Preview - Album Reflektor od kanadské kapely Arcade Fire se stane jednou z největších podzimních událostí rockového světa. Pokud se povede, bude se o něm psát, že kapela potvrdila pověst a potenciál nejživotaschopnější velké formace dneška. Nebude-li povedené, tak v reflexích na něj zavládne smutek nad fatální ztrátou velkých talentů.
Arcade Fire jsou jednou z mála aktuálních kapel, jejichž ambice jsou globální a současně také umělecké. Nevzdávají model interpreta, který netvoří pouze pro žánrovou komunitu, rádi by oslovili široké spektrum publika, možná dokonce kohokoliv. Nic, co kdy udělali, zatím však nikdy nepůsobilo jako součást přesného plánu, vždy dokázali své okolí přesvědčovat o své přirozenosti a upřímnosti tvorby.
Poslechněte si nový singl Arcade Fire Afterlife:
První skladby z novinky Reflektor už slyšelo poprvé širší publikum minulý týden na newyorském koncertu. Ohlasy se předhánějí v připodobňování zvuku ke kultovním nahrávkám minulosti - k Achtung Baby od U2, Monster od R.E.M., nebo dokonce Ziggymu Stardustovi od Davida Bowieho. Podle reakcí je ale projev Arcade Fire o tyto nuance obohacen a kanadská kapela by si měla zachovat svou vlastní identitu. Jen bude znít tanečněji, jen se do jejího rocku promítne více žánrů a přístupů.
Hýčkaným jménem jsou Arcade Fire už od roku 2004, kdy uspěli se svým debutem Funeral. Teskné hymny působily na city stejně jako na mozek, který žádal inovace.
Tři roky starou kolekcí The Suburbs pak vyvolali reakce skoro euforické. Recenze přímo sršely nadšením z toho, že hudební scéna našla své nové U2. Ze všech stran na kapelu pršely ceny - album získalo dokonce i nejcennější Grammy.
Něco takového však nemuselo být vnímáno jednostranně pozitivně: s sebou si to totiž neslo výrazně konvenčnější zvuk a ztrátu některých posluchačů. Pokud však posluchač přijal - což ale nebylo jeho povinností - koncept kapely pro každého, musel přiznat, že deska byla zdařilá.
Čistě rockovým vyjadřovacím prostředkům současné hudební klima příliš nepřeje. Pokud kapela ohlásí změnu svého zvuku, většinou to znamená přilnutí k elektronice a tanečním náladám. Málokdy však taková cesta působí jinak než jako křečovité demonstrování své nadžánrovosti, neomezenosti. Arcade Fire se - podle dostupných informací - rozhodli jít na svém novém albu podobnou cestou.
Naděje, že z ní vytěží něco přínosného, není pouze utopická. Jednak podobné možnosti lehce naznačila už předchozí tvorba. Druhak se spojili s jedním z nejlepších možných producentů. Ve studiu se potkali s Jamesem Murphym, frontmanem dnes už neexistujících LCD Soundystem, který na singlu Reflektor zanechal viditelnou stopu. Tato skladba však nepůsobí jako nalezení nové polohy. Naopak zní jako tradiční píseň Arcade Fire, do které byly elektronické zvuky pouze přimíchané. Můžeme ale věřit, že větší svéráz nabídnou skladby Porno nebo Joan of Arc.
Arcade Fire jsou často oceňováni také jako kapela s originálním přístupem k marketingu. Při propagaci předchozího alba skupina vysílala živě jeden koncert v režii Terryho Gilliama. Diváci, kteří se dostali na zmiňovanou show Arcade Fire, se museli obléci tak, aby svým outfitem vystihli, nebo přímo definovali svou osobnost. Opilý banán se tak mohl potkat s Batmanem.
Velké ambice potvrzuje také koncept dvojitého alba. V tomto ohledu se není třeba bát nezvládnutého velikášství. Minulé album totiž v tomto modelu obstálo. Odpovědi na tyto otázky začnou přicházet po 28. říjnu, kdy vyjde čtvrté album Arcade Fire Reflektor.
