jeho života - zmiňovanou péči o rodinu a další?
Z každodenního života jistě víme, že zlo má i lidskou tvář. Nikde není řečeno, že člověk schopný špatných skutků se musí pořád chovat jako vrah. To není pravdivé a bylo by to i nudné. Lidé s plným trestním rejstříkem mohou být zábavní, mohou být šarmantní. Takový byl i František Mrázek. Neměli jsme důvod nasazovat mu vepřovou hlavu a dělat z něj většího zlosyna, než jakým ve skutečnosti byl.
A.cz: Snímky tohoto typu nejsou v Česku nové, ale těch úspěšných bychom mnoho nenašli. Pokusy o kapitalistické thrillery ze začátku devadesátých let byly kvalitně katastrofální a loňští Hranaři nedopadli o mnoho lépe. Na co navazujete, nebo se snažíte naopak udělat tlustou čáru a natočit film, jaký tu nebyl?
Umělci všeho druhu jistě vždy komentovali dění. A bylo by samozřejmě krásné natočit revoluční film v tomto žánru. Ale na takové ambice je jistě příliš brzy. Jde o štěstí, talent a další okolnosti. Nejsem namyšlený a vím, že dobrý film je chemie, která se nedá předvídat.
A.cz: Příběh kmotra připravujete už roky. Na začátku preprodukce byla tedy situace české justice zcela jiná. Nehrozí, že bude Příběh kmotra poměrně neaktuální? Platí stále optika příběhu, nebo už jde svým způsobem o další výpravu do historie?
Ve skutečnosti jsem na filmu pracoval pět let. Ale nebojím se toho. Tady se nejedná o aktualitu, mým cílem je vytvořit svým způsobem nadčasový film. Děj jistě stojí na více či méně aktuálních kauzách, ale jeho svědectví by mělo být právě nadčasové. Doufám, že výsledek bude natolik poutavý, že zůstane aktuální deset, dvacet a třeba i třicet let.
A.cz: Cítil jste během natáčení nějaké tlaky, objevil se nespokojený Kmotr, který vznesl nějaký nárok? Točit film o zločinech, jejichž pachatelé jsou na svobodě, chce asi chvílemi pevné nervy.
Jeden z prvních lidí, kteří nabízeli finanční pomoc, byl muž z toho světa. Nedokážu posoudit, jestli šlo opravdu o jeho snahu dostat látku pod kontrolu, nicméně tu nabídku jsem odmítl. Jiné tlaky na mou osobu doposud činěny nebyly a vysvětluji si to prostě tím, že první na ráně byl v tomto ohledu Jaroslav Kmenta, který během sestavování knihy prokázal pravou odvahu.
