Praha - V sobotu 8. února 2014 se dožívá 90 let Josef Hasil. Jméno možná známé jen pro odborníky na třetí odboj, když se ale řekne Král Šumavy, znát ho bude patrně každý.

Nepolapitelný převaděč Čechů do Německa je legendou, ovšem značně pokřivenou stejnojmenným filmem Karla Kachyni z roku 1959. Jak to bylo doopravdy?

Na pravou míru vše uvádí kniha Návrat Krále Šumavy od prachatického rodáka Davida Jana Žáka. Spisovatel hovořil dlouhé hodiny s tímto legendárním převaděčem, mnoho let žijícím v Chicagu. Pátral i mezi pamětníky a v archivních dokumentech.

Vznikla detailní literární rekonstrukce, příběh muže, jenž po válce nejprve pomáhal chránit hranici v policejní uniformě tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, ale po únoru 1948 poznal, kdo je kdo, a stal se nejobávanějším soupeřem SNB. Přestože neskutečně riskoval, nikdy tohoto obávaného převaděče nedopadli. Ve filmu je jeho postava z ideologických důvodů zabita, ale to je jen jeden z mnoha mýtů tohoto snímku.

David Jan Žák pochází z Prachaticka stejně jako Josef Hasil, s jeho praneteří navíc seděl ve škole v jedné lavici. "Pan Hasil je dobrosrdečný muž s úžasným smyslem pro humor. Je navíc skromný, sám říkal, že takových, jako byl on, byla celá řada, že přes hranici chodili větší frajeři, než byl on. Teď v sobotu mu je devadesát a můžu říct, že je stále ještě čupr chlap. Zemitý, se zdravým selským rozumem," vypráví o legendárním Králi Šumavy.

Aktuálně.cz: Vaše kniha Návrat Krále Šumavy je plná autentických detailů. Kromě dokumentů a výpovědí pamětníků jste měl také možnost dlouhé hodiny hovořit se samotným Králem Šumavy, Josefem Hasilem. Jak se vám ho podařilo zkontaktovat? A jak se vám podařilo, že vás neodmítl jako mnoho jiných?

David Jan Žák: S tím mi pomohl jeho syn Pepík. Právě jsem byl u něho a jeho ženy na návštěvě, povídali jsme si a slovo dalo slovo. Pepa vzal mobil, vytočil Chicago a podařilo se mu tátu přesvědčit, aby se se mnou bavil. Naštěstí se naše rodiny znají, kdybych nebyl Šumavák, nevím, jak bych pana Hasila přesvědčoval. Na dopisy nereagoval.

A.cz: Jak na vás Josef Hasil působil? Jaký jste si o něm udělal obrázek?

Pan Hasil je dobrosrdečný muž s úžasným smyslem pro humor. Je navíc skromný, sám říkal, že takových, jako byl on, byla celá řada, že přes hranici chodili větší frajeři, než byl on. Teď v sobotu mu je devadesát a můžu říct, že je stále ještě čupr chlap. Zemitý, se zdravým selským rozumem.

A.cz: Jak na pana Hasila vzpomínají vámi zpovídaní šumavští pamětníci?

Většinou bolestně, protože v případě bratří Hasilových byly zatčeny stovky lidí - příbuzných, sousedů, známých, ale i cizích lidí, kteří mnohdy o jejich práci kurýrů vůbec nic nevěděli. Většina z nich vám ale řekne, že přímo Josefovi nic nevyčítají, za jejich utrpení mohl tehdejší komunistický režim, který posílal na dlouhá léta do kriminálů lidi šmahem, aniž by zjišťovali, jestli je opravdu někdo z nich vinen. Chtěli monstrprocesy, aby ostatní zastrašili.

A.cz: Které hlavní mýty vaše kniha boří?

Boří hlavně mýtus vytvořený filmem a stejnojmenným románem Rudolfa Kalčíka. Král Šumavy nebyl esenbáky nikdy dopaden, ze všech nebezpečných akcí vyvázl živý. Navíc žádné močály u hranic nejsou, zvlášť ne takové, v nichž by se mohl někdo utopit. Další mýtus, který realita té doby boří, je ten o kovaných strážcích hranic. Mezi pohraničníky byly desítky takových, kteří pomáhali druhým přes hranice, kteří se dali k protikomunistickému odboji.

A.cz: Proč se teprve před několika lety začalo psát o tom, že pověstným Králem Šumavy byl právě Josef Hasil? A proč se to vlastně dříve nevědělo?

Na Šumavě vědělo o Hasilovi každé malé dítě. To jen díky filmu si diváci mysleli, že žil jenom Kilián. Každý úsek hranice má své krále, a že se stal Josef Hasil vedle Franze Nowotneho - Kiliána legendou, je tím, že byl tolikrát v ohrožení života a stejně dál převáděl a pracoval pro americkou CIC, potažmo CIA. Jeho životní příběh je jedno velké drama.

A.cz: Je oním Králem Šumavy pouze Josef Hasil, nebo je tato legendární postava spíše jakýmsi prototypem a její osud je poskládán z několika reálných osudů, včetně toho Hasilova?

V mé knize je popsán jeho příběh. Samozřejmě, jak už jsem zmínil, přes hranice chodily desítky, stovky mladých mužů, někteří z nich byli významní, zapsali se do análů, kromě Josefa Hasila i jeho bratři Bohumil a Julius, pak jeho kamarádi jako Antonín Vítek, agenti Mašek s Kaskou, bývalý kriminalista Rachač, Josef Ludvík a Vladimír Palma, ti byli popraveni. I s nimi se v mém románu setkáte.

A.cz: V čem spočívala nepolapitelnost Josefa Hasila? Těžil hodně z toho, že byl v šumavských hvozdech také dříve pohraničníkem?

Josef znal coby rodák skvěle terén, měl fyzičku a byl vycvičený a uměl zacházet se zbraní. Jednal intuitivně, v akci se podobal spíš lišákovi než člověku. Samozřejmě měl výhodu, že sám na hranici sloužil, věděl tedy, jak taková ostraha vypadá, navíc mu i někteří z kolegů pomáhali.

A.cz: Co bylo jeho hlavní motivací k tomu, aby opakovaně riskoval při převádění lidí do Německa?

Podle mě to, že chtěl do svobodného světa převést svou snoubenku Marii s malým synkem. Proto se stále vracel a riskoval. Převést je se mu bohužel nepodařilo, tak pomáhal druhým, mnohdy i úplně neznámým lidem.

A.cz: Jaký je vlastně váš názor na stejnojmenný film Karla Kachyni z roku 1959?

Filmařsky je skvělý. Obsahově ale prosáklý komunistickou propagandou. Podle mě chtěl Kachyňa natočit takový socialistický western.

A.cz: Pocházíte z Prachatic. Vyprávěli vám rodiče či prarodiče o Králi Šumavy?

Vyprávěli, hlavně táta. Já navíc seděl v lavici s Mirkou Hasilovou, Král Šumavy byl její prastrýc. Hráli jsme si na Hasila a Vinnetoua v lesích, v místech, kde se opravdu skrýval, kde se střílelo. Jako děti jsme slýchávali kde co, samozřejmě i hodně legend a mýtů. Pravda ovšem je, že se toho zas tolik nevědělo, spíš se jen spiklenecky šuškalo. Až nyní díky historikům a přímým pamětníkům víme daleko víc.