Mimořádná zpráva

Konvička radí s mešitami i feminismem a jde z něj strach. Věří mu i vysokoškoláci

Martin Biben Martin Biben
26. 4. 2016 15:33
Lídr Bloku proti islámu Martin Konvička na své publikum někdy působí jako cirkusový klaun a mluví k lidem "naplacato", jako kdyby společně seděli v hospodě. Jindy ale z jeho slov zamrazí. Redaktor Aktuálně.cz se vydal na besedu s Konvičkou a na pietní setkání v Ležákách. Zjistil také, že mezi jeho příznivce patří často i vysokoškoláci. Obě akce se konaly krátce předtím, než se Blok proti islámu rozešel s hnutím Úsvit. Ale ukázaly, že Konvička ani spojence z Úsvitu nepotřebuje, vystačí si sám.
Martin Konvička.
Martin Konvička. | Foto: ČTK

Hradec Králové - V nijak prostorném salonku královéhradeckého hotelu Černigov se sešlo na 150 lidí a organizátoři museli shánět další židle. V přeplněné, nevětrané místnosti bylo před začátkem debaty cítit očekávání ne nepodobné období po listopadu 1989. Zájem o politickou debatu na dnešní dobu nevídaný. Nešlo se ubránit pocitu, že ti lidé chtěli vidět Martina Konvičku z Bloku proti islámu (BPI), podobně jako se před 26 lety chodilo na Havla, Klause, Zemana.

Podobně se řada lidí těšila o pár let později i na mítinky a besedy jiného muže, doktora Sládka. Což je určitě trefnější srovnání, zejména kvůli podobnosti, s níž oba muži působili na davy svých příznivců. A stejně jako doktor Sládek si i docent Konvička, který se s poťouchlým úsměvem ve tváři objeví jen pár minut předtím, než má debata začít, ihned získává sympatie publika. A zdaleka nejen ostrou kritikou islámu, Bruselu a snad všech domácích i evropských politiků, snad s výjimkou českého prezidenta.

„Hned na začátek musím přiznat jednu chybu. Sice jsem před muslimským nebezpečím varoval už v roce 2010, ale spatřoval jsem ho v růstu domácí komunity. A odhadoval jsem, že problémy přijdou za dvacet let,“ přiznává civilním povoláním entomolog, docent Jihočeské univerzity. Je jasné, že sebekritika na jeho publikum zabírá. To je pestrou sociologickou směsí. Postarší, seriózně působící muži sedí vedle mladíků, kterým trčí vlasy zpod kšiltovek se znaky BPI, o kus dál hromotluci, kteří vypadají, jako by právě dorazili z posilovny, mladé upravené ženy, jedna z nich s asi tříletým dítětem na klíně, i vášnivě přikyvující důchodkyně.

Cirkusový klaun

Konvička je hlavně bavič. Poprvé ukazuje svůj svérázný komický talent při otázce, jak zabránit stavbě mešity v blízkém okolí. „No, co teda musíme udělat,“ zakřičí nečekaně nahlas a zvedne se přitom prudce ze židle. Připomíná tak trochu cirkusového klauna a lidé se upřímně rozesmějí. „Řeknu to naplacato,“ začne lidově. Další důvod, proč si umí publikum naklonit. Mluví s lidmi jako u hospodského stolu. „Dokud nebude islám zakázaný jako fašismus, musíme bojovat skrz zastupitelstva, městské rady, krajská zastupitelstva, i proto jsou krajské volby tak důležité. Musíme vést partyzánskou válku, do kulturního islámského centra přece může přijít patnáct kontrol, policie se tam může taky objevit třeba dvacetkrát, to vše jde,“ vyzývá naléhavě.

Hned poté ale varuje před rasismem. „Není to rasová otázka, islámem trpí všichni. A naopak lidé třeba v subsaharské Africe, odpadlíci od islámu jakékoli barvy pleti, jsou naši spojenci,“ zvážní a lidé přikyvují.

Aby ale té korektnosti nebylo příliš, politiky označí za zrádce, což se opakuje večer ještě několikrát. „Politika špiček je kolaborantská,“ říká výhružně a najednou je po zábavě. Z docenta, který se jinak stále směje, koutky úst mu spokojeně cukají téměř neustále, jde najednou strach. Pro jeho diváky to ale samozřejmě neplatí. Ti hltají každé jeho slovo, radu.

Můžeme si pořídit atomovou bombu

A docent si ví rady se vším. Třeba i s otázkou ženských práv. „Opravdové feministky, které zaslouží uznání za to, co pro ženy vybojovaly, jsou ty z padesátých a šedesátých let. Ty z dnešních fór 50 na 50 a kateder genderových studií už nejsou hrdinky, to jsou...,“ udělá dramatickou pauzu. „No, já si to nechám pro sebe,“ dodá a sál se zalyká smíchy.

