Před osmi lety a devíti dny se začala slovenská justice zabývat žalobou Andreje Babiše kvůli jeho evidenci jakožto agenta StB. Tehdy Okresní soud v Bratislavě nařídil první veřejné jednání ve věci. Od té doby padlo dohromady osm verdiktů čtyř různých soudních instancí. V úterý zazněl u bratislavského krajského soudu zatím poslední.
Andrej Babiš několik hodin poté zveřejnil na svém profilu na sociální síti Facebook příspěvek, v němž citoval stanovisko svých právních zástupců k čerstvému verdiktu bratislavského krajského soudu o zamítnutí žaloby. Advokáti ze svého pohledu rekapitulovali dosavadní průběh sporu. Současně se vyjádřili k tomu, co podle nich z rozsudku vyplývá.
Jejich vyjádření však zamlčují podstatná fakta případu, jindy naopak pracují se smyšlenkami. Aktuálně.cz proto konfrontovalo tvrzení Babišových advokátů se skutečným vývojem sporu, v němž dosud nezaznělo pravomocné rozhodnutí o samotné podstatě, tedy o oprávněnosti Babišovy evidence jako agenta.
Neexistuje platný verdikt o neoprávněné evidenci
Výrok první: "Krajský soud nezpochybnil skutečnost, že Ing. Andrej Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB, o této věci nerozhodoval."
Je pravda, že v červnu 2014 Okresní soud v Bratislavě Babišově žalobě vyhověl. Podle jeho verdiktu se Babišovo jméno zaneslo do evidencí neoprávněně. Jenže tento rozsudek není pravomocný. Platný není od 12. října 2017. Navíc je postavený na žalobě, jež mířila na špatnou instituci.
Verdikt současně vyvstal z výpovědí bývalých příslušníků StB včetně Babišova řídícího důstojníka Julia Šumana, kteří zapojení nynějšího šéfa ANO do struktur StB popřeli. Ústavní soud ovšem později deklaroval, že svědectví představitelů represivního aparátu zločineckého režimu nelze bez dalšího věřit.
Krajský soud v Bratislavě v úterý ani nemohl rozhodnout o podstatě kauzy. Jeho úkol byl po rozhodnutí slovenského Ústavního soudu z listopadu 2019 jediný: Babišovi sdělit, na jakou instituci má žaloba mířit. Proto jeho podání zamítl s tím, ať se se s žalobou obrátí na slovenské ministerstvo vnitra. Zachoval se přesně podle pokynu konstitučního tribunálu.
Ustálená praxe, která už dávno neplatí
Výrok druhý: "V době podání žaloby v roce 2012 byl podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu SR v takových sporech o ochranu osobnosti pasivně věcně legitimován právě Ústav paměti národa. Přesto se po více než deseti letech řízení žalobce dozvěděl, že pasivně věcně legitimován je jiný orgán státu a jeho žaloba byla zamítnuta."
Nejvyšší soud v roce 2008 skutečně rozhodl, že lidé se proti evidenci ve svazcích StB mají bránit žalobou na slovenský Ústav paměti národa. Instituce archiválie spravuje. Ústavní soud však 12. října 2017 vynesl verdikt, že takto postupovat nelze. Právě tehdy vstoupil do kauzy poprvé. Důvodem bylo, že ústav o zanesení Babišova jména do evidence nerozhodl a nenese za ni odpovědnost.
Babiš už pět let ví, koho nežalovat
Výrok třetí: "Žalobce v důvěře v rozhodnutí soudů podal žalobu proti subjektu, o němž soudy konstantně judikovaly, že proti němu má směřovat žaloba. Po více než deseti letech tytéž soudy žalobu zamítnou, protože rozhodnou, že žalovaným má být někdo jiný. To je porušením důvěry v právní jistotu a porušením práva na spravedlivý proces."
Babiš a jeho právní zástupci od zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu v říjnu 2017 vědí, že ve sporu nelze žalovat Ústav paměti národa. Šéf ANO už tehdy mluvil o tom, že mu tedy nezbude než žalovat slovenské ministerstvo vnitra. Tento resort za minulého režimu odpovídal za StB. Ostatně nepřímo to plynulo i z nálezu Ústavního soudu. Babiš však setrval na žalobě v původním znění.
Agent Bureš, registrační číslo 25085
Podle archivních dokumentů se Andrej Babiš stal důvěrníkem Státní bezpečnosti 12. listopadu 1980. Přesně o dva roky později měl v bratislavské vinárně U obuvníka za přítomnosti kapitána Rastislava Mátraye a poručíka Júlia Šumana podepsat vázací akt, načež se stal agentem Burešem. Po rezidentovi šlo o nejtěsnější formu sepětí s komunistickou kontrarozvědkou.
