Glosa - Na kauze Český slavík a vyřazení rappera Ř. z konečných výsledků kategorie Hvězda internetu překvapí hlavně to, jak moc tuto anketu ještě vůbec někdo bere vážně.
Lidé na sociálních sítích mají pocit, že musí vyřknout svůj verdikt - nejlépe spravedlivé rozhořčení, ať už nad kroky jedné či druhé strany, mě ale připadá, že nejrozumnější by bylo mlčet. Vždyť od devadesátých let je Slavík permanentním symbolem ztuhlosti domácího středního proudu a jakýmsi pravidelným sedativem pro masy, které národ drží v klidu - ačkoliv kolem běží dějiny, tady u nás se nic nemění a Karel Gott, Lucie Bílá a Olympic jsou s námi na věčné časy.
Je to rituál, jako když prezident jde položit věnec k hrobu mrtvého vojáka. Anketa je zajímavá maximálně jako indikátor nálad - vloni Karel Gott prohrál, rituál se přerušil a podívejte se, jaký to mělo dopad na politickou situaci země. A tak ho letos národ pro jistotu zase inauguroval na jeho trůn a můžeme jít vesele dál.
Účastnit se musí i mrtví
Divím se, že vůbec někoho uráží vítězství skandalisty Ř. a nechává je klidné osmé místo Gabriely Gunčíkové či jedenácté Jiřiny Anny Jandové v kategorii zpěvačka roku, protože přiznat těmto dámám profesi zpěvačky lze jen při notné dávce fantazie. Máme tady co do činění s anketou, v níž letos kategorii Skokan roku vyhrála skupina ABBA Revival.
Když se loňský vítěz Tomáš Klus minulý týden z ankety slavnostně odhlásil, nikdo moc neřešil, jak se to dá prakticky udělat, protože výmluvou v účasti ve Slavíkovi není ani smrt - Petr Muk je už tři roky v Pánu a letos atakoval Top 20, Waldemar Matuška zemřel před pěti lety, ale letos si polepšil o dvě místa a vrátil se do první padesátky.
Má vůbec smysl referovat o něčem takovém, jako je Český slavík, v rubrice Kultura, když mnohem více než o hudbu tady jde o byznys celebrit, který parazituje na nekulturnosti národa?
Letošní ceremoniál v televizi sledoval jeden a půl milionu lidí, tedy dvakrát tolik, než si za celý rok pustí ČTArt. Tolik k popularitě ankety, která dokazuje, jak moc jsou Češi posedlí rovnostářstvím a lidovostí - asi proto si tak moc přáli přímou prezidentskou volbu a bodují u nás populisté jako Bárta nebo Okamura, okouzlující voliče šílenými projekty přímé demokracie.
Jenže žijeme v éře sociálních sítí, kdy se podobné ankety, jako je Slavík, můžou stát obětí snadné manipulace - sehnat přes Facebook nebo Twitter pár stovek fanoušků není zase tak těžké a kdo se trochu snaží, ten boduje. I proto minulý rok pořadatelé zavedli odborné nominace na objev roku, kde se pravidelně objevovaly různé obskurní soubory.
Založit novou kategorii Hvězda internetu pro interprety populární na sociálních sítích je prozíravé asi jako nechat ležet dlažební kostky na ulici, když má kolem projít nějaká demonstrace.
Šokézní rapper Ř. toho využil a pořadatelé Slavíka se chytli do jeho pasti. Od určitého okamžiku už nebyl žádný správný způsob, jak z celé šlamastyky vybruslit se ctí. Pustit do televizního přenosu někoho, kdo rapuje o konečném řešení pro bezdomovce, anebo vyřadit z ankety popularity někoho, kdo vyhrál hlasy fanoušků? Pořadatelé se nakonec rozhodli zachovat dekorum poklidné selanky, v níž jsou sponzoři až na prvním místě, a samozřejmě spustili lavinu pobouření. Kdyby zvolili druhou cestu, výsledek by byl samozřejmě úplně stejný, jen by se místo Rupperta a Kluse ze Slavíka dnes odhlašovali Bílá a Gott.
Vedlejším efektem celé kauzy nakonec je, že z Ř. udělala hrdinu - bojovníka za svobodu slova, který nám podle některých komentářů ukázal, jak stojíme blízko propasti nové totality, v níž se bude zakazovat, o čem má kdo zpívat.
Asi není potřeba připomínat, že Ř. už za své kontroverzní texty stanul před soudem, který shledal skladbu Poslední řešení za vtip a odmítl se případem dál zabývat. Rapper o tom následně natočil skladbu s doslovným klipem Soudní Proces, ve kterém znovu zopakoval, co by udělal s bezdomovci (nikoho už to ale nevzrušilo) a otevřeně příslušným orgánům státní moci poděkoval za reklamu. O nic jiného nakonec nejde ani v kauze Slavíka a propagace se mu tady skutečně dostalo vrchovatě. (A protože k ní nechceme nic přidávat, záměrně v tomto článku nefiguruje jeho jméno.)
Výtah ke slávě pro trolla Ř. i kapelu Kryštof
K hiphopovému podžánru horrorcore, jehož je Ř. vyznavatelem, provokace tak nějak patří a je to přesně to, co jeho fanoušky baví. Jeho poslední deska se jmenuje Hudba u který se chcípá a k CD je přiložené předtištěné parte, kam si můžete dopsat svoje jméno.
Nakonec Ř. nedělá nic jiného než kdysi Alice Cooper či později jeho žáci Marilyn Manson nebo Eminem a nebo popové star typu Madonny, Lady Gaga a Miley Cyrus. Udělá se skandálek - nahota, brutální klip nebo se někdo trochu popíchne (církev se obyčejně chytne) a o zbytek kampaně se už postarají pohoršení moralisté.
A muzikant si mne ruce, protože má reklamu zadarmo. Ř. vlastně ani není prvním, kdo Slavíka využil jako výtah ke slávě. Možná si vzpomenete, jak před dvanácti lety skupina Kryštof nafoukla naprostou malichernost s hraním na playback do absurdních rozměrů - Krajčo si přelepil pusu leukoplastí, uražená Nova záběry neodvysílala a média druhý den neřešila nic jiného. A z lokálních hvězdiček Kryštof se přes noc stala hvězda z první ligy.
Ř. vlastně dělá to, čemu se ve slovníku uživatelů sociálních sítí říká trollovat. Je to snadné - do diskuse se napíše schválně vyhraněný postoj (jestli ho člověk zastává, nebo ne, není vůbec důležité) a pak už jen pobaveně sledujete, jak se další účastníci diskuse začnou mydlit argumenty. Vůbec nepochybuju, že Ř. se už od minulé soboty směje, až se za břicho popadá - trolling celého národa, to je kousek, který poslední měsíce perfektně zvládá snad už jen Miloš Zeman.
Na druhou stranu je ale třeba dodat, že i Ř. se chytil do vlastní pasti. Moc si totiž nedokážu představit nikoho s IQ nad 54, kdo by mohl ocenit, jak že to odvážně "vypekl" Slavíka - tedy anketu tak nebetyčně trapnou, že by hlasování v ní mělo být považováno za prohřešek proti dobrým mravům.
Skutečně chce být Ř. - samozvaný hrdina transgrese a životního stylu na hraně - spojován se světem falešných úsměvů a flitrů, v němž vládnou Gott a Bílá? Chce se stát novým Kryštofem a zpívat sladkobolné písně o lásce? Sám musí vědět, že stupeň podvratnosti jeho gesta se rovná asi tak přibližně vymočení se do veřejného bazénu nebo pšouknutí si ve voze MHD.