K závěru přichází na řadu Konvičkova vize budoucnosti Česka. Prý není ani na Západě, ale ani na Východě. „Západ směřuje do Somálska, změní se v chalífát. A oni ti lidé, kteří kritizují Rusko, mají taky v něčem pravdu,“ říká vážně. „Musíme se stát ochránci svobody a naší civilizace my. V4 má 60 milionů obyvatel, k tomu pobaltské státy, nejsme tak malí. A vždycky když dotíral Turek na Dunaj a Západ blbnul, vzniklo ve střední Evropě silné uskupení. I tu atomovou bombu si můžeme pořídit. A lide ze Západu budou s kufry mířit k nám,“ dodává k růžové budoucnosti jakési podunajské konfederace. Teď se kupodivu nikdo nesměje.

Po skončení debaty si může docent připadat jak rocková hvězda. Lidé ho zastavují, žádají o podpis, leckdo se s ním chce aspoň chvíli pobavit, vyfotografovat. „Se vším souhlasím, všechno bych podepsal,“ říká v hloučku důchodců muž v saku a kravatě. „Ten jim to natírá,“ přikyvuje další.

Kritiku, že svými projevy šíří zášť, Konvička po mítinku odmítá. Že by někdo vzal jeho výhrůžky vážně a dopustil se násilí, nepřipouští. "V situaci, kdy značná část politických špiček označuje většinu národa za xenofoby, burany, nevzdělance, to nejsem já, kdo rozjíždí ostřejší rétoriku. Jestliže se tedy někdo obává vyhrocenější atmosféry, ať se podívá do svého svědomí. Já si připadám jako mírumilovný až něžný," řekl.

Výlet do Ležáků

Kdo věří, že řadoví členové BPI se rekrutují z těch sociálně slabších a nevzdělaných vrstev společnosti, bude zklamán. Při pochodu do pietního místa v Ležákách, který uspořádala pardubická pobočka hnutí o tři dny později, v neděli 17. dubna, nesla české vlajky i vlaječky s charakteristickou přeškrtnutou mešitou i řada vysokoškoláků. „Jsme konfrontováni s trendem tvrdé radikalizace islámu a je třeba tomu čelit,“ říká asi čtyřicetiletý matematik Marian, jeden ze zakládajících členů hnutí, který si nepřál zveřejnit své příjmení.

Po většinu pochodu přitom připomínal chodící knihovnu, když citoval na počkání z různých historických i současných pramenů, a to zdaleka nejen k problému islamizace. Textilní inženýrkou je o něco starší šéfka pardubické pobočky hnutí Marie Čapková. „Nechci, aby se tady dělo to, co ve Francii, Belgii, Británii. Zkoušeli jsme komunismus, který nikde nefungoval, teď nám Evropa vnucuje multikulturní recept, který nikde nefunguje. Myslím, že už bychom se mohli poučit,“ říká.

Výroky, které v trestním oznámení zmínila Věra Nováková:

  • "Milí muslimové, nameleme vás na masokostní moučku"
  • "Ta možnost (hromadné deportace) musí ležet na stole, a to jako reálná a opravdu citlivá (tj. s celou rodinou, bez možnosti návratu)"
  • "PLYN (na muslimy), vzteklinu je legitimní tlumit všemi prostředky"
  • "Koncentráky pro muslimy NAŠTĚSTÍ budou"
  • "Zdvih novokonvertity (míněn muslim) pomocí konopného provazu, a jeho následné spuštění, lze pokládat za formu posilování"

Hana Volková vystudovala střední zdravotnickou školu a na pedagogické fakultě biologii a zeměpis. Nyní se živí jako zdravotní sestra v Pardubické nemocnici. „Bavíme se s kolegyněmi o tom, co se děje, často. A všechny máme strach,“ říká.

Mletí lidí do masokostní moučky? Nadsázka

Jak se tihle vzdělaní, na první pohled kultivovaní lidé, vlastenci, kteří u památníku ležáckých obětí dojatě zpívají hymnu a pak pozorně poslouchají výklad v místním muzeu, vyrovnávají s nenávistnými projevy lídrů svého hnutí? „Třeba výroky předsedy o namletí do masokostní moučky určitě nejsou nic, na co by měl být člověk pyšný, ale každý člověk občas vypustí něco, čeho pak lituje. Navíc je to zřejmá nadsázka. Nebylo to dobré, ale určitě by se takový projev neměl kriminalizovat,“ míní například Volková. Ze strany muslimských extremistů navíc podle ní nejenže zaznívají mnohem tvrdší slova, ale nechybějí ani kruté činy.