Babiš spadal pod oddělení ochrany československého obchodu. Jeho úkolem bylo monitorovat zastupitelské úřady zahraničního obchodu v Bratislavě, tamější mezinárodní obchodní veletrhy a sledovat aktivity cizích rozvědek v oblasti československého zahraničního obchodu. StB vedla Babiše coby agenta do roku 1985, kdy ho mateřský podnik zahraničního obchodu Petrimex vyslal do Maroka.
Úterní verdikt je v případu prvním, v němž explicitně zaznělo, že žaloba má mířit na ministerstvo. Když roku 2018 probíhalo druhé kolo kauzy, krajská instance i Nejvyšší soud Babišovu žalobu zamítly, aniž ho nasměrovaly na správnou instituci. Jejich počínání označil Ústavní soud při svém druhém angažmá v kauze za selhání.
Babiš může spor urychlit, když žaluje vnitro
Výrok čtvrtý: "Evropský soud pro lidská práva ve věcech Plechanov proti Polsku z roku 2009 a Stoicescu proti Rumunsku z roku 2011 rozhodl, že přenesení břemene správného označení žalovaného v případech, kdy se žalobce domáhá ochrany z důvodu porušení jeho práv státem, je v rozporu s právem na spravedlivý proces."
V tomto vyjádření chybí podstatná informace. Evropský soud pro lidská práva v obou zmíněných případech rozhodl, že justice nesmí přenášet svou povinnost, jež spočívá v určení žalované strany při sporu o zásah do osobnostních práv, na žalobce. Jinými slovy stát musí dotyčnému takovou informaci podat sám. Této povinnosti přitom v úterý bratislavský soud dostál.
Kromě toho Andrej Babiš už stížnost k Evropskému soud pro lidská práva jednou poslal. Učinil tak v červnu 2018 poté, co poprvé jeho žalobu zamítl Nejvyšší soud. Babiš neuspěl právě proto, že v rozporu s předchozím rozhodnutím Ústavního soudu žaloval Ústav paměti národa. Evropská instance jeho stížnost odmítla.
Úterní verdikt je pravomocný, Babiš se však proti němu může dovolat k Nejvyššímu soudu. Ten však jen přezkoumá to, zda krajská instance správně určila žalovanou stranu. Nebude řešit podstatu sporu. Nicméně už v tuto chvíli má Babiš pravomocnou odpověď, koho žalovat. K rychlejšímu nalezení odpovědi o (ne)oprávněnosti evidence proto postačí poslat k soudu ministerstvo vnitra než podat dovolání.
Jak šel čas s kauzou evidence Babiše ve svazcích StB
- 26. června 2014 Okresní soud v Bratislavě vyhověl Babišově žalobě a rozhodl, že ve svazcích StB spravovaných Ústavem paměti národa je vedený jako agent Státní bezpečnosti neoprávněně.
- 30. června 2015 odvolací Krajský soud v Bratislavě zamítl odvolání Ústavu paměti národa, platnost původního rozsudku potvrdil.
- 31. ledna 2017 odmítl dovolání Ústavu paměti národa Nejvyšší soud.
- 12. října 2017 do kauzy výrazně promluvil Ústavního soud. Předchozí dva rozsudky zrušil, kauza se vrátila bratislavskému krajskému soudu. Stěžejním argumentem bylo, že Ústav paměti národa nemůže být v této věci žalovanou stranou.
- 30. ledna 2018 krajský soud Babišovu žalobu zamítl.
- 31. května 2018 neuspěl Babiš s dovoláním u Nejvyššího soudu.
- 26. listopadu 2019 vyhověl Ústavní soud Babišově ústavní stížnosti, případ se vrací ke Krajskému soudu v Bratislavě.
- 24. srpna 2021 předseda senátu Juraj Považan Aktuálně.cz řekl, že už má všechna vyjádření Babiše a Ústavu paměti národa k dispozici.
- 14. prosince 2021 v 9 hodin mělo začít u Krajského soudu v Bratislavě nové projednání případu, ale předseda senátu Považan ho několik hodin předtím kvůli protiepidemickým opatřením zrušil.
- 14. června 2022 Krajský soud v Bratislavě zamítl Babišovu žalobu na Ústav paměti národa s tím, že musí žalovat ministerstvo vnitra
- 28. září 2022 přijal Okresní soud v Bratislavě dovolání Andreje Babiše proti pravomocnému verdiktu.
