Praha - Kojenecké ústavy budou do konce roku 2013 v Česku zcela zrušeny.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vytvoří do té doby alternativy pro vývoj dítěte v náhradním rodinném prostředí, oznámil ministr Jaromír Drábek (TOP 09).
V Česku je 34 kojeneckých ústavů, loni jimi prošlo přes 2000 dětí. K zákazu kojeneckých ústavů vyzvala Česko mezinárodní organizace UNICEF, která zastupuje práva dětí.
"Chceme do konce roku 2013 dosáhnout toho, aby děti nebyly umisťovány do ústavní péče, pouze do péče individuální. K 1. lednu 2014 nebude umístění dětí do tří let možné, do roku 2016 toto omezení rozšíříme na děti až do sedmi let věku," doplnil ministr.
Připomněl, že ústavní péči ruší i další evropské země tím, že mění věkovou hranici pro umístění dětí. Například v Polsku stanoví k roku 2015 tuto hranici na sedm let a od roku 2019 dokonce na deset let. "Španělsko v těchto dnech zveřejnilo, že ustoupí od umisťování dětí do šesti let do ústavu," uvedl Drábek.
"Dlouhodobě tvrdím, že zavírat malé děti do ústavů je téměř zločin," říká k záměru poslanec ODS Jan Čechlovský.
Je to neuvážené, míní lékařka
Oproti tomu lékařka Eva Nemeškalová z Kojeneckého ústavu Kolín označuje navrhovaná řešení na zrušení kojeneckých ústavů za neuvážená, předložená bez bližší znalosti dané problematiky a bez diskuze se zástupci kojeneckých ústavů.
"Problémem je, že většina dětí v těchto ústavech jsou handicapované nebo jinak nemocné - trpící třeba žloutenkami či virem HIV -, o které nemůže být v pěstounské péči řádně postaráno, nebo o něž pěstounské rodiny nemají zájem," vysvětluje.
V nutnosti zachovat tento typ zařízení pro péči o postižené děti se tak Nemeškalová shoduje i s názorem Pavla Šmýda, manažera Sdružení pěstounských rodin.
"Umísťování dětí do kojeneckých ústavů podle něho není nutné v případě týraných dětí, jelikož v rámci odborné přípravy podstupují pěstouni také nezbytnou psychologickou přípravu nutnou k práci s těmito dětmi," říká. "Navíc v případě, že se přesto objeví nějaké problémy, jsou jim po ruce také sociální terapeuti," dodává.
A právě v těchto případech je podle Šmýda pěstounská péče obzvláště potřeba, zejména kvůli vytvoření vazby mezi dítětem a pěstounem, která podle něho nefunguje v kojeneckých ústavech.
Vzhledem k tomu, že děti jsou v ústavech obvykle jen na krátkou dobu, nemyslí si Eva Nemeškalová, že je dobré nechat dítě upnout se na své pečovatele, aby bylo za pár měsíců z tohoto prostředí opět vytrženo. "Přesto tomu není bráněno. Kromě toho jsou děti v ústavech mnohdy spolu se svými matkami," přibližuje.
Ukazuje se tak, že názor na způsob fungování kojeneckých ústavů je mnohdy zkreslený.
Úředník: Hledáme nové alternativy
Miloslav Macela z Drábkova ministerstva zdůraznil, že záměr zrušit kojenecké ústavy není možný bez vytvoření alternativ. Prvním krokem tedy je tyto alternativy vytvořit. Polovina dětí je v kojeneckých ústavech ze sociálních důvodů, proto se ministerstvo zaměří na pečlivou sociální práci s rodinami, aby děti mohly zůstat v původním prostředí.
Pokud to nebude možné, půjdou do pěstounské péče, anebo dočasné pěstounské péče. Ministerstvo chce rozšířit řady pěstounů, sjednotit systém jejich přípravy a v cílených kampaních získávat pěstouny nové.
Pěstouni by za svoji péči o děti měli pravidelný příjem, předběžně se odhaduje, že by byl o něco vyšší, než je průměrný plat v zemi.
Podle Šmýda je nutné, aby tu byly připravené rodiny, ochotné a schopné poskytnout pěstounskou péči v kterýkoliv čas. Nyní je takových rodin jen několik a hlavním problémem je, že není zajištěno jejich financování v době, kdy u sebe nemají dítě.