„Ta naše slova čiší z beznaděje, ale určitě je něco jiného tvrdší rétorika a něco jiného skutek,“ řekla. Slova o zrádcích národa a kolaborantech, kterými Konvička a jeho kolegové z vedení častují ostatní politiky i média, omlouvá i matematik s neuvěřitelnými encyklopedickými znalostmi. „Já mám rád klid a nenásilí. Nic takového neříkám. Ale to vyostření sporu, včetně tvrdých slov, zřejmě nevyhnutelně nese doba.“ I další odkývají, že takhle tvrdá slova asi nejsou ideální, od nich samotných během celé akce nezazněla, ale své lídry omlouvají.

Že by podobné výzvy mohly vést třeba i k násilí, nevěří. „Oni musí volit nějakou zkratku, zaujmout,“ říká Čapková. Bagatelizují třeba případ, který se stal místopředsedkyni pardubických zelených a organizátorce sbírek pro uprchlíky Olze Pavlů. Její rodinné centrum kdosi natřel rudou barvou připomínající krev a přidal i parte, na němž stálo, že byla za svoje zrádcovské postoje vězněna a oběšena. “Já bych se nedivil, kdyby si to udělala sama, aby na sebe upozornila,“ řekl například IT konzultant Petr Mach.

Ať si zůstanou, kde jsou

Upozorňují navíc, že stejně jako se cítí uráženi a ohrožováni zastánci uprchlíků, čelí nenávisti a výhrůžkám i odpůrci migrace. „My zase neustále slýcháme, že jsme rasisté a xenofobové, jedna starší žena mi při sbírání podpisů pod petici za odmítnutí mešit řekla, že by mě měli pověsit, nenávistných mailů už jsem dostal řadu,“ řekl Marian. „Já nosila placku hnutí na batohu i do školy a už jsem toho radši nechala. Těch posměšků a narážek bylo moc. Chci v klidu dostudovat,“ říká studentka pardubické univerzity, která z obav o svoji pozici ve škole nechtěla zveřejnit své jméno.

Snaha se distancovat od nálepky "rasista" byla z těchhle lidí silně cítit. „Já vůbec nemám pocit, že bych byl nějaký pravicový extremista, xenofob, ale slyšel jsem to o sobě už mnohokrát. Přitom nemám vůbec nic proti nikomu jakékoli barvy pleti, kdo sem přijde, přijme naše pravidla a bude tu spořádaně žít,“ říká Mach. „Jistě, i mezi muslimy je třeba rozlišovat. Ať si nakonec věří každý, v co chce, ale ať nechtějí po většině, aby se jim přizpůsobovala, a netahají to do politiky,“ dodává provozní mistr Luděk Šidlák.

A jak na průvod reagovali lidé? Většinou udiveně, otázkami, co za státní svátek jim utekl. Když se dozvěděli, že jde o akci Bloku proti islámu, většinou souhlasně pokyvovali hlavami. „Přesně, dobře děláte, ať si zůstanou, kde jsou,“ prohlásila například na fotbalovém hřišti v Prosetíně, kde se průvod zastavil na občerstvení, maminka jednoho z malých fotbalistů.

Budu kandidovat v krajských volbách, tvrdí Martin Konvička ze spolku Blok proti islámu. Jeho výroky na sociálních sítích jsou prý občas úlety, koncentrační tábory a plyn by použil ve válce s IS. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

před 30 minutami

Šlégr je dál koučem Litvínova, jeho rezignaci vedení nepřijalo

Jiří Šlégr zůstává koučem hokejistů Litvínova. Olympijský vítěz z Nagana, který je zároveň šéfem klubu, dnes nabídl rezignaci na trenérskou funkci, ale představenstvo ji nepřijalo. Realizačnímu týmu doporučilo provést změny v kádru.

Litvínovu se nedaří od začátku extraligy a dosud vyhrál jen tři zápasy. Po dvanácti kolech má pouze jedenáct bodů a je předposlední.

Po nedělní porážce 3:4 s Olomoucí, která byla pro klub třetím nezdarem za sebou, vedení Litvínova oznámilo, že jedná o změně na postu hlavního trenéra. Mezi kandidáty na nového kouče byl podle Šlégrova vyjádření v médiích i litvínovský odchovanec Vladimír Růžička, bývalý kouč národního mužstva a Šlégrův spoluhráč ze zlatého naganského týmu.

Nakonec zůstává na střídačce Šlégr. Bývalý vynikající obránce převzal tým v závěru minulé sezony místo odvolaného Milana Razýma.

před 51 minutami

Prováděcí zákon k brexitové dohodě prošel první zkouškou, poslanci ale odmítli projednávací plán

Britští poslanci posunuli prováděcí zákon k brexitové dohodě do další fáze legislativního procesu. Návrh prošel první zkouškou v dolní komoře britského parlamentu, když jej po druhém čtení podpořilo 329 zákonodárců, zatímco proti bylo jen 299. Britská média úvodní vítězství vlády očekávala. Poslanci ale později odmítli plán projednávání prováděcího zákona k brexitové dohodě. Vadí jim, že jim vláda na schvalování zákona vyhradila jen tři dny.

Zdroj: ČTK
Další zprávy